Chtěla bych jen jedno, ale čekám dvojčata...
Ahoj, prosím hned úvodem, neodsuzujte, už tak se sama trápím dost...dozvěděla jsem se , že čekám místo vytouženého miminka dvojčata a jsem nešťastná...vím že je spousta žen co nemůže mít vůbec děti, ale já jsem si vždy přála jedno jen jedno miminko kterému bych se plně věnovala, chodila bych pyšně s bříškem a užívala si těhotenství...od té doby co vím že jsou dva takk mám jen strach a doslova šílím a jenom brečím byla jsem se dívat na oblečení a kočárky a málem jseme omdlela...ty kočáry jsou obří, nikam se nevlezou a každej na vás kouká jak byste spadly z marsu holky co mám dělat, je samo sebou pro mě důležité hlavně aby to bylo zdravé,ale co mám dělat když bych si přála aby bylo jen jedno....na redukci se bojím jít protože tam je riziko že by to zase to druhé nezvládlo anebo hrozí i postižení....jak se s tím mám vypořádat? cítím se jak krkavec ale hrozně se trápím
- 13.01.2016 18:58:59 - full.avl změnila kategorie otázky
- 13.01.2016 18:58:59 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.1.2016 16:54
Hele, přestań stresovat, je to určitě šok, ale na druhou stranu je to zázrak! Ano z počátku to bude mazec, ale časem se to otočí a budeš ráda, že jsou dvě! Budou to mít v hodně věcech lehčí a ty s nima, vždy budou na všechno dva (či dvě), budou na sobě závislý a ty se nebudeš muset až tak starat o to, jak je zabavit, zvládnou to sami Nástup do školky je pro dvojčata jednoduší, veškerý odloučení od maminky, je pro ně jednodušší, jelikož jsou prostě dva a dnes už prodávaj kočárky, se kterýma se skvěle jezdí a vejdou se všude. Takže se uklidni a teš se na ně, uvidíš sama, že ti to vynahradí
-
13.1.2016 17:42
Tak já nemám pocit, že by se na mě okolí dívalo jako na marťana, když z prďolama vyrazíme vem. Naopak, většinou se lidi, co potkáme, při pohledu do kočárku usmějí .
Já byla taky v šoku, když jsem zjistila, že čekám dvojčata, navíc jsme bydleli v podnájmu, kde se to úplně pro děti nehodilo. Ale o jedno mimčo už jsme přišli, tak jsem byla šťastná, že se konečně zadařilo (a trošičku brutálně jsem si říkala, že snad se tentokrát udrží alespoň jedno).
Bydlení jsme sehnali vlastní, miminka se udržela obě a my se stali rodiči dvojčecího párečku. Neříkám, že je to jednoduché, je to docela záhul - šestinedělí bylo docela vypečené, než jsme došli na nějaký systém, tak jsem toho moc nenaspala a nedělala nic jiného, než krmila, přebalovala a utěšovala děti. Manžel je přes den v práci, takže jsme tu s dětmi do večera sami, ale jak říkám, pokud s určitým harmonogramem se to dá zvládnout. Teď děti pomalu chodí a zkoumají (a sem tam i demolují) byt , což je náročné zase jinak, ale taky je s nima sranda, když vymýšlí ptákoviny, dokáží obejmout nebo dát pusinku. Občas už toho mám nad hlavu, ale nedokážu si představit, že bych místo dvou trpaslíků měla jen jednoho... Je to jiný svět, než s jedním miminkem, ale je nádherný, i když náročný.
Určitě se toho neboj, zvládneš to! -
13.1.2016 16:36
A jak se na to divá tvůj partner? Máš možnost pomoci od rodiny? Já se přiznám, že sem se dvojčat bála jak čert kříže.. Moje matka měla.. Nevím kolik ti je, ale možností je plno, ale ty si asi uvědomuješ i ty.. Vem to tak, že je prý lepší mít dvojčata, než dvě děti rychle za sebou. Mazec to určitě bude, nemá cenu si nic nalhávat.. Ale než aby ses z toho hroutila, musíš si položit tu otázku, jestli zatneš zuby a zvládneš to prostě, nebo radši zkusit redukci, nebo to zkusit znovu od začátku.. Nikdo tu nemá právo tě odsuzovat.. Já sama sem vždycky chtěla dvě děti a teď mám jedno a přijde mi to jako děsnej mazec, je děsně živá, akční, mít ji dvakrát.. Ale dvojčátka už od začátku žijou s tím, že máma je tu i pro to druhý, budou zvyklý si počkat.. Každopádně je to na tobě a otočila bych se k své rodině, být tebou..
-
13.1.2016 21:23
Ahoj, taky bych se bala jak to zvladnu ale vis co me napadlo, brala bych to jako osud kor jestli jsi vzdycky uvazovala jen o jednom prckovi tak to proste priroda zaridila tak,ze kdyz jsi nikdy druhe nechtela,nadelala ti rovnou dve... Asi to tak melo byt, aby meli prckove v sobe partaka a jednou tu ten prcek nezustal sam,ale mel brachu/segru a nebyl "sam"
-
14.1.2016 17:34
Ahoj, já takhle dělala chůvu u jedné maminky s dvojčaty. Normálně jsem přišla v 7 ráno a byla s ní celý den až do 6, pomáhala jsem jí například při kojení, když pak byly děti větší, tak s krmením, při přebalování, prostě celou dobu než děti trošku vyrostly. Ta maminka byla Slovenka, takže její rodina žila na Slovensku, rodina jejího muže zase v Olomouci, takže taky neměla hlídání.
Je pravda, že hlavně zpočátku je to záhul a pokud nemáš rodinu, doporučuji si najmout chůvu jako výpomoc. A nemusíš se bát, u dobré agentury jsou chůvy vyškolené, k novorozencům navíc chodí jen chůvy se zdravotním vzděláním a pro vícerčata na chůvy přispívá stát. Kdybys chtěla, můžu ti napsat, kde jsem pracovala já (Praha) - tam se platilo od hodiny a cena se počtem dětí nezvyšovala. Pokud máš strach, že to nezvládnete, tohle vidím jako dobré řešení alespoň během prvních týdnů než se sžijete a nenastavíte si režim. Chápu, že máš strach, taky bych měla, ale určitě to zvládneš!