Na nic se nehodím
Dobrý den, mám velký problém s tím, že vůbec netuším, co budu v životě dělat. Moji rodiče jsou učitelé, táta v pasťáku a máma na ZŠ, ale nikdy v podstatě neučila, byla v domácnosti, protože si s tátou pořídili hodně dětí. Táta i máma nepocházeli zrovna z nejlepších rodinných poměrů, takže už když spolu chodili, shodli se na tom, že až budou mít děti, vychovají nás tak, abychom všichni měli VŠ.
Takže celé moje dětství i dětství mých sourozenců bylo podobné- na 1. místě škola, pokud jsme měli špatné známky, tak nás naši mlátili, mlátili nás i za chyby v písankách, v domácích úkolech a tak. Já jsem už od dětství věčně ležela v knížkách, ne proto, že by mě nutili naši, ale prostě mě to bavilo. Ani mě na 1.stupni nemuseli moc mlátit, byla jsem nejlepší ve třídě, věčně zahloubané dítě. Jediné co mi moc nešlo byla výtvarka a tělocvik, jsem nešikovná a mám obě ruce levý. Spolužáci se mnou nemluvili, říkali o mně, že jsem hnusná šprtka a šikanovali mě. Tak jsem byla pořád sama a v tichosti si četla. Přála jsem si být spisovatelkou nebo třeba učitelkou jako naši, taky jsem chtěla mít spoustu dětí jako máma.
Protože jsem se na 1. stupni nudila, šla jsem na gymnázium, tam jsem se v některých předmětech zhoršila, takže přišly řeči jak jsem neschopná kráva, nic ze mě nebude a samozřejmě výprasky od obou rodičů. V té době taky mého nejstaršího bratra vyhodili z VŠ (mimochodem byl nesmírně inteligentní, ale prý byl trochu jako já, nikdy nikam nezapadal, velký snílek, který vlastně nevěděl, co chce a když na něho přišla existenciální krize, tak se na na školu prostě vykašlal) a táta ho naprosto vymazal za života, do dnes o něm moc nemluví, jako by neexistoval.
Teď je na čase, abych si vybrala, kterou školu si vybrat a já prostě naprosto nevím. Baví mě humanitní předměty jako dějepis nebo ZSV, čeština, nejvíc mě bavila filozofie, dokonce jsem byla i v celostátní kole filozofické soutěže, ale tohle všechno jsou obory, ve kterých jen málo lidí prorazí a zbytek je na pracáku. Pak bych mohla jít třeba na učitelku, ale já jsem byla vždycky hrozně tichý, uzavřený člověk, nevím, jestli bych měla na to učit 30 dětí nebo puberťáků. Už mi z toho hrabe, probírám se všemi možnými obory, ale na nic se necítím, že by mi šlo. Naši mi nepomůžou, ti prostě řekli, že jsem blbá a na nic se nehodím, skončím na pracáku. Závidím kamarádovi na učňáku, škoda, že jsem taková nešika. Dál obdivuju lidi, co jsou na technických nebo zdravotnických oborech, to bych já nedala, přitom to jsou tak užitečná povolání.
Jediný, co umím já, je šrotit se hloupé humanitní předměty a češtinu, s tím se neuživím.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.12.2018 19:31
V první řadě máš teda moc milé rodiče, když tě takhle schazují. Možná by pro tebe byla dobrá sociální pracovnice, je to s lidmi, ale ne v takové míře jako zdravotní sestra
-
17.12.2018 19:38
Myslim, ze rodice Ti dali do zivota fakt nehezky zaklad
zkouselas kontaktovat nejstarsiho bratra, jak ted zije a jak to vnimal on sam kdyz byl v tve situaci? Mozna by ti to pomohlo si to samotne srovnat v hlave. -
17.12.2018 21:41Pokud si aspoň trošku myslíš, že by tě bavila práce s lidmi, pojď do Brna na Sociální pedagogiku (a volný čas). Tenhle obor může být do budoucna nejen velmi přínosný, ale hlavně ti pomůže najít samu sebe
-
18.12.2018 0:46
Tak mě třeba čeština živí, a to docela slušně. Jsem učitelka na 2. stupni. A světe div se, já i většina mých kolegyň jsme introverti.
Co jít studovat češtinu a třeba už během studií zkusit brigády jako nějaký redaktor, korektor, prostě něco, kde ten jazyk vyuziješ. To by tě nebavilo? -
18.12.2018 6:15Rozhodně bych neřekla, že se na nic nehodíš. Evidentně máš spoustu talentů, jen nedostatek sebevědomí, protože ti ho pořád někdo srážel. Ideální by bylo zapracovat na tomhle. Jinak oborů je spousta, jestli jsi nadaná humanitně, možná zvládáš i cizí jazyky? To se dneska velmi cení. Nebo můžeš být knihovnice, zajímavý obor zahrnující mnoho z toho, co zmiňuješ je třeba ergoterapie. Učit se dá i na výběrové střední škole nebo gymnáziu, tam to myslím bude trošku jiné než banda puberťáků na ZŠ. A co třeba nějaká psychologie?
Kdybys byla věřící, nabídla bych ti určitě teologii, evangelickou (evangeličtí faráři můžou mít rodinu a mívají často hodně dětí), ale to by tě bývalo asi napadlo, pokud by to dávalo smysl. Na druhé straně mám dojem, že na evangelické teologii se dá studovat i nějaký obor jako sociální práce apod., tak to by možná nebylo vůbec od věci a prostředí mohu jen doporučit. -
18.12.2018 12:22
Hele výběr VŠ oboru je peklo. Mám sama z vlastní zkušenosti pocit, že spousta VŠ oborů je prostě naprosto na houby a existují jen proto, aby VŠ mohla nabrat více studentů a tudíž získat od státu víc peněz. S uplatněním je to těžké. Málokterý obor ho fakt má a někdy se celé studium zdá, že to bude ok a pak se změní situace na trhu práce a jsi stejně v háji. To je prostě realita. Můžeš zkusit nastoupit třeba na dva obory současně, vybrat si jeden víc praktický z pohledu uplatnění a druhý co tě bude fakt hodně bavit a pak se rozhodneš v průběhu studia. Buď jeden z nich ukončíš úplně, nebo přerušíš a doděláš časem a budeš mít VŠ rovnou dvě. Já moct vrátit čas, tak to tak udělám...studovala jsem současně dva obory a šlo to, ale jeden mne nebavil, tak jsem toho nechala a druhý bohužel nemá uplatnění, takže mám titul a prd z toho.
-
19.12.2018 11:19Jen mě napadlo, že pokud tě baví číst a máš dobrou paměť, nabízela by se i práva. Ta jsou opravdu pro lidi, co se umí učit, a je potom víc možností, jak se vyprofilovat - klidně i směrem do té sociální sféry, řekla bych.
