Anketa o rodině a praktických problémech života
Holky, jen tak ze zvědavosti by mě zajímalo, jak to v dnešní době tak chodí s pořízením rodiny ohledně finančního zabezpečení, resp. jak jste to měly vy? Mám kamaráda, kterému je 32 let, má manželku, které je 28 let, bydlí v pronajatém bytě a když se jich zeptám, kdy plánují dítě, tak mi odvětí, že by moc rádi, ale že teď určitě ne, že se přímo bojí se milovat, aby omylem nečekali dítě, že by rodinu neuživili 
On pracuje jako elektrikář a vydělává okolo 18 tis. hrubého, ona je zdravotní sestra v nemocnici (kolik vydělává, nevím, ale asi se to dá odhadnout). Na druhou stranu úplný opak je můj bratr s manželkou (on 25let, ona 23 let) už teď čekají 2. dítě, mají vlastní bydlení (zadarmo díky dědictví), ona nepracuje, je na RD - 4letá varianta a můj bratr pracuje jako zedník, plat okolo 12tis. hrubého. Tak bych ráda pochopila, jaké věci v tomto rozhodování, zda mít, či nemít rodinu, hraje největší roli. Nechci, abyste si myslely, že nějak vyzvídám (kdo nechce odpovídat, samozřejmě nemusí), ale tak by mě tak zajímal názor a situace ostatních lidí, kteří plánují nebo už mají rodinu, jak oni na tom jsou s věkem, platy, zařizováním bydlení a tak celkově, jak se to dá v dnešní době zvládnout.. Jen je to z mojí zvědavosti, na co se mám v budoucnu připravit Mně je 22, příteli 25, já v současnosti nepracuji a přítel má plat podle odměn, ale většinou tak těch 18-20tis. hrubého, děti nemáme, s přítelem žijeme také v pronájmu, takže vím, jak bydlení dokáže ošidit měsíční rozpočet, ale tak nějak by mě i zajímalo, jak ta rodina a zařízení vlastního bydlení zamíchá s rozpočtem a jak jste to třeba řešily vy? 
Moc děkuji za vaše názory, zajímá mě cokoliv, co vás napadne. Jen prosím, berte to opravdu jen z pohledu mé zvědavosti, žádné namyšlenosti nebo, že bych se chtěla chlubit (ani nemám čím 
), apod.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.2.2012 17:57Ahoj, tak my bydlíme v pronájmu, jseme spolu 3 roky a máme miminko, jelikož je mi třicet, tak jsme si museli pospíšit. Tak máme něco našetřeno, což necháváme do budoucna na bydlení. Jinak já vydělávala 22 tis. hrubého, teď mám tříletou variantu což je 7100 na měsíc, trochu nám to snížili. Manžel je řemeslník, jako OSVČ a každý měsíc je to jiné, ale zhruba kolem 20 tis. Vyskakovat si moc nemůžeme, ale stěžovat taky ne. Věci kupuji jak nové, tak starší, stejně jsme řadu věcí ani neunosili, bude hůř, až bude větší, to bude oblečení potřebovat trochu víc, ale dají se sehnat super věci na aukru nebo v sekáči, moc to neřeším, stejně to neunosí a nebo na písek mi taky bude jedno jestli má tepláky za 400 nebo jsem za ně dala 80. Chtěla bych, aby měl nějaké koníčky a vím, že to bude stát dost peněz, např. lyžování, ale dá se to nějak ušetřit. Nejsem typ, který musí být každý rok u moře, klidně mi stačí dovča pod stanem a jednou za čas k moři. O dítěti jsme se nerozhodovali dlouho, věděli jsem, že miminko něco stojí a změní se nám život, ale ono to za to