Přátelé, dnes jsem se zdravě nas... (a že se mi to často nestává). Šla jsem venčit děti a Filípek mi u fontány dostal menšího hysteraka, že nemůže do vody. Trochu se vztekal, občas křikl, ale hlavně brečel, že mu to bylo líto. A najednou slyším za sebou hlas: "ty seš nějakej rozmazlenej chlapeček." Tak se otočím, a tam jeden mladší spoluobčan kočovného původu. Tak povídám, že hlavně že on má vychovaný děti. Na to on, že mám rozmazlený dítě a už dávno jsem mu měla dát na prdel. Tak jsem mu odvětila, ať si laskavě vychovává svy děti... No, ještě něco zbrblal, ale zmiznul. Probuh, co to je za lidi, že se musejí do všeho montovat???? Od starších dam už jsem na to zvyklá, ale aby mě poučoval bezdomac s lahvacem, jak oblikat dítě (loni v létě), a snědý spoluobčan (hulicí mimochodem v parku, kde si hrají děti) dělal kázání o výchově, to už fakt nepobírám. Grrrr.