Předevčírem mne v moři žahla nejspíš meduza a to nijak velká. Nepříjemná bolest a chápu, že pokud by byla větší tak je člověk schopen se v hloubce utopit. No, a včera asi tatáž meduza byla skoro vyplavena z moře. Nechat ji napospas (aneb kdyz jsi mne potvoro,a nejen mne, žahla, tak si chcipni) nebo zachránit? Je to morsky tvoe, do more patri a tak jsem ji vzala do kelímku a odnesla/odplavala s ni daleko do hluboké vody doufajíc, ze se nevrati. Dnes ráno mne ale čekalo překvapení. Nejdřív jsem našla jednu jineho druhu v hodně mělké vodě, kde by ji nejspíš čekalo vyplaveni na břeh, takže jsem ji nabrala do babovky s tím, že ji zase odnesu do hluboké vody. Ale o kousek dál uz na brehu mne cekalo dalsi prekvapeni. Meduza, velmi podobna te ze vcerejska. Chudera se neměla jak dostat zpět a sem tam ji jen zalila vlna a ona se marně snažila k nějakému pohybu. Takže skončila v kybliku spolu s tou první a já si zase zaplavala do hloubky odnest je do bezpečí. Jedni známí mne tady straší, že na konci pobytu už jich budu odvazet do bezpečí hluboké vody deset, když počet záchranených meduz má vzestupnou tendenci.