stojí, dítě mi všechno vynahrazuje, nikdy jsem se rozhodnutí mít miminko nelitovala. Pokud by nám finance nestačili, zatím jo, tak půjdu žebrat do práce, abych mohla pracovat na částečný úvazek z domova. Všechno oblečení, autosedačky a hračky si nechávám pro druhé dítko, které chceme do tří let. Prostě musím počítat s tím, že může přijít slabší měsíc, hlavně když budeme mít dovolenou, protože to manžel nevydělá za tu dobu ani korunu, není to jako zaměstnanec, kterýmu to je jedno, protože bere stejně, takže když vím, že v červenci bude dovča, tak musím mít našetřeno. Takže dvoutýdenní dovolená nás vyjde např o 10tisíc víc než zaměstnanců, což je ušlý zisk. Ale věřím, že to zvládneme. Oba jsme z rodin, kde se nějak šetřit muselo. Myslím, že peníze jsou důležitý, ale štěstí nezaručí a nejsou všechno. Samozřejmě by mi nevadilo, kdyby peněz bylo víc, aby se člověk nemusel bát, co bude, všechny ceny jdou nahoru, ale zase si nechci stěžovat, protože nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Ale určitě bych nechtěla být na nikom závislá, jsme na to dva, tak i kdyby se mi to nelíbilo, tak jsme uvažovali, že kdyby manžel nemohl třeba pracovat, tak by zůstal doma s malým a já šla zpátky do práce. Ale doufám, že k tomu nedojde. Jsem ráda, že mám pracovitého manžela, např. jeho sestra by pořád chtěla miminko, ale není schopná pořádně uživit sama sebe, ale tahá prachy z babičky, protože musela bydlet s přítelem, jen je mi záhadou, že na cigára prachy má vždycky, je to o prioritách. Pro nás byla priorita rodina a pro tu děláme vše.
-
4.2.2012 15:43ahoj, já odpovím ne o sobě, ale o jednom kamarádovi. před více jak rokem se oženil a říkal, že by rádi rodinu založili tak do roka až dvou než bude jeho partnerce 30 let, aby měli první dítě. pak pořídili asi za půl roku po svatbě byt - hypotéka a když sem se ho ptala, co mimčo, tak prohlýsil, že v nejbližších 2 letech ne, že prostě by to finančně neutáhli. pracují oba dva, ale hypotéka spolyká tolik peněz, že kdyby byla partnerka na mateřské, tak by to fakt bylo velmi náročné, ne-li nemožné z jednoho platu utáhnout.
-
4.2.2012 15:59Já jsem se s přítelem dala dohromady v patnácti, on je o dvacet jet starší, ale vlastní bydlení neměl. Dohodli jsme se, že po (mé) maturitě začnu pracovat a až si zařídíme vlastní bydlení, založíme rodinu. Udělala jsem si po střední ještě VOŠ, práci jsem našla v pohodě, ale ze začátku to nebyla s platem žádná sláva, byla jsem spíš poskok. Postupně mě povyšovali, asi ve 23 jsme si vzali hypotéku a začali stavět domeček kousek od prahy. Bydleli jsme celou dobu v pronájmu v praze... garsonka za 10 000 Kč měsíčně. Já vydělávala asi 18 000Kč, přítel 20 000Kč, celý přítelův plat šel na hypotéku + brigády a pod. Do toho jsme si dítě pořizovat nechtěli, já jsem trochu strašpytel a kdyby přítel přišel o práci bylo by to hodně špatné. Nějak jsme miminko ani neřešili, pak ale mamka prodala stavební parcely, které dostala od svých rodičů a dala nám velkou část na hypotéku, s tím, že mi nikdy finančně nepomohla, tak chce ted. Pak jsme s přítelem zdědili dva byty .... štěstí v neštěstí
