Občas se rozhodnu, že to všechno vzdám.

Otázku položila: Anonymní uživatelka #209854 3.8.2015 21:09

Ahoj holky, dneska jsem se zase přistihla, že na mě padla taková nálada, že jsem se během pár sekund rozhodla všechno vzdát. Vzdala jsem věci, na kterých jsem pracovala několik týdnů, rozhodla jsem se porušit výzvu, v níž se odnaučuji jednomu zlozvyku, spolužáci z VŠ dnes jeli přes mé město na dovolenou a strávili tady odpoledne a večer jsme měli někam zajít pokecat a já se rozhodla, že prostě nepůjdu. Nemám k tomu žádný důvod, proč jsem se takto rozhodla, ale není to poprvé. Už několikrát jsem se z ničeho nic rozhodla, že to prostě dělat nebudu, že tu práci neodevzdám, že si nechám napsat nesplněno ze zápočtu, že zruším nějakou schůzku.
Přitom jsem jinak zodpovědná, chodím včas, nemám ráda nespolehlivé lidi a sama se snažím být spolehlivá. Ale pak nastane den jako dnes a já jsem několik dní takto nespolehlivá. Ani na smsky, zprávy na sociálních sítích, emaily neodpovídám, telefony úmyslně nezvedám.
Stalo se to některé z Vás? Jak to vidíte z Vašeho pohledu? Co mám dělat? Děkuji všem.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Nemyslím si, že je na tom něco divného. Dnešní doba je na tohle hrozná. Jsme obklopeni sociálními sítěmi, všichni jsou online, na mobilech, prostě pořád ready. Už jenom to člověka hrozně unaví. A občas je potřeba prostě vypnout... Mně se to stalo nedávno, měli jsme mít sraz ze střední, mně se tam moc nechtělo, ale myslela jsem si, že teda půjdu. Asi den předtím jsem si řekla, že tam prostě nechci, tak proč bych tam měla jít? Člověk by neměl dělat věci, co dělat nechce.... Aspoň ne moc často.

    Zase to, že si schválně necháš napsat n-ko ze zápočtu, to už taková "sranda" není... Zkus na sebe v tomhle být víc důslednější, dávej si nějaké odměny, třeba "teď se budu celý den učit, a když zítra zvládnu zápočet, dám si zmrzlinový pohár".... něco na ten způsob, mně to pomáhá. :) Motivujeme se takhle o zkouškovém i s kámoškou, že AŽ uděláme zkoušky, TAK.... :)

  • Hele jednou jsem takhle prospala celé prázdniny. Nic jsem nedělala jen střídavě jedla, pila, chodila na záchod, ale hlavně spala. Lékařka mi pak řekla, že se jedná téměř o syndrom vyhoření. Zkus se poptat lékařka by ti pomohla nebo maličko zvolni tempo. Urči si například jeden den v týdnu kdy se budeš věnovat jen sobě. Mě například pomáhalo vylézt ven do přírody sama a pak se vykoupat a jen ležet, abych si odpočinula. Jinak totiž příliš lpím na tom abych všechno stihla včas a podobně a pak mám právě takovéhle stavy.

  • Myslím, že to není až tak neobvyklé a myslím, že je to i určitý důrazný pokyn Tvého těla, které na tebe křičí: "Zvolni".
    Co pomáhalo mně (i když mezi přáteli jsem díky tomu trochu za exota:) ) - vždy , když to už začínalo hořet (začínala jsem se cítiti vyhořele) a v případě, že jsem nemusela řešit nic vyloženě akutního (ve zkouškovém by to ai nebylo to pravé ořechové), vypla jsem si telefon, nejbližší rodině sdělila, že nebudu dostupná, sbalila jsem si svých pár švestek a na několik dní odjela do hor. V létě jsem s karimatkou a spacákem, v zimě jsem spala po chatách. Několik dní solo v kopcích mi vždy úžasně vyčistilo hlavu a zpravidla mi i pomohlo srovnat si priority (najednou mi ty moje obří problémy začly připadat nicotně...).

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 378 odpovědí a 410 244 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist