Tak, a je to tady. V neděli 2. srpna ve dvě hodiny ráno se mi po téměř dvou letech vrátily krámy. A byl to teda hrozně zvláštní pocit. Něco, jako když se objeví vetřelec, který do vašeho současného života nepatří, ale tak nějak si na něj vzpomínáte ze života minulého. Ze života, kdy jste ještě nebyli matkou, mohli spát deset hodin v kuse, jít na celodenní túru, večer padnout do postele a usnout u nějakýho super filmu nebo letět na deset dní k moři a sednout si do stínu s mojitem. Byl to moc pěknej život, ale neměnila bych. A ta mrcha červená? S tou se budu muset zase naučit žít😀