Přátelé, kamarádi, dneska je to třetí den, co jsem se odhodlala k vážnému kroku ve svém životě a poprvé po čtyřech letech a dvou měsících opustila své prvorozené dítě. Zanechala jsem ho na chatě macecha na pospas babičce, dědovi a dvoučlenné partě stínových skorosourozenců. Inu, měla jsem vážné obavy, jak to můj milovanej chlapeček, kterej se mě od narození držel jak klíště, do roka a půl odmítal jiné lidi, na otce se poprvé usmál ve třech měsících, do tří a půl let nesnášel děti a dodnes nejí a nespí, vlastně zvládne. A výsledek je tento... Chlapečkovi je úplně putna, že mě viděl naposledy v neděli. Chlapeček žere jak prokopnutej, a navíc sám. Chlapeček pije mlíko! Chlapeček spí nepřetržitě od půl devátý do osmi ráno (co nám brání bejt spolu jenom ty a já, nebuď včerejší, no tak, Kláro:-)). Chlapeček vytvořil gang se stejně starým bratrancem, vyšachovaly sestřenici ze hry a společně zdárně škodí :-) Takže si myslím, že to naše mládě se od září ve školce asi neztratí :-))