Partner a alkohol
Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, zda některá z vás má, či měla problémy s partnerem, kdy se mu vymykalo pití kontrole ( jasně že to nepřizná - vše je OK ) a jak jste to řešily....Máme i dvě celkem malé děti. díky za názory
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.3.2012 21:17
Ahoj, tak já takovou zkušenost nemám přímo s přítelem, ale s mým otcem. Začal pít cca v mých 2 letech a když mi bylo 6 mamka se s ním dala rozvést, abych chodila v klidu do školy. Ale u nich už to gradovalo tak, že táta byl zlý a sprostý na mamku i na nás. Dodnes jsem ráda, že se s ním téměř nevídám a mamčino rozhodnutí od něj odejít bylo nejlepším v jejím životě.
Ani si nedokážu představit, jak těžké to musíš mít, alkohol je peklo -
13.3.2012 21:26
Můj otec pil a pije. Když se ohlédnu za svým dětstvím, pamatuji si ho neustále s lahví od piva v ruce denně nalitého. Občas to proloží i nějakým tím panákem. Máma od něj nikdy neodešla, dnes říká, že to měla udělat i když jsme byli s bráchou ještě malí. On si myslí, že problém s alkoholem nemá. V dětství mě častoval roztomilýma nadávkama typu hajzle a svině např. za to, že jsem se bála zůstat v noci sama doma, když máma byla v práci a on chtěl jít do hospody. Bylo mi deset možná i míň. Když se mi nechtělo omýt nádobí, naházel mi ho špinavé do postele. Před mojí maturitou přišel domů opilý a přítáhl s sebou nějakého bezdomovce, který mi vlezl do pokoje. Máma byla v práci. Rozbili dveře, vše polili alkoholem, volala jsem na něj policii. Později mě vyhodil z domova, když jsem mu řekla, co si o jeho pití myslím. S mámou se denně hádali. Šíleným způsobem. Pořád jsme neměli peníze, protože toho hodně propil. Naštěstí nás alespoň nebil. Spoutu vzpomínek si mi podařilo časem vytěsnit, rozhodně nemůžu mluvit o hezkém bezstarostném dětství. V pubertě na mě často řval, že mi nebude dávat žádné kapesné a že mu naopak budu platit já za to, že u nich bydlím. Ubytovné a stravné. Od 13 jsem chodila na brigády. Kradl peníze mámě, kradl je pak i mně. Když jsem mu to řekla, odpověděl mi buď, že mi nic nevzal a nebo že se mi nemají válet někde v pokoji. Jen tím chci říct, že moje mamina to nikdy nijak neřešila, žila s ním a my s bráchou taky. Nabízím jen pohled dospělého dítěte alkoholika a to si myslím, že můj otec oproti jiným alkoholikům nepředváděl nic extra. A co vím, nechtěla bych, aby toto někdy zažilo moje dítě, takže bych na tvém místě dala partnerovi nůž na krk v tom směru, že s ním zůstanu a pomůžu mu to vyřešit. Ale když to řešit nebude, odejdu i s dětmi. A asi bych se na tvém místě obrátila na odborníka, aby ti poradili, jak na něj. Jak s ním jednat.
-
13.3.2012 20:52
Ahoj, znám člověka, kterému se vymkl kontrole alkohol po smrti manželky. Nepomohlo nic, jen jeho vlastní vůle nenechat na holičkách zbytek rodiny. Od jisté doby se prostě vůbec nenapije. Ani kapku. Ale bohužel nepomohlo nic než jeho vlastní rozhodnutí. Je to těžké. Mrzí mě, co prožíváš.
-
13.3.2012 23:30
Ahojky, měla jsem přítele, ketrý pil trvdý alkohol a byl po něm i agresivní, často byl pryč a pil 2-3 dny v kuse a když přišel, tak měl kecy tipu, že mě zabije, když mu řeknu něco blbýho apod. Měl v té době 10letou dceru, které umřela máma, když byla malinká, takže byla pořádně rozmazlená, protože lítala po tetičkách a babičkách, který se jí to vše snažili vynahradit... Takže ze začátku to bylo peklo než si na mě zvykla... Bylo mi tenkrát 20let a jemu 35, chodila jsem jen do práce, starala se o domácnost a o holku, nic jiného, žádná zábava s kamarádkama neexistovala, protože hned pod tim viděl něco jinýho... Byla jsem s nim 2 roky do té doby dokud na mě nevztáhl ruku, to jsem si pak po návratu z nemocnice sbalila svoje věci a prchla...
-
14.3.2012 12:40
moje matka je alkoholička - taky pořád vykládala že nemá žádný problém až skončila v léčebně, v práci dostala nůž na krk buď léčebna nebo vyhazov z práce, je sice po léčení ale pije zase, vydržela to možná rok. nepřála bych to žádnýmu dítěti v tom vyrůstat, takže já bych odešla i kdybych měla jít do azyláku, děti ti nevezmou pokud pije rozhodně mu je žádnej normální soudce nesvěří. Možná bych se nejdřív šla poradit s právníkem, kvůli důkazům, jak to všechno probíhá kdyby jste se rozváděli a tak. Přeju ti hodně síly, je mi jasný že ta situace je těžká.