Jak se domluvit s partnerem na mimču???
Ahojky holky, zajímalo by mě, jak jste se domluvili s partnerem na tom, že budete mít mimčo? Vím, že asi nemáme kam spěchat, ale já nějak cítím, že bych to miminko už chtěla, partner říká zatím ne, ale na co chce čekat??? Podařit se to nemusí hned a můžeme čekat a čekat... na víc to chci i z toho důvodu, že je mezi námi 17ti letý věkový rozdíl a chci, aby si naše děti jednou užili tatínka, který se jim bude věnovat, jestli víte, jak to myslím...?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.10.2011 13:02
Ahoj, ani nevíš jak ti rozumím...
Jsme s partnerem od sebe 14let. Jsme spolu 9let, tak že si asi umíš představit že jsem taky naléhala. Před pár lety mi dal slib, že se o mimčo začnem snažit až mu bude 40. 
Několikrát jsem se snažila ho přesvědčit dřív, že to bude pak třeba dlouho trvat a co když to nepůjde a co by kdyby.... Neprošlo to. Tak že den po jeho 40 narozkách jsem mu to připomněla a co on?? Zase se začel vymlouvat a že se ještě necítí. Řekla jsem mu narovinu že pro své dítě nechci starého tátu... A pokud se na dítě necítí teď nebude se cítit ani za 5let a že já dítě chci. Tak že ať se rozmyslí, jinak že nemá cenu dál pokračovat v našem vztahu.... No a za 3týdny jsem to nedostala a teď jsem v 12tt. Původně jsem ho nechtěla nějak vydírat nebo dávat mu ultimáta, ale po 9letech to fakt jinak nešlo. Hiolt musíme být někdy mrchy. 
Držím palečky ať se Ti zadaří. -
7.10.2011 16:44Já na miminko taky čekala dlouho kvůli příteli.. 3 roky nechtěl a nedalo se s ním hnout. Zkoušela jsem všechno možný a tak nějak asi nepomohlo vůbec nic. Loni po dovolený jsem na to téma znovu začala rozhovor a to dost vážnej
a za měsíc už jsem byla těhulka. Přítel byl dost překvapenej, čekal, že to bude chvilku trvat, ale zadařilo se hned. Teď máme 4 měsíční holčičku a z něj super táta Jen k bříšku se moc neměl, asi se pořád s tou situací sžíval, což mě mrzí, ale za to mi to vynahrazuje teď, když si s malou hraje a povídá..
Takže podle mě, těžko říct, co na ty chlapy platí.. určitě jednání narovinu, projevit co si přeješ a klidně i nějaké menší ultimátum.. protože čas běží a opravdu není na co čekat.. -
7.10.2011 13:02
Naprosto Tě chápu. První faktory je zajištění pro mimi. Jestliže máte společné bydlení a práci, myslím, že základ je splněn. Ovšem pokud se na to necítí, je to těžší
Já mám 22 let, manžel 23. Jsme od sebe 7 a půl měsíce. Na mimi jsme pracovali prakticky asi týden po tom, co jsme se dali dohromady A to jsme spolu nebydleli, já byla student, ... Takže zajištění téměř žádné. Mimi se zadařilo po 4 měsících, dozvěděli jsme se to, když jsme zařizovali svatbu, která proběhla, když jsme spolu byli 5 a půl měsíce Nyní to bude na konci měsíce rok od svatby a už máme 3-měsíční holčičku A to jsme během toho zařídili společné bydlení, chvíli jsem měla práci, atd. -
7.10.2011 13:35U nás to bylo tak, že jsem příteli řekla, že bych chtěla miminko. on řekl ne, tak jsem pár dní byla naštvaná, naléhala na něj, a on mi řekl, ať mu dám pár dní na rozmyšlenou. Jsem totiž na vysoké 1. rok. Tak jsem ho pak nechala být a jednoho dne jsem se zeptala, jestli už se rozhodl a tak že teda jo. Ale začínáme se snažit až příští měsíc, rekonstruujeme totiž koupelnu, tak už budeme mít peníze na nákupy výbavičky, kdyby se náhodou zadařilo hned 1. měsíc. Já si myslím, že pokud ten chlap chce, přistoupí na to kdykoliv, protože si myslím, že správný čas nebude nikdy, vždycky se najde něco, co by se mohlo před miminkem - a taky nevidím důvod, proč bych měla na něco čekat jen proto, že si to třeba myslí moji rodiče nebo někdo známý. Je to náš život, tak jsme se rozhodli, a i když na nás nejspíš budou rodiče naštvaní až otěhotním, je to náš život. Jo a přítelovi bude teď 28, je o 9 let starší než já.
-
7.10.2011 14:08
nam je tricet. trvalo mi pres 3 roky otehotnet, rozhodla sem se po triletem vztahu/spolecnem souziti a prisla na to, ze je ten pravy
. muj pritel po mimcu netouzil, netouzi, spis se veze
sla sem na to pozvolna, proste sem oznamila, ze vysazuji antikoncepci (uz sem do sebe cpala hormony dost dlouho) a davala si chvilku pozor (ale spis jen pocitani plodnych a neplodnych dnu) a pak to nak prehodila na nej. a pak to nak vyplynulo, ze se potom na vysetreni pred dr. (kam ho ale dotahnout byla fuska) skoro divil, ze se snazime uz 2 roky...rozhodne sem ho ale nepremlouvala, ze TED se zacnem snazit. ale kdyz chce byt se mnou tak mu proste nic jineho nezbylo a ted sem ve 25tt a u nej zacinam pozorovat, ze se i tesi a to zas dela radost me -
7.10.2011 14:22moj manzel sa toho dost bal a nejako nad tym nechcel ani rozmyslat..ked som bola doma na Vianoce, tak som nad tym rozmyslala a potom som mu povedala, ze tabletky mozem vysadit o mesiac, alebo az o pol roka. Povedal, ze teda az o pol roka, aby si na tu myslienku mohol zvyknut
. Pol rok ubehol a uz sa aktivne snazime o dieta a uz sa na neho tesi aj on ..oznam mu, ze uz by bolo nacase, ze uz nie je na co cakat, ak mate byvanie, pracu a ze ty tiez nebudes plodna v 40. Ak si plne rozhodnuta, ze dieta chces a on nie, tak neviem, ci ma zmysel ostavat vo vztahu. Raz by ta to asi dost trapilo a nebola by si bez deti stastna. -
7.10.2011 14:35Dnes už manželovi je 30, mě skoro 26...brali jsme se loni v říjnu po 9leté známosti.Předtím jsme spolu rok bydleli..na miminku jsme se nějak nedohadovali. Dalo by se říct, že to byl další přirozený krok, který v našem společném životě nastal. A dneska už se oba těšíme v lednu na přírustek..
) Nic se nemá lámat přes koleno, ale pokud jak píšeš přítel nechce, chce to zvážit, jestli je to ten pravý. -
7.10.2011 16:45
Je mozne, ze nechce a ani chtit nebude. Nenutila bych ho, protoze pak bys mohla zustat s ditetem sama a to v dnesni dobe neni zadna sranda.
Pokud dite chces i presto, ze partner nechce, mas 3 moznosti, pockat jestli si to rozmysli, usit na nej podraz a riskovat, ze se na tebe vykasle, nebo si najit jineho. -
7.10.2011 17:18Já absolutně nechápu ženský a slečny, které nutíííí svého chlapa do dítěte! To mi přijde jako ta největší hloupost a sobeckost na světě. Ať si se mnou klidně kdokoliv nesouhlasí, ale je to můj názor... !!!
Já kdybych nutila svého partnera do dítěte, které by nechtěl, tak riskuji to, že náš vztah zkrachuje, nebo že se mi v těhotenství nebude věnovat, že se nebude věnovat tolik miminku až se narodí a prostě celkově si miminko užívat nebude. Přece jen, když se na něco člověk těší, tak z toho bude mít větší radost, než když je v tom z donucení! Ta slečna, která si vybere partnera o 20 staršího, tak musí počítat s tím, že až bude dítěti např. 20 let, že partnerovi bude třeba už 60 a bude starý tatínek Ten kdo má štěstí, že si partneři padnou do oka, do věku i do svých potřeb a názorů ve stejný čas - no není nic krásnějšího Ale nutit někoho do tak obrovského závazku, jako je miminko .. jak by se líbilo tobě, kdyby tě někdo nutil do něčeho, co nechceš? - To by se ti určitě nelíbilo, tak proč to dělat někomu jinému, obzvlášť tvému příteli, kterého máš ráda Miminko se sice podařit hned nemusí, ale co když zrovna vy budete případ, kdy otěhotníš hned první měsíc a tvému příteli bude trvat nějakou dobu, než si na to zvykne a ty pak třeba přijdeš o ty krásné společné chvíle během těhotenství .. mě by to rozhodně mrzelo! -
7.10.2011 17:33
Muj manzel je taky o 17 let starsi a to, ze zalozime rodinu, tak nejak vyplynulo ze situace. Pred dvema lety v zari jsme se brali (po petilete znamosti), v unoru 2010 u neho prislo obdobi, ktery muze vicemene nazvat vrcholem jeho kariery, neceho dosahl a je tedy po profesni strance velice spokojeny. Chvili na to jsme ale prodelali celkem velkou krizi, kterou jsme nakonec ale prekonali. V tu dobu jsme se zacali bavit o miminku a zjistili jsme, ze ho oba chceme. Tak jsem nekdy v kvetnu vysadila nuvaring a v breznu, tedy po 11 mesicich snazeni, jsem zjistila, ze jsem tehotna. Ted mam uz jenom sedm tydnu do porodu. Myslim, ze oba musi dojit k tomu, ze se na mimi citi pripraveni. Ale da se k tomu dojit jenom tak, ze se nad tim clovek zamysli...
-
7.10.2011 20:57
Mam manžela o 18let staršího,mimčo chceme v podstate od začátku co jsme spolu,respektive s tim přišel prvni on....ale ja to odkladala a odkladala...tak ja mam stejnak nejaky problemy,takze to ani nejde,ale to uz rok neresim...ale premlouvat jsme ani jeden druhyho nemuseli,me je 23let a manželo 41let,manzel ma dve deti z prvniho manzelstvi,ale uz velky (19,21let) vis jak,na nic netlacime a bud to prijde nebo ne..kazdopadne je čas
nehrotim to tak...a hlavne je dulezity si to rict na začátku vztahu,jestli jeden deti chce a druhy ne,kdybych zacla s manzelem tenkrát a rekl mi,ze uz nikdy zadny deti nechce,tak by jsme spolu na 99% nebyli...protoze ja vedela,ze je budu chtit ( i kdyz jsem nepredpokladala,ze nekdy budu mit problemy) ale to jsme resit nemuseli,manzel chce mimčo strasne moc,rekla bych ze vic nez ja no vidis,ten kdo by chtel,tomu to nejde a ti co se cukají,tak mají hned zákon schvalnosti .-))) -
8.10.2011 7:41tohle téma je hodně složité, záleží na om, jaký partner je, já jsem chtěla miminko už asi 3 roky, manžel řekl, že prvn svatba, tak mi koupil zásnubní prstýnek, aby mi zaleil pusu, bylo mi 21, pak za rok jsme si stanovili datum svatby - mezitím jsme jedili hodně po výletech a já usoudila, že na miminko je fakt brzy, za rok, když jsme stanovovali datum svatby to bylo to stejné - já ho chtěla, manžel ne, až po svatbě, jenže svatba byla víc jak za rok, brali jsme se minulý rok v červenci, v dubnu - týden před výročím seznámení (tehdy to bylo 6 let známosti) jsem vysadila prášky, po týdnu jsem mu to řekla, že prášky už neberu a ani nehodlám brát, že stejn do svatby by to nešlo poznat, kdybych byla těhotná, pdařilo se nám otěhotnět až letos v březnu - a to manžel opět nechtěl, ale já už jsem si tvrdě stála za svým, pořád jsem mu ustupovala a zdálo se mi, že ho nezajímá, co chci já, jsem ráda, že to takhle dopadlo, cca do července nějak neprojevoval extra zájem, ale s rostoucím bříškem a s tím, že jsem chtěla aby se mnou chodil na UTZ se do miminka zamiloval, ale teď se nemůže dočkat, už mi říká asi měsíc, ať už malou vytáhnu, že si ji chc pochovat a to nám zbývá ještě 5 týdnů a 6 dní do porodu
-
9.10.2011 14:22
Já jsem manželovi dávala od samého začátku našeho vztahu najevo, že bych s ním měla jednou ráda děti. Mně bylo 17 a jemu 19. Samozřejmě jsme oba věděli, že ne hned. V den mých 19. narozenin mi slíbil, že k 20. narozeninám dostanu miminko. A měsíc po dvacítce se mi podařilo otěhotnět. Nechávala jsem to na něm, kdy se rozhodne, že je ten správný čas. Jen jsem se snažila, aby věděl, že já si to nerozmyslela. V té době jsme oba ještě bydleli u rodičů, začínali v práci. Takže žádné základy pro vytvoření rodiny jsme neměli. Jen jeden druhého. Během mého těhotenství jsme se vzali a nastěhovala jsem se k jeho rodičům. Když se nám narodil syn, tak jsem manžela obeznámila s mým snem, že bych ráda 3 děti. Ze začátku se mu to moc nelíbilo, tvrdil, že 2 bohatě stačí. Po čase navrhnul, že až se nastěhujeme do svého, tak se pokusíme o další dítě. V dubnu jsme se nastěhovali (synovi byli 2 roky) a manžel sám po pár dnech přišel s tím, že už by bylo načase se začít snažit, aby děti měli mezi sebou malý věkový rozdíl. Bohužel se nám zatím stále nezadařilo. Ale teď už dokonce ani nic nenamítá proti 3 dětem. Nikdy jsem na manžela nenaléha, jen jsem se vždy postarala o to, aby věděl, jaké je mé přání a nechala to na něm, jak se k tomu postaví. Nemá smysl chlapa nutit. Protože pokud jeden nechce a druhý ho k něčemu nutí, tak to odnese jak manželství, tak hlavně to dítě. A také jsem si jistá, že kdybych hned nazačátku zjistila, že manžel děti nechce, tak bychom zřejmě spolu nebyli, protože pro mne jsou děti smyslem života. Ale naštěstí na toto máme podobný názor.