... jeden byt jsme prodali a z toho jsme doplatili celou hypotéku. Bylo to zničeho nic a najednou nám bylo ve velikém domě smutno, tak jsme začali uvažovat o miminku Ted je mi 27 jsem v 9tt, čekám dvojčátka a jsem celkem čerstvě vdaná. Ale kdyby jsme hypotéku nesplatili takhle nečekaně rychle určitě bych ted těhotná nebyla, protože k hypotéce bych si to prostě netroufla. Neměla bych dobrý pocit, kdybych měla porodit dítě do dluhů nebo třeba podnájmu.... nechci nikoho urazit, každý je nějaký, ale mě to přijde nezodpovědné. Takhle máme jistou střechu nad hlavou, děti po nás budou mít dům... navíc čekám rovnou dvě najednou a to si už vůbec nedokážu představit, že bych neměla vlastní bydlení. -
4.2.2012 16:06já to řeknu tak, my jsme v tomto státě opravdu výjimka, ale i výjimky ttu jsou. Než jsme si pořídili první mimi, pracovala jsem jako geodet a zároveň učila na střední škole, domů jsem přinesla asi 30 000 měsíčně, manžel do té doby pracoval v bance, jako manažer asi kolem 35 000 měsíčně. V době kdy jsem ale otěhotněla akorát končil a přešel na OSVČ a veškeré naspořené peníze padly na rozjezd firmy, včetně těch na miminko, na které jsme dlouho čekali, pořád nic a jen jsme dali úspory na firmu, otěhotněla jsem
DD. Bytt jsme měli vlastní, spláceli hypotéku asi 12 000 měsíčně, mělli jsme auto a to bylo vše. Naštěstí se firma rozjela tak dobře a rychle, že už v době kolem porodu jsme mohli miminku koupit úplně novou výbavu a žádná láce nebo bazarové věci, všechno nové a kvalitní, týden po porodu manžel koupil i druhé velké auto-za hotové, které nám dva měsíce na to nějaký dobrák ukradl, naštěstí bylo pojištěnéDD a to staré nám o 14 dní zlikvidovala nějaká paní, která se mi asi snažila přizabít manžela-nabourala do něho tak, že auto šlo na šrotovnu. Dneska to máme tak: firma má obrat kolem 4mil ročně a protože manžel pracuje sám na sebe, máme ty peníze čistě pro sebe-provoz domácnosti a firmičky, máme vyplacený byt, dvě auta a dvě krásné děti, moje mateřská činí 3800DDD, na druhé mám čtyřletou, díky manželovi nemusím do práce spěchat. Takže finance opravdu neřešíme,ale jak vidíš, o prtě jsme se snažili dál i v době, kdy nebylo jisté vůbec nic, manželovi se záměr povést nemusel, a mohli jsme přijít o veškeré penízky, kdybych zůstala doma, musel by minimálně najít nové zaměstnání, protože jen se 7600sty kč a podporou bychom asi nepřežili, při splátce bytu a malý se narodil velmi nemocný, jen jeho výživa přišla měsíčně asi na 8000kč a to od 5týdnů jeho života. Ale bát se milovat, to mi přijde už zase demagogie, to by děti v tomhle státě neměl ůbec nikdo, protože věttšina lidí má kolem 15000 čistého + mateřská a děti mají a vyžijí...mezi kamarády mám takových spousty -
4.2.2012 16:23
Mám kamarádku, která má jen rodičák její manžel má plat nějakých 14tis a paltí nájem v bytovce 7,800 a uživí se.
a teď něco z reality toho co máme doma...
