Dopis jako omluva za špatné chování
Ahoj holky. Píšu sem, protože bych chtěla poradit, jestli má vůbec cenu to, o čem uvažuji. Mám za sebou hodně divokou pubertu, už jsem ale dospělá a až teď si uvědomuji všechny ty chyby a toho, co jsem kdy řekla své mamince, hrozně lituji. Chtěla bych se změnit a omluvit se za to, co jsem prováděla. Bohužel jsem teď v takové tísni, nedokážu o tom mluvit, stále brečím, vyčítám si... Tak mě napadlo, to co cítím napsat a omluvit se tak. Myslíte, že je to dobrý nápad, že to maminku potěší? Nebo bude lepší to říct osobně? Co by vás jako maminku potěšilo? A myslíte, že mi to, i když napíšu dopis, odpustí? Nebo máte nějaký jiný nápad?
Děkuji za všechny odpovědi a rady!
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.10.2011 19:09
Rodiče milují své děti, ať jim děti řeknou nebo provedou cokoliv...Myslím si, že omluva by tvé mamince určitě radost udělala, přece jen tě má ráda, protože jsi její dcera...jakou formou to uděláš záleží samozřejmě na tobě, vždycky je ale lepší omluvit se osobně...jestli se na to necítíš, můžeš nejdříve napsat krátký dopis pro vysvětlení a poprosit ji o setkání (nevím, jestli se vídáte)...Ale ať tak nebo tak, je dobře, že si umíš uvědomit svou chybu a chceš to napravit
-
1.10.2011 19:54
Myslím, že když se na to necítíš omluvit se osobně, tak ten dopis klidně napiš. Někdy je jednodušší své pocity vyjádřit právě třeba v dopise (papír snese všechno) než osobně do očí. Určitě u psaní nebudeš tolik nervózní jako při osobním sdělení a vyjádříš své myšlenky lépe a na nic nezapomeneš. Maminku tvá omluva určitě potěší a dojme ať už bude ústní či písemná. Dopisem nic nezkazíš.
-
1.10.2011 21:31
Nevim co si presne vyvadela,ale taky jsem v puberte vyvadela a to k tomu patri...si myslim! a dneska na to s mamkou i v zpominame a smejeme,ale nikdy kvuli tomu by na me nebyli nastvany,byla jsem jaka jsem a hotovo! ale rikam,nevim co tam u vas bylo a nebylo co si provadela,takze tezko rict...je mi jasny,ze vyvádět a ,,vyvádět" neni to samý
