Jak rosteme
Bára má 1 roků a 11 měsíců

• 30.10.2018

Tak vojáčci pochodujou, dětičky jsou u babičky a já doma se začínajícím zánětem průdušek (nejspíš). Tudíž nastal ten správný čas napsat další díl Barunčina rostoucího deníčku. Tento měsíc byl pro ni nesmírně významný, co se týče vývoje.

Raketově rozšířila slovní zásobu. Ráda opakuje slovíčka, nebo si je zapamatuje a v nečekanou chvíli vypálí. Jejímu slovníku dominují výrazy ne, nechci, není a fuj a taky ahoooj, kterým hurónsky zakončuje každý můj telefonický rozhovor krom toho umí cca 45 slovíček, včetně svého jména. Sice to ještě není státnicky projev a la Fidel, ale zdá se, že na rozdíl od brášky se rozmluvi dřív než o třetích narozeninách

Taky z ní roste velká milovnice zvířat. Pozná jich už dobrých padesát včetně chameleona, plameňáka či tygra. Akorát v hmyzu a rybách má pořád bordel a ne a ne jí vysvětlit, že žížala není totéž, co had, takže na ni pořád zarputile syčí jejími oblíbenci nicméně zůstávají žáby a ptáci.

Velký pokrok udělala i s nočníkem. Nejenže před ním neprchá, ale kolikrát mě i doslova buzeruje, abych jí ho přinesla. Problém je, že akci hlásí až při akci, takže jí většinou svlékám zbytečně. Nicméně když se povede, má šílenou radost, ukazuje hrdě do nočníku a zatleská si. Takže věřím, že do Nového roku budeme bez plen.

Jinak asi nic. Pořád chodí, běhá, skáče, do schodů i ze schodů buď chodí po jednom sama nebo se střídáním nohou za ruku. Na hřišti si už leckam vyleze, s bráchou vyndavá prádlo z pračky do lavoru a pak ho společně nesou do pokoje, kde ho věší.

Bohužel si ale odvykla usínat sama, takže ji musí aspoň jeden z rodičů uspávat pohádkou. Samo už vůbec nechce do postýlky, ale jedině do velké postele.

Má dvě nové stoličky, celkem 18 zubů, a dvě rostou, takže týden, kdy žere jen kase, střídá týden, kdy žere všechno jako sbíječka, poslední dobou hlavně maso.

Jinak asi nic. Je prostě boží a co víc, je naše!!!