Já jsem názoru takového, pokud nemá někdo na dítě finance, neměl by si dítě pořizovat, akor když nemá bydlení. Což o to i v nájmu jde mít rodinu, ale měli by se na financích podílet oba. Já to třeba vnímám i z takového pohledu jako člověk který ač dítě nemá, musí živit sestru jejího manžela a teď již tři jejích děcka..Štve mě to, oni si usmysleli že budou mít děti ok první dítě člověk bral, i když v té době byla sestra i ten jejích chudák nezaměstnány... ale nuže, tenkrát se řeklo že ze začátku tu mohou zůstat, aby na vše nebyli sami a než on si najde práci aby tu teda bylo, že se jim z děckem pomůže jak ve výchově tak i finančně... místo toho aby po roce odešli tak z toho je 9 let ... sestra za celou dobu nebyla schopná jít pořádně do práce, jen sem tam nějaký přivýdělek doma, ten její šel do práce až když jeho první dítě šlo do první třídy a to ještě mé rodiče a já jejích děcko vybavila.... do té práce nastoupil z donucení že jeho kámoš ho do práce prakticky dokopal tím, jestli mu není blbé aby ho živila panímáma s rodinou... nuže tak nastoupil do práce, v práci je i není, věčně chodí marodit z kdejakou debilovinou a věčně chlastá a tak místo toho aby tu bydleli jeden rok tak jsou du těch devět dlouhých let... do kterých se ještě rozhodli pořídít si další dítě aby vyřešili své problémy (měli jako manžele hádky a fest) tak se vrhli do dělání děti. Pánbůh jim nadělil hned dvojčata. Sice dvojčata jsou krásná, to bez řečí.. ale. Sakůmprásk výbavičku na děti neplatili oni, ani hadřík si na ty děti nekoupili. Kdo myslíte že vše financoval financuje?
Kočárek,postýlku,oblečení,plýny oblečení atd. Vše šlo na úkor mých rodičů a našich peněz... jsou nasockované v jedné místnosti teď již ze 3mi dětmi, takže jich je tam pět, a vážně ale vážně je to jedna velká pakárna.
Proto jsem názoru takového , pokud někdo nemá peníze a hlavně BYDLENÍ prostě to je základ pro rodinu , tak proč sakra chce děti, nebo třeba další děti?
Vím, že to vyznívá fakt hnusně, jsem si toho vědoma (tak mě nemusíte osočovat , kdyby to někoho napadlo)
Achjo, píšu tu zas to co je u nás doma a mám vztek... měli několik možnosti jít bydlet sami, přes kamarády kde by třeba platili nájem pár korun jen za sipo atd.. prostě náklady na chod domácnosti a nejdou. Jim to prostě vyhovuje, nechat se živit od jiných.. ale to že to je na úkor děti asi nevidí ani jeden. -
4.2.2012 16:29
Muj názor je takový,že tento stát děla vše proti rodinam,tudíž je to těžší a těžší a bude to horší a horší.Nemam rada takovy to planovani,protoze to večne nevychezi.Jedno jsem ale vedela,dodelam skolu ( vyucak),chci se s někym usadit,zařídit bydlení,vdát se a pak mít děti
v tomto pořadí to krasne vyslo,jen deti zatim jeste nejsou koupili jsme si byt na hypoteku ( v podnajmu jsme byli pul roku,ale MĚ neprijde rozumne někomu cpat prachy) proto jsme se rozhodli koupit byt.Vzala jsem si hypoteku na sebe,chtela jsem a ani by to jinak neslo, i kdybych nechtela,manzel je o 18let starší,jezidl na kamionu tudiž priznane minimum,platil alimenty už na pomalu dospely deti atd. takže jsem si jí vzala ja.Ač nekdo hypoteky odsuzuje což nechapu,pro me je to neco,ze si sama neco zaplatim a ne ze cekam ci dostanu deditsví nebo mi rodice koupi byt ( ano,tihle pak odsuzuji hypoteky,protoze to všechno dostali) ale nepremysli co by delali jinak a jak by to delali.Ale jestli mam platit v 3 plus 1 za najem u nas ve meste 13 000kc a nebo hypoteku 6000kc plus najem,celkove teda 11 000kc za svoje,to je rozdil.Hypoteku mam udelanou tak,že splatka je 9000kc,ale 3000kc se mi z toho spori a vyhovuje mi