Přátelé, kamarádi, čím víc času trávím tady na wz, tím ve mně sílí pocit, že se mnou není něco v pořádku. Zaprvé: vyjde-li mi pozitivní těhotenský test, necitim potřebu dělat si každý den po dobu dalších dvou týdnů testy další, abych se ujistila, že jsem skutečně těhotná. Zadruhé: neláká mě hovořit s břichem, případně pupku zpívat písničky, ač cítím, jak se uvnitř mele nový život. Za třetí: nejsem o sobě schopná psát ani mluvit ve třetí osobě. Máma udělá, máma přinese. Přišla bych si jak úchyl i před tím nemluvnětem, které se teprve učí chápat svět. Za čtvrté: když zaslechnu výrazy typu mimísek, domeček (rozuměj pupek jak kráva, kde se skrývá miminko), manža, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě. Za páté: nechybí mi vychytávky jako Angel sounds. Za šesté: nepočítám dny do další kontroly na utz, naopak si užívám ty, kdy nemusím ráno močit do zkumavky a v nelidskou hodinu se crcat přes sídliště na polikliniku. Za sedmé: přesto přese všechno vím, že své narozené i nenarozené dítě miluji nejvíc na světě:-)