Jak nebýt závislá na názoru druhých?
Jak nebýt závislá na názoru druhých? Jak se toho zbavit, nejsem už nejmladší a stále s tím bojuju. Nechám se lehce vydeptat silnou osobností v kolektivu, neumím být zlá, oplatit pomluvu-lež taky pomluvou, pokud mě někdo vyloženě nesere, tak nepomlouvám.
Když ve mě v kolektivu někdo nesnáší, neumím být pak uvolněná, bavit se, uzavírám se do sebe, mám to nějak blbě zažité a neumím se z toho vymanit... mám to tak v každém kolektivu.
Snažím se bavít se slušně s každým, mám třeba v práci pár přátel, ale taky to není přátelství, že bychom někam zašli, to mi nevadí, prostě se ale nechám zahnat do kouta, nechávám být lidi lepšími, abych měla klid. Když se snažím bojovat, tak mě to vysiluje, nespím, stresuju. Už se případné konflikty snažím řešit hned, abych klidně spala, to se mi podařilo změnit, ale prostě stále nedávám větší kolektivy. Myslíte, že třeba na tohle pomůže psycholog? Jde o to, že to ovlivnuje celý můj život, neustále stresuju, bojím se o práci, protože nejsem "hvězda kolektivu", v životě se mi jinak daří, mám kamarádky, mám skvělého muže, dítě. Ale kolikrát nemůžu usnout, je mi špatně z jídla, když udělám v práci chybu hroutím se (vnitřně),... pořád na to myslím, nemám se moc komu svěřit, nikoho to nezajímá, já vím, že je to ve mně, vím, že se nezavděčím všem, ... ale jak se bavit aby mi nevadilo to, že zajde dotyčná za roh a bude pomlouvat a vysmívat se, popř. donášet šéfovi kraviny, bavím se jen když, tam nejsou ty největší drbny, už mě nebaví být fakcovací panák.... Nemáte na to nějakou radu? Chci na sobě pracovat, ale nějak nevím jak... díky za radu.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.10.2014 21:42
Jsem na tom podobně. Nakonec jsem dopadla tak, že místo kamarádek mi zůstal jen snoubenec, na kterého se zatím (a doufám že to moje zatím bude trvat nejmíň napořád
) můžu spolehnout. Nikdy jsem neměla velké množství přátel spíše jen ty na pokec a nejlepší kamarádky byly jen 4. A dopadla jsem tak, že se na mě všechny vykašlaly vždycky, když bylo nejhůř. Ta poslední mě dokonce pomluvila před polovinou našeho super města. Takže jak jsem to do té doby řešila podobně jako ty, najednou jsem to všechno hodila za hlavu. Bylo to o tom, "kousnout se do zadku" a prostě na ně kašlat. Vždyť co oni o tobě vědí prd. Téma vol v práci nějaké neosobní z toho se moc drbů neudělá. Mě pomáhá, i když je to možná vtipné ráno mrknu na zprávy přečtu třeba dvě tři. No a jak se začne někde mluvit nebo se očekává že začnu já otočím a řeknu hele dneska ráno sem četla že... A většinou zažehnám všechno. Ale je to asi v každém z nás jinak 
-
19.10.2014 15:32S tímhle asi bude těžké poradit, když to má člověk v sobě. A ze dne na den se to nezmění. Možná by pomohla nějaká dobrá kamarádka, která by vše vyslechla. Někdy si myslím, že právě ty drbny, si tím chováním kompenzují nějaké komplexy. Je jasné, že se nikdo nezavděčí všem. Co třeba zkusit nějaká relaxační cvičení pro zklidnění a vyčištění hlavy od těch myšlenek? Hlavně si začněte vážit sama sebe a všeho co máte. Za skvělého manžela a dítě by tu každá jiná dala nevím co
-
19.10.2014 15:42K psychologovi si klidně zajít můžete. Asi vám nenadiktuje co máte dělat, ale každopádně poradí jak si víc vážit sám sebe a jak se vyštvat na názor druhých lidí (když nejde o život, nejde o nic
). Jinak ještě si můžete na youtube najít záznam z divadelního představení Čtyři dohody. Třeba vám i to video trochu pomůže