to cekat s detma nez by clovek zaplatit hypoteku,to by nas tady moc nebylo,takze to mi v tom rozhodne nebrani ani manzelovi,bydleni clovek plati tak jako tak a manzel to rekl jasně,až to přijde (mimčo) postaram se.Penez v dnesni dobe ma kazdy malo,respektive dost,ale na ty vsechny veci co jdou nahoru je to malo.Spis to vidim asi tak,že zanedlouho nezodpovedne bude to v tomhle state privest dite,protoze co nas ceka???!!! to už neni mozny takze na tvoji otazku kdy si zalozit rodinu? pokud jsou oba zamestnani či alespon chlap,maji kde bydlet a nejaky ten prijem - je to jedno kazdopadne je to na kazdym,hlavne si myslim,že by to melo byt s nekym ke komu človek cítí tu 100% jistotu ( což jistotu člověk nikdy nema,to vim) a lasku,hlavne tu lasku a duveru a tu ja k manželovi cítim tak moc,že jsem ráda,že s timto človekem mužu být a že jsem se za něj mohla provdat protoze k cemu mit s človekem díte,kterej ma sice prachu jak.....ale je nezodpovedny! -
4.2.2012 19:50
u nás bylo rozhodující určitě to, že jsme měli štěstí ve vlastním bydlení, které nám spadlodo klína, podle mě je to takový základ jistota a na ničem dalším už až tak nezáleží-opravbdu nevím, co bychom si počali bez bydlení-já se svou polovinou minimální mzdy, a manžel nezaměstnaný, později zaměstnaný za minimální mzdu (možná pár korun navíc), ale jakmile nejsou dluhy, má se kde bydlet, dá se to v pohodě zvládnout. Náš životní standart prakticky neměl kam více klesnout a tak pozvolna jen stoupá, i přes narůstající počet dětí
V součastné době má naše domácnost 5 členů a příjem kolem 25000, žádné dluhy a pohoda-hlavně díky vlastnímu bydlení. Všem dětem sice šetříme, všechny mají stavebko a pod., ale obávám se, že enbudou mít to štěstí jako my a na jejich vlastní bydlení jim určitě naspořit nedokážem, obávám se, že by to nebylo v naší moci, ani kdybychom měli pouze jedno dítě. -
5.2.2012 7:02
Tak u nás to bylo všelijak. Mimi jsme moc chtěli a i když při pracování na něm to nevypadalo nejlépe - manžel byl chvíli bez práce, já byla student, poté jsem si našla na chvíli práci, tak nakonec to dopadlo, jak nejlépe mohlo
Mimi se nám narodilo do vlastního bydlení (tedy majitelem bytu je tchýně, takže platíme opravdu jen nájem, nic navíc), práci manžel také má, už jen čekáme na smlouvu an neurčito, ta by měla být od 1.3. Po zaplacení všeho, co je každý měsíc nutno zaplatit, nám zbyde tak cca 9000Kč. Ale protože manžel jezdí do práce autem, něco se projede a musíme něco jíst, obvykle nám toho moc nezůstane. Ale už by mělo být lépe
Každopádně máme plány do budoucnosti, takže se jich budeme držet Jinak mně bude za 2 měsíce 23 let, manželovi již 23 let je
Samozřejmě, než přijde mimi, je nutno mít zázemí a prostředky pro správný vývoj
Ovšem zase není nutné mít nastřádány miliony Když se chce, i za málo se dá miminku poskytnout vše -
5.2.2012 9:28Já odpovím krtáce - kdo chce rodinu mít, tak si ji pořídí. Pokud vydělávají kolik si psala, je divné, že se bojí, tohle na uživení dítěte stačí. Je to otázkou priorit. Samozřejmě neuživím sebe natož dítě, pokud budu kupovat jen to nejdražší - drahé značkové oblečení, budu jíst s pít jen to nejdražší co mají a kupovat si do bytu rovněž to nejdražší. Pokud chci dítě, musím slevit a něco si odříct. Pokud nechci slevit, tak je pak lepší, když si dítě nepořizují. Nebo je za tím prostě něco úplně jiného. Je to jakási pohodlnost, že se budu muset rozdělit, omezit, ...
Jednou se takto ptali na radiu Impuls s líbilo se mi tam, co řekla jedna paní : člověk je bohatý ne podle toho kolik toho má, ale podle toho kolik toho potřebuje.
