Náboženství
Zdravím! 
Mám nejspíš nevšední otázku. Každopádně začnu od začátku... Patnáct let jsem vyrůstala v oblasti, kde byl snad každý pokřtěný. V naší třídě byl snad jeden nebo dva, kteří byli ateisti. Nějak jsem tomu nedávala příliš velkou pozornost. Myslela jsem, že je to tak všude. Pak jsem odešla na střední. Škola je daleko od doma, takže jsem na intru. Každopádně až tam se mi otevřeli oči, jelikož z celé naší třídy jsme křesťani jen tři. Tohle by bylo v klidu. Spíš mě zaráží, že jsem si se všemi sedla, nikdo proti mě neměl nějaký problém, ale jakmile jsem zdělila své vyznání, hodně z nich mi začalo říkat, jak je to strašně hloupé. Spíš takové narážky, že jestli sex až po svatbě, proč jsem jako křesťanka atd... Pak i že my jsme ti špatní, přitom já jim vlastně nevadím, já jsem prý jedna z mála, kteří jsou v pohodě Tak nechápu, co je teda špatně... Já jsem nikomu mé názory nevnucovala, tak proč mi je někdo vnucuje? Takže se chci zeptat, jak vnímáte nás věřící vy nevěřící?? A jestli je tady někdo věřící, setkali jste se někdy s podobným chováním? 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.2.2018 19:42
Já jsem nevěřící, moje nejlepší kamarádka je věřící. A tím nemyslím, že by jen frajerila s křížkem na krku a oháněla se vírou, ale žije v souladu s vírou. A nikdy jsme s tím ani jedna problém neměly (a to jsme se seznámily na střední). Já respektuji ji, ona mě. Takže možná na tebe na ty střední tak "útočí" proto, že jsi jedna z mála věřících v jejich okolí. A taky jsou to pubertaci v tom správném výzkumném věku, kdy každá odlišnost jim přijde divná.
Můj názor je takový, ať si každý věří, čemu chce, nesoudim lidi podle vyznání, ale podle toho, jací jsou lidé. Vadí mi akorát, pokud se mě někdo snaží pro svou víru přesvědčit, ač o to nestojím. Třeba různé jehovistky na dětském.hristi, zatímco mi dítě visí za hlavu z prolézačky nebo když je někdo kvůli víře netolerantní a hází špínu například na homosexuály, které by nejraději upálil -
15.2.2018 19:39Některý lidi jsou prostě netolerantní vůči ostatním a nejde jenom o náboženství. Hodně se to ukázalo teď při volbě prezidenta. "Ten kdo má jinej názor než já je špatnej". Bohužel tak to je. Vůbec nic si z toho nedělej.
Dřív to bylo naopak, většina lidí byla věřících a málokdy byl někdo ateista. U nás z rodiny není věřící nikdo kromě rodiny od babičky sestry (z mamky strany). Babičky mamka byla taky věřící. Stejně jako rodiče mých prarodičů z tátovo strany. Postupem času to prostě nějak ztratilo význam. Na základce byl věřící jenom jeden spolužák. Později teda začala chodit do kostela i jedna spolužačka, ale rozhodně se podle toho nechovala, prostě to byla děvka a dělala že je strašně věřící Mě věřící vůbec nevadí, respektuju to. Občas mi "tety" chování a její rodiny připadalo až moc přehnaný, ale to je jejich věc. Já teda nevěřím přímo v boha, ale věřím, že je nějaká vyšší moc, andělé, démoni apod. Stejně jako věřím na "nebe" a "peklo", co uděláš, to se ti několikanásobně vrátí, dobrý i zlý. Nikdy jsem moc nezkoumala myšlenky náboženství (jakýhokoliv), tak třeba se to v něčem i překrývá Rozhodně si z toho nic nedělej a stůj si za svým, nic špatnýho na tom není. -
15.2.2018 19:31A jdi věřící nebo jsi "jen" křtěná? On je mezi tím totiž dost rozdíl.. co pro tebe znamená křest?
-
15.2.2018 19:35
Snad nevadí moje anonymita, ale mám podobnou zkušenost ze střední školy. Netýká se to náboženství, ale nepiju (vůbec a z mého rozhodnutí) alkohol, jsem nekuřák a tehdy jsem ani s nikým nechodila a spousta spolužaček ve třídě mě zavrhla, že jsem divná (tedy jiná), že kdo nekouří a nepije, sexuálně nežije nepatří do naší třídy.
Asi je to tím, že jak se pohybuješ někde pro některé lidi jinde, než jsou oni přesvědčeni, že je to tak správné, tak se Tě snaží zaškatulkovat někam jinam. Nevím proč to dělají.
Jsme asi takový národ, že jiné je špatné. Ale jiné podle dotyčného, protože každý jsme přece jiný! -
15.2.2018 19:39
Ahoj, jsem verici = krtena, u prijimani, birmovani, svatba v kostele, nedelni mse (vetsinou). V kolektivu jsem vzdy jedna z mala, ne-li jedina.
Neverici se na 'nas' divaji skrz prsty dost casto...jsme pro ne panbickari. Nikdy jsem nepochopila, co mnohym vadi...ja viru nikomu nevnucuju.
Pro vetsinu lidi je krestan exot a fanatik, kt. zije mimo realitu. Kasli na to. -
16.2.2018 16:38
na tohle asi budeš narážet celý život. když někdo nezapadá mezi většinu, všechny okolo zajímá proč. vždycky narazíš na zvídavé lidi, netolerantní, kterým to vadí a mnohdy vlastně ani neví proč. na základce jsem si prošla šikanou od 99% třídy kvůli víře, na střední ani na vysoké jsme to neřešili. ale i tak mám kolem sebe lidi, kteří mají něco proti křesťanům nebo mají spoustu otázek a narážek. já už dnes ty otázky a narážky beru jako výzvu sama pro sebedokážu jim na to odpovědět? je můje víra tak silná, že to ustojím? jsem vůbec ve svojí víře tak znalá a vzdělaná abych jim dokázala odpovědět? pochopila jsem, že tohle mě posouvá ve víře dál, blíž k Bohu.
-
15.2.2018 19:44
Krtena nejsem, verim v urcitou vyssi moc a taky v to,ze kazdy je sveho stesti tvurce. Jakekoliv verici, pokud mi nevnucuji svoje nazory na viru ci cokoliv jineho, beru uplne normalne jako kohokoliv jineho. Absolutne proti nim nic nemam, je to jejich vec. At oni neresi moji viru,ja neresim zas tu jejich. Naopak, pokud me bude z jeho viry neco zajimat, rada se na to zeptam a s dotycnym proberu. Ale nemam rada, pokud se me nekdo snazi obratit na jeho jedinou správnou cestu.
tot muj nazor na verici
Jinak ted neresim fanaticke verici, teroristy apod., beru normalni verici slusne rodiny. -
15.2.2018 20:27
Nejsem pokřtěna, ale sem věřící (jak už je zde zmíněno vyšší moc, příroda, jak to chce kdo nazývat) a nemám s věřícími problém pokud:
1)mne nevnucují svoje dogma té jediné a právě víry, v opačném případě že dojdu věčného zatracení
2)dá se s nima normálně diskutovat i o té víře a umí předložit i argumenty
3)(a to je možná důvod, proč je dost lidí na spoustu křesťanů alergických) nežijí životem, který odporuje jejich vlastní víře (bohužel nějaké takové znám a je mi to dost proti srsti). Co tím myslím - lžou, podvádějí, kradou, pomlouvají, a mají pocit, že se z toho vyzpovídali a vse je vlastně ok.
To, zda je člověk věřící nebo ne není pro mne to podstatne jako to, jaký je to skutečně člověk, jak se chova, jak jedná,mluví a smýšlí. Protože krivak muze být i mnohý (rádoby) křesťan(věřící) a naopak slušný člověk i ateista.
Pokud tě přátelé mají radi taková jaká jsi tak jim prostě jen odpověz na otázky, které jsou jim nejasné teba z důvodu bodů 3 (který yem napsala). Pro mnoho lidí je právě toto důvodem se dívat na křesťany skrz prsty a žijí v domněnkách o každém, i když každý takový být nemusí. -
15.2.2018 21:00
Podle mého názoru je i toto otázkou člověka. Já jsem se dlouho bavila s lidmi, kteří věřili v Boha a to různá vyznání (křesťan, evangelík i takové ty "extrémnější formy") je ale pravda, že hodně záleží i na otevřenosti těch lidí. Například já jim vždy na rovinu řekla, že věřím, že něco je, tedy nejsem ateista, ale zároveň nespadám pod jejich víru, tedy nechodím pravidelně do kostela, nemodlím se a neřídím se desaterem a ani neuznávám sex až po svatbě. Na druhou stranu je nutné říct, že jsem jim nikdy nenutila, že žiju nějak lépe než oni jakožto věřící. Ale třeba tito jak já říkám normální, mě pak třeba vzali sebou na mši a pak do společnosti ostatních a tam jsem přestala chodit okamžitě. Ti lidé na mě začali vyvýjet nátlak, který mi rozhodně nebyl příjemný. A to pro mě bylo zlé. Obstoupili mě a modlili se za mě aby mě přijal Bůh. A to nebyla sekta. To se dělo v neděli na normální mši v kostele bohužel úplné vymytí mozku
musím říct, že mě to velice zklamalo. I s tou kamarádkou jsem se pak přestala stýkat protože jsem zjistila jak moc se přetvařuje. Ti jiné z jiných náboženství do mého života přicházejí a odcházejí, stejně jako "ateisti". Dělím lidi podle toho jestli jsou dobří nebo zlí, příjemní či nepříjemní. Pravdou je i to, že mi sice připadá zvláštní mít první sex až po svatbě, na druhou stranu mám tak já co říkat. Na mě zase koukají všichni divně prootže mám přítele od 15 s ním byl první vztah, první líbání, první sex a to všechno ostatní je jen s ním, už 10 let. Stále jsem nepocítila nutkání to změnit, ale mám kolem sebe i ty, co po prvních třech "číslech" zjistili, že si nevyhovují tak moc, že se rozešli. Nedokážu si pak představit, že by byli svoji a kvůli církevnímu sňatku by se nemohli rozvést. Ale to je zase můj názor. Naučila jsem se odpovídat lidem otevřeně vše tak, jak to je pro mě. Nestydím se, že mám už deset let prvního a jediného partnera, nestydím se ani za svou nemoc která mě velice limituje (nesmím skoro nic jíst, nesmím kouřit a ani pít alkohol, dokonce skoro nechodím na party). To mě naučilo, že člověk, který mě má rád a je přítel tohle vše vydrží. Stojí po mém boku jako já vedle jeho a pokaždé si vypomůžeme jak je v našich silách. Ti ostatní si mohou víš co... 
Ale abych řekla pravdu trvalo mi dlouho než jsem se to naučila. 
-
15.2.2018 22:09
U nás na gymplu jsme v prváku jako první začínali probírat v literatuře Bibli. U té příležitosti se náš profesor na češtinu (tehdy mu bylo 25 let) zeptal, kdo věří v Boha. Přihlásili jsme tři a od té doby si na nás určitým (ne nějak okatým) způsobem zasedl, jako bychom mu vadili, občas měl nějakou uštěpačnou poznámku, občas námi nebo našimi názory pohrdal, ale myslím si, že mu to muselo dost vrtat hlavou, protože jednou o přestávce za mnou jen tak přišel, sedl si naproti mně, položil ruce na lavici, hlavu na ruce a zničeho nic na mě vybafl: "Řekněte mi, XY (moje příjmení), jaký je ten váš Bůh?"
Pro spolužáky jsem byla vždycky trochu divná, ale mně to nějak nevadilo. A na vysoké to už nikdo neřešil, v práci taky ne, v životě s tím už moc problém nemám. U nás jsem teda v rodině věřící jenom já a můj muž, takže moji rodiče to měli problém pár let skousnout, ale už si zvykli. -
15.2.2018 22:17Na strednej škole je to bežné, každý chce niekam patriť, mať na niečo názor a mať aj právo rozhodovať podľa svojho názoru o tom, čo do svojho okolia pustí. Netráp sa tým, je to spôsob, ako mladý človek dospieva. Po strednej škole sa veľa vecí zmení a ľudí prestane trápiť, či si veriaca alebo nie.
