Jak se vyrovnat z přístupem matky
Ahoj, mám takový problém. S přítelem jsme se rozhodli mít miminko. Očekávaný přírůstek však dělá vrásky babi. Bude to 8 vnouče. První dítě jsem vychovávala sama a teď když čekám druhé, tak je to jak tenkrát. Protože nejsme vzítí tak je oheň na střeše. Nechápu proč, prý jsme nenormální. Jediné co je nenormální, tak je, že jsme s přítelem půl roku. Asi před 4 lety jsme spolu byli, ale rozešli a dali se dohromady opět před půl rokem. Věk na to máme, práci máme také oba a nemyslím si, že bysme se museli hoooooodně omezovat, abychom uživili drobečka. Já se moc těšila, jelikož dceři teď bude 6 a půjde do školy, a já řešila, jak to budu dělat s prací, protože bych se jí ráda více věnovala a učila. A nemusím už řešit prázdniny. Další věc byla, že se má vracet kolegyně po mateřské, takže na tři roky za mě zaskočí a místo mi pak vrátí, takže o svoje místo nepřijdu. Ale moje matka je na mě hnusná. Před přítelem si nic nedovolí říct a povídá si s ním naprosto normálně a pak když tam přijdu já, tak mi říká jak ho nemusí, jen kvůli tomu, že se ke mě vrátil. Já už nevím, jak tohle přenést přes srdce. Děti budou chtít za babičkou, ale já se nechci vnucovat tam, kde o nás nestojí a musí se přemáhat, aby nás vystáli. No a nakonec mi řekla, že až se to dozví můj děda, tak dostane infarkt a nepřežije to. U mé první dcery to byla babička a teď děda??? Proč mi to dělá, proč mi to vyčítá, copak já za to můžu. Mají zajetý svůj postup. Dva spolu chodí, pak spolu bydlí, pak svatba, pak domek a pak děti. 
Související články v encyklopedii
-
Být matkou je také zaměstnání
Mateřská
Stanete se matkou a chcete vědět, na jakou peněžitou pomoc v mateřství máte nárok? Zjistěte si podmínky a vypočtěte si svou mateřskou.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.3.2012 17:50To je těžká situace, ale věřím, že byste měli myslet na své vlastní štěstí, než na problémy babičky. Krom toho, problémy se vždycky nějak vyřeší, "nic se nejí tak horké, jak se to uvaří", třeba se rozhodnete se jednou odstěhovat atd., může se to celé změnit mnoha způsoby, ale mimi už prostě bude na světě a bude s vámi.
Myslím, že existuje hodně párů, které kdyby pořád čekaly, až bude situace optimální, dítě by nikdy neměly. A to by byla škoda, ne? Všechno máš promyšlené, zdá se, vše do sebe zapadá včetně práce atd., tak se neboj. A děda určitě z osmého vnoučete infarkt nedostane. Moji prarodiče z máminy strany jich už mají 13 (vnoučata a pravnoučata) a radují se z každého dalšího, protože to považují za jediné smysluplné, navíc vnímají tu radost nastávajících rodičů a vůbec nemyslí na 13 x 100 k ksvátku, narozeninám něbo podobně.
Až bude mimi čekat a prarodiče tu informaci vydýchají, asi by nebylo od věci si s nimi vážně promluvit. Ale na početí souhlas nepotřebujete, ne?
-
13.3.2012 18:39
Řekla bych to asi takto, chápu, že má někdo svůj názor, ale hold bych žila sama za sebe. Taky mamka neměla radost, že jsem vyměnila přítele, se kterým jsem byla 4 roky za jiného. Prostě mi to nevyhovovalo a poznala jsem člověka, kterého jsem marně hledala v bývalém, takže co jsem potřebovala k životu, za tím jsem zkrátka šla. Hned jsme začali pracovat na mimi, poté řešili svatbu, tu jsme měli po 5,5 měsích, během přípúrav zjistili, že se po 4 měsících zadařilo mimi a i když plno lidí bylo proti svatbě, šli jsme si za svým. Za 3 měsíce spolu budeme 2 roky, dcerka oslaví rok a všichni si už zvykli, takže pohodka.
Takže pokud se to někomu nelíbí, nezbývá, než si zvyknout a pokud bude mít mamka stále námitky, prostě bych ji nenavštěvovala. Je to těžké, ale máte se rádi, tak neřešte okolí
-
13.3.2012 19:27
V rodine mame neco podobnyho - jde o mou sestrenici, nechtene otehotnela, zustali spolu, ted maji 3 deti (nejmladsi je pul roku), vziti nejsou a nedavno koupili barak. Jejim rodicum to nejdriv taky nebylo po chuti, ale co teprav jeji babicka (takze prababicka deti), taky ohen na strese, ze at se laskave vezmou, ze je to jen pro ostudu. U vas je ten problem o generaci driv, jinak to samy. Ja bych rekla vykasli se na to, chce to cas. Vim, ze je to tezky, kdyz je to rovnou tvoje matka, ale jinak to asi nepujde - prece se kvuli tomu nerozejdete, ne? Oni si po case zvyknou, ale zijte si po svem, nenechavej si neco diktovat.
-
13.3.2012 19:37Ahoj Nomisku,
určitě nelze upírat mamince její názor, stejně tak ona by neměla upírat Tvé rozhodnutí a vaše (s partnerem) plány, které máte. Řekla bych taky, že se bojí. Většinou starší (myslím jako maminky, tatínkové...) mluví ze zkoušeností, ať už svých nebo z okolí. Asi bych, pokud to jde, mamince řekla, že víš, že má strach, že jí chápeš, ale že jste se rozhodli tak tak a tak. Rozhodně si nenech vnucovat, že můžeš za něčí smrt. To je sprosté citové vydírání... . A tak bych to i reprodukovala. Dnes je jiná doba. Není ostudou, být nevdána, být těhotná, dělat sex před svatbou... jako to bylo dejme tomu za první republiky a kousek dále
.
Byla a jsem proti škatulkování lidí.."to se nedělá, jak se na to budou dívat ostatní apod". Asi bych to po čase stálého "hučení do hlavy" řešila jako Marťásek, že bych postupně omezila návštěvy na minimum.
