Potřebuju radu..
Ahoj holky, potřbeuju od vás poradit..Mám manžela a s ním mám dvouměsíční miminko, které jsme oba moc chtěli, od té doby co se malý narodil se manžel chová hrozně až je mi z toho do breku, neustále je na mě naštvanej, jen po mě vyjíždí a je mu úplně jedno že se trápím 
Ted poslední tři dny už s emi ani neozvá nezvedá mi telefon, když je v práci. Pracuje jako kuchař a dělá 12 hod. denně a pak má týden volno, v práci dělá se svojí bejvalou ta dělá servírku a nějak jsme s tím smířená, ale práci má přímo naproti našemu baráku a se mnou se nebaví a když koukám z okna tak tam s ní stojí vytelenej v okně a náramně se s ní baví, vidím ho tam s ní i když jezdím venku s kočárkem a strašně mě to vžycky vytočí, co mám dělat? Chtěla bych to kvůli malýmu nějak urovnat,ale vždycky když ho s ní vidím tam mám sto chutí mu sbalit věci ani nevím jak mám reagovat když se mnou situaci nechce řešit a řeší to tím že se mnou ani nekomunikuje..už si nevím rady
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.3.2011 18:53Myslím si, že tvůj manžel je přímo učebnicový příklad. V odborné literatuře se dočteš, že řada mužů má po narození dítěte pocit, že jsou odsunuti na druhou kolej, protože matka dítěte se věnuje převážně dítěti, je unavená a nemá na svého partnera čas. Tak si myslím, že by to mohl být ten důvod. Pokud se tak začal chovat až po narození vašeho dítěte. Dokud jsi těhotná, není to zase taková změna. Roste ti bříško, kupujete věci a zařizujete pokojíček. Ale ještě tam není ten tvoreček, který si usurpuje právo mít maminku jenom pro sebe, což je v naprostém pořádku a každý chlap by to měl pochopit. Tak si myslím, že tvůj manžel na vaše dítě prostě a jednoduše žárlí. Časem by se to mohlo spravit. Jak dítě roste, máš pak o fous více času i na partnera. Obojí jde snáze kombinovat. A pokud to nepochopí ani časem, že dítě je na prvním místě a mělo by být i pro něho na prvním místě, protože je to tvor zcela závislý na vaší péči, rozvedete se.
-
12.3.2011 18:59Věřím, že prožíváš nepříjemné období, někdy mi přijde, že chlapi si dostatečně neuvědomují, co je to mít dítě a rodinu, asi se cítí odstrčenej, i přesto, že není, ale chlapi jsou egoisti. Ta bejvalka je teda blbá, to určitě není dobré prostředí, na druhou stranu, kdyby tam byla jiná svobodná bez závaků, tak by to asi vyšlo stejně. Je těžké radit v těchto situacích, pokud to chceš udržet, tak ti nezbyde než zaměřit svou pozornost na něco jiného a snažit se tomu nevěnovat pozornost, každá výčitka nebo i to, že to s ním chceš řešit,ho evidentně obtěžuje, nemá ti na to co říct, protože sám neví, co se děje. Chalpi takhle nemyslí, resp.myslí něčím jiným :-/Já myslim, že pokud do toho budeš rýpat, mohlo by to být opravdu horší a třeba by to mohlo mít i nějaké následky, takhle ho to brzy přejde, myslím, že pokud ty dokážeš být na něj příjemná a atraktivní, tak si to brzy uvědomí. Nechce to rozebírat a nechce dělat žádné závěry, prostě se holt "venčí"v tom jsou chlapi fakt sobci! Držím palce, at se to zase vrátí zpátky a můžete si užívat malé miminko
Pokud ti to ale nedá a řešit to budeš muset, tak bych to nedělala zjištovacími otázkami, na které stejně nezná odpověd, ale spíš bud přes své pocity, jak se cítíš (např. víš, člověka dost zranuje, když cítí od druhého nezájem a ...) - musíš si to dát do své řeči takhle je to asi dost strojené, ale pozor na obvinování ! a nebo empatií - zkusit např. "ty máš asi pocit, že ted na tebe nemám tolik času nebo asi bys sis přál, aby ... Třeba by pomohlo, kdybychom dali na jeden večer malého k babičce a zašli si někam jen spolu.. Já nevím, jestli ti to přijde uplně pitomý, ale víc asi nevymyslím :-/ -
12.3.2011 19:46
Moc ti ze srdce přeju, aby se vše urovnalo, nejsi v lehké situaci, holky už napsaly vše co šlo, nic víc k tomu není co dodat, je to těžký a obzvlášť, když máte doma miminko a ty jsi po porodu, držím ti pěsti štěstí, aby se vše urovnalo, moc to tobě i vašemu miminku přeju, drž se!!!
-
12.3.2011 18:58Ahoj, souhlasím s prvosenkou, jen bycj ještě za sebe doplnila, že bych si tipla, že pozornost teď možná taky hledá u té bejvalé........ Zkuste si rozumně promluvit...
-
13.3.2011 10:10
Moc zdravím a také obdivuju, že máš na tohle sílu. Chápu, že chlapi po porodu můžou novou roli zvládat těžko, ale tohle je fakt moc. Je fakt, že menší krizovku může mít i skvělej chlap, ale pokud tě naprosto ignoruje a mimčo mu přitom nevