Odchod z domu
Ahoj holky, už jednou jsem sem psala dotaz na to, jestli bych dostávala nějakou finanční pomoc, kdybych odešla od rodičů, když jsem ještě na střední škole, psala jsem také, že bych šla k přítelovi, který mi nabídl bydlení, jenže mi bylo blbý pověsit se mu na krk bez koruny. V tuto chvíli přišel okamžik, kdy mi to už musí být jedno, že mě bude živit, protože doma to už vyvrcholilo natolik že i já se rozhodla odejít. Na druhou stranu, je mi 19 a přeci jenom jsem zvyklá na "maminčinu sukni", ráda bych se zeptala (i když je to třeba hloupost), ale jaké to je odejít takhle z domu, litoval toho někdy někdo, zajímají mě Vaše zkušenosti? předem Vám moc děkuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.12.2011 13:55
ahoj, tak me mamka z domu vyhodila a nemela jsem kam jit, takze to bylo vyzne tezke, nastesti jsem mela aspon po maturite a zrovna jsem nastupovala na vysku. ze dne na den jsem si musela najit praci, ubytovani a zacit resit nejakou pujcku, jinak bych vubec nemela sanci. po pul roce jsem vysku musela vzdat a venovat se jen praci, po dalsim pul roce uz jsem mela neco nasetreno a tak jsem na rok a pul odjela do Irska jako au-pair. az po prijezdu zpatky do Cech jsem s mati zacala zase komunikovat. absolutne se nezajimala o to, kde a co jsem cele ty skoro tri roky delala. mesic po prijezdu jsem se seznamila se svym nynejsim manzelem a nasla si skvelou praci diky anglictine, po roce byla svatba a pul roku na to prvni mimi. ted mam par tydnu pred porodem druheho mimca, bydlime sice v najmu, ale aspon jsem tu sami, mam skvelou rodinu, dokonce ridicak a auto a po materske jistou praci. rozhodne lituju par veci, co jsem za svuj zivot udelala, ale ne odchodu z domova. zacatky jsou sice priserne, ale kdyz vydrzis, zjistis, co vsechno v tobe je a ze jsi schopna zvladnout vic, nez sis kdy myslela.
-
18.12.2011 17:43
Tak já jsem zastánce toho, že odchod z domu mi změnil život. Moje rodina je taková jednotvárná, 20 let žije pořád stejným stylem, akorát sedí doma a koukají na televizi. To mně nevyhovovalo, po maturitě jsem se odstěhovala do místa vysoké školy, kam jsem nastoupila, s přítelem jsme se dohodli, že spolu budeme bydlet. Žiju si svým životem a nelituju a nikdy litovat nebudu. Není nic lepšího, než si sama rozhodnout, kdy budu uklízet a kdy budu dělat nádobí, apod. než abych pořád poslouchala rozkazy svojí mámy Důležité, co tě určitě bude zajímat je to, že se teď budeš muset o všechno starat a zařizovat. V domácnosti, jako jsou nákupy, vaření, prádlo, úklid, ... a takové ty klasické věci, které řeší dospělí. A určitě ti to změní pohled na život, teda u mě to tak bylo, myslím si, že tím jsem začala žít a dívat se na věci dospěláckým pohledem. Ale s čím rozhodně nesouhlasím, když někdo říká, že se nedá zvládat domácnost spolu se školou. To vůbec není pravda. Jde to v pohodě. Já se starám o všechno a do toho ještě studuji Ing. na vysoké škole. Prádlo za mě vypere pračka, pověsit ho mi trvá 10 min, to samé ho poskládat. Jelikož si dám záležet s pověšením, tak žehlení mi odpadá. Úklid mi zabere všeho všudy hodinu, máme byt 2+1. Uklidit 1x týdně bohatě stačí, někdy uklidím 2x týdně akorát koupelnu, když je potřeba. Udělat nádobí 20 min. Nejvíce času mi zabírá vaření. Chápala bych to, pokud někdo má děti, to je pak jasné, že je škola obtížná, ale já žiju pouze s přítelem a když opravdu se potřebuju učit a nestíhám, tak přítel nádobí udělá a postará se i o ostatní..
-
18.12.2011 17:07
do maturity bych se pokusila zůstat doma, přece jen mít se učit a ještě zastat práci v domácnosti když na to nejsi až tak zvyklá, je dost nápor. A od holky se očekává, že se postará o chod domácnosti a to ti taky zabere dost času než uděláš domácí práce (praní, žehlení, vaření, úklid, nákupy).