Další skolkovy týden za námi a z Nechci do školky se pomalu stává Jdeme do školky. Aneb dítě ráno neprotestuje, oblika se a řadí ke dveřím. Ve školce pak jen zamává a s úsměvem letí do třídy. Už tam chybí jen jednorožci, co by prděli duhu:-) Stejně tak mi při vyzvednutí běží vstříc s hubou od ucha k uchu, hlasitým Ahoj a chrlí historky. Ty nejcennější posílám dál :-) Pondělí: Filípek se dostavuje v kalhotách naruby a praví, že se mazlil s paní učitelkou, protože nechtěl pít z hrnečku. Úterý: Filípek se dostavuje v politem tričku a historky pritvrzuji. Svěřuje se, že krystufek utíkal dverma, protože chtěl za maminkou, ale paní učitelka ho chytila, jinak by ho přejelo auto a byl by placatej. Čtvrtek: Vcelku nic nápadného se neděje, krom toho, že dítě večer po koupání stále opakuje Mami, kde jsi? Že prý ve školce plakal nějakej chlapeček a tohle furt říkal. Pátek: Filípek se dostavuje s kalhotami obráceně a konečně rozkryva záhadu, jakým způsobem se děti dovidaji, že pro ně přišli rodiče. Aneb u večeře stále opakuje Adrianka jde domů, má tu maminku :-) Hura, tak krom učitelek do ty školky chodí i děti, už jsem se bála, že o nich mladej nikdy nezačne mluvit, pac při smirungu tento týden se zdálo, že zatímco ostatní si na zahradě hezky hrajou, naše dítě vždy jen sedí či stojí opodál a pozoruje :-)