Pohlaví miminka

Otázku položila: Anonymní uživatelka #323351 31.10.2017 22:18

Asi jsem divná ale už je to měsíc co mi na ultrazvuku řekli že čekám kluka a já se z toho pořád nemůžu vzpamatovat. Těším se na miminko ale chlapecká jsem vážně nečekala. Vůbec nevím jak se o chlapecká starat. Všichni kolem mě mají holčičky tak že ó ty jsem se starala pořád.
Když manžel není doma tak někdy brečím a říkám si že chlapecká nechci (vím, je to hnusný ale nemyslím to tak) jen nám hrozný strach.
Potřebovala jsem se z toho vypsat. Promiňte 😔

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ne do takove miry,ale mam to podobne... Jsme v rodine takova holcici větev, vzdycky jsem si predstavovala,ze mam taky dve holky. No tak prvni prcek kluk. Fajn,je dobry mit starsiho brachu atd. Ted cekame druhého prcka a vcera jsem se dozvěděla, ze to je zase kluk. Jako trochu me to zamrzelo. Tretiho prcka neplanujem, tak to je pro me konecna - dva kluci ;-) jen chci rict, ze ty tvoje pocity jsou do urcity miry normalni... Ale vim,jaky je zazrak porodit zdrave dite, takze beru,ze pohlaví vlastně neni dulezite. Ja se utesuju tim,ze z nich snad vychovame fajn chlapy, s hezkym vztahem k rodicum, najdou si hodny holky, co budou mit tchyni a tchana rady :-D Co se tyce pece, mozna to je i jednodussi a spoustu veci nechavam na manzelovi (pretahovani predkozky apod.). Nechavam ho venku lumpacit a kdyz spadne, musi vstat sam (samozrejme pokud to neni nejaky velký drzkopad)...proste at je otrkany a neni to žádný ufnukanek. Ale jinak to je mazel, po probuzeni se rad a hodne tuli,tak si to uzivam, dokud ma o maminku zájem ;-) A az povyrostou, chystam se je doma normálně zaprahnout, at jsou pak doma zvykly zene pomahat :-) pojala jsem to jako takovy ukol, vychovat z nich idealniho chlapa :-D uvidime,co prinese puberta, protoze malymu jsou teprv dva roky :-D

  • Hele ja chtela holku a mam ji. Ted si rikam, ze by mozna kluk byl "jednodussi". Uz ted me uzira strach az jednou..... Aby ji nikdo neunesl, neznasilnil, aby ji nikdo nezneuzil, aby nenaletela, nenasla si grazlika co ji bude tyrat, mlatit, utlacovat.... No proste sileny strach. A co vidim ve svem okoli, vetsinou tyhle strachy maj matky holcicek. Koukni na to z druhe stranky, u kluka te tohle mine :-) uzivej si to a vyprdni se na to, ze bude mit pindoura. Je to normalni tyhle pocity a kazda zenska to tak ma. Mela bych to stejne, kdyby mi rekli, ze cekam chlapecka. Prijde mi, ze 99% zen je vnitrne nastaveno na holcicku. Pak je zklamani, ze to vysnena holka neni a az porodi kluka, jsou vsechny stejne uprdeny jako z holky :-)

  • samsonoh31.10.2017 22:31

    Podle mě to úplně normální pocit. Já jsem se s tím také srovnávala dlouho, že budeme mít chlapečka. Nějak jsem byla nastavená na holčičku a najednou jako blesk z čistého nebe tohle. A měla jsem stejné myšlenky, jak se o něj starat, jak si s ním hrát atd. ALE - je to úplně to samé jako s holčičkou, jakmile ho budeš mít u sebe, bude ti to jedno :-) budeš ho milovat stejně a až bude starší, tak ty hry budou prostě chlapecké :-)

  • Pokud máte v okolí samé holky, tak je to celkem běžný pocit. Moje mamka když sem čekala kluka, tak z toho byla taky špatná, co s klukem a nakonec vše naprosto v pohodě.
    Manžel si přál spíš holku, když se na uzv dozvěděl, že budeme mít kluka, tak byl nakonec rád, protože jak řekl, kluci to mají jednodussi. (Právě kvůli zmíněnému otěhotnění, a podobným věcem)
    Starost o kluka není jiná než ó holčičku, naopak může být v některých věcech i jednodušší a pokud si neprotivil penis, není důvod se chlapecká obávat. Co se povahy tyce-delala holka může být divoká jako kluk a naopak kluk klidný. Obě pohlaví jsou v tom srovnatelná. Ne každá holka si hraje s panenka a může mít raději spíš autíčka. Jediná věc co klukovi nejspíš nebudeš dělat jsou copánky a ruličky s dlouhých vlasů, a oblékat šatičky.
    Spousta kluků jsou navíc mamincinymi miláčky a mají maminku rádi i víc než holčičky.

  • Chlapečci jsou moc fajn :-) Tak zpočátku to máš jedno, pak vetšina kluků preferuje autíčka, už jsem si tak zvykla, že si zas říkám, že kdyby byla druhé holčička, nevím, jestli by si s čímkoliv jiným takhle vyhrála. Prostě tvoje "chyba" byla, že sis vysnila holčičku. Začni vymýšlet jméno pro chlapečka, kup pro něj něco frajerského a zkus si představit, jak budeš pak pyšně všem říkat, jaké máš úžasné miminko a i s mužem to budou tvoji kluci :-)

  • Měla jsem úplně to samé a nakonec jsem ráda že je zdraví krásný kluk když tak napiš sz

  • terryk1.11.2017 7:24

    Neblbni, prostě jsi měla představu miminka jako holčičky a bude to nejspíš chlapeček. Vše potřebné o péči ti řeknou v porodnici. A věř, že utírat ženský pohlavní orgán nebo mužský zas takovej rozdíl není, prostě se to musí utřít dočista, toť vše:-) Já se taky neuměla postarat o holku a až do porodu jsem vnitřně počítala s klukem, narodila se holka, a? Během vteřiny jsem se presaltovala a no problema. Takže jak se chlapeček narodí, bude to ok a budeš moc ráda,že je to kluk. Pokud ne, pak je to na psychologa.

  • Já jsem chtěla chlapečka a mam ho, druhé chci taky kluka, nějak me to k holkám netahne. Ale vím,že kdyby to byla holčička stejne ji budu milovat :-) zkus to vůbec neresit, je to tak jak je. Všechno je správně tak jak je, když bude dítko zdravé. Zkus si představit co by kdo dal za zdrave dítě bez ohledu na pohlaví. Mateřská láska funguje a uvidíš, ze jakmile se chlapeček narodí nebudeš to řešit. :-)

  • Ahoj, naprosto tě chápu. Sama jsem s tím měla taky problém. Pohlaví jsme si tedy říct nenechali, ale s variantou, že by to mohl být chlapeček jsem se musela taky smiřovat. Sama mám tři mladší ségry (dvě mladší jsou o 12 a 19 let), pár mladších kluků v rodině taky je, ale s nimi jsem moc do kontaktu nepřišla. Neuměla jsem si představit, že bych dokázala mít chlapečka. Bála jsem se, jakou bude mít povahu, jestli nebude moc divoký, jestli to s ním vůbec budu umět. Podařilo se mi s tím vyrovnat se už během těhotenství. Pro kluka jsme vybrali jméno, které se mi strašně líbilo a pak jsem si začala i říkat, že radši tohoto chlapečka než holčičku ;-). Nakonec kluka tedy máme, už je mu 17 měsíců a nedala bych ho za celý svět, natož za nějakou holku:-D
    To, čeho jsem se bála, se mi na něm nakonec líbí, je živější a zvídavý a je s ním děsná legrace. Co se týče třeba přebalovaní, tak je to rozhodně jednodušší než u holčiček. A o miminko se staráš stejně, ať je to holka nebo kluk a pak stejně jednáš podle individuality každého dítětě, jeho zájmů a tak. Já se třeba těším, až syn bude větší a budu s ním moct stavět a hrát si se všemi hrami určenými pro kluky, které mi přijdou mnohem zajímavější než holčičí (možná je to jen tím, že my jsme jako 4 holky, tyhle hračky doma neměly.)
    Neboj, určitě se to poddá a syn ti bude dělat radost ;-).

  • Neboj, co se týká péče, určitě se zvládneš postarat o chlapečka. Dokážu pochopit tvoje nastavení. My jsme s mužem od začátku mluvila stále o děvčátku, tak pro mě byla představa chlapce skoro nepřijatelná. Jsem sice na začátku těhu a pohlaví nevím, ale pořád mám nějak v sobě, že bych preferovala holčičku. Na druhou stranu si říkám, že kdybych měla mít třeba postiženou holčičku nebo zdravého chlapce, tak bych chlapce vítala s otevřenou náručí.
    Je fajn, že to nemyslíš tak, že bys ho nechtěla. Pláč v těhotenství je asi normální, prostě s námi cloumají hormony. Mně pomáhá uvědomit si, že mít chlapce má i své výhody. Některé holčičky jsou nemastné neslané, s kluky je to větší zábava, dá se potom v pozdějším věku více podniknout, jsou pohyblivější, živější... sama pro sebe jsem si prostě musela přestat tu holčičku tolik idealizovat.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 378 odpovědí a 410 244 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist