Jak přestat?
Ahoj,
Je mi 18, a je mi tak nějak hloupý s tím psát na poradnu, ale už se s tím nějakou dobu trápim a mám pocit, že moje kamarádky to tak nějak nezajímá a ty, které by to mohlo zajímat, tak těm to z různých důvodů říct nemůžu. Jde o to, že jsem přes 2 roky zamilovaná do jednoho kluka. Je to můj kamarád, ale nepíšeme si, na chodbách ve škole se vždycky jen pozdravíme a usmějem se na sebe, ale nepovídáme si nějak nebo tak a za tu dobu co ho znám(= za tu dobu co jsem do něj zamilovaná) už měl 2 holky, skoro začal chodit s jednou z mých nejlepších kamarádek a měl i pár úletů na různých akcích. Takže tak nějak vím, že u něj nemám šanci, ale však to znáte, pořád tak nějak doufám. A pak tu jsou i takový ty momenty, kdy mě třeba na mojí oslavě narozenin hrozně často objímal, opírali jsme se o sebe čelama, seděla jsem mu na klíně, leželi jsme spolu sami na jednom gauči v prázdný místnosti a povídali si, na další akci jsme se šli sami projít a byli jsme sami přes půl hodiny a tak... Vím taky, že pro něj to s největší pravděpodobností nic neznamenalo, ale já na to nemůžu zapomenout. Takže tímto jsem si zde vylila srdce, a teď můj dotaz. Máte nějaký tip, jak s tím přestat? Jak na někoho přestat myslet, "odmilovat se" bez toho, abych se zamilovala do někoho jinýho? Případně jak mu nějak říct, jak se cítím a zároveň se pak vyhnout tomu, že to mezi námi bude "divný", že už nebudeme ani kamarádi. Nebo jak ho přesvědčit/ukázat mu, že nejsem až tak špatná, že by to se mnou mohl zkusit. Nebo co jinýho dělat?
Děkuju mockrát za odpovědi. 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.4.2017 7:16Ahoj, odmilovat se není jen tak - to vím ze své zkušenosti. Měla jsem to takto na střední škole taky a zlepšilo se to, až ze školy odešel (byl starší).
Ale na druhou stranu, pokud jste spolu byli na těch akcích, jak píšeš, tak třeba to on cítí stejně a taky to nechce pokazit. Nevím, neznám ho. Co takhle navrhnout něco společného ve dvou? Někam zajít? A viděla bys, jak se chová, a jestli to vypadá u něj na něco víc. Určitě tím nic nezkazíš - nemusíš mu hned vyznávat lásku - prostě počkáš, jak se to bude vyvíjet.
Hodně zdaru
-
19.4.2017 8:41Ahoj moc dobře znám tvé pocity. Je mi 22 a ma láska byla k bývalému partnerovi stále obrovská a on mi dával stále naděje svým chováním hodně dlouho. Pak přestal neboť jsem mu řekla své city. Bylo to hrozné a já se pořád modlila ať se vrátí. Jednoho dne jsem poznala jiného muže a ikdyž jsem myslela na toho bývalého s tím mužem jsem otěhotněla. Průběžně s těhotenstvím se vytracela láska k tomu bývalému a rostla k otcovi mého dítěte. No a v současné době má naše dítě dva roky a my jsme 2 měsíce manželé. A ještě k tomu bývalému rozešel se se mnou definitivně krátce po mých 17tých narozkach. Takze zapomenout jde těžko ale jednou se tak stát může
hodně štěstí do budoucna -
19.4.2017 9:09kdysi jsem to měla podobně..nakonec pomohlo to, že jsme oba šli na VŠ do jiného města a prostě se přestali vídat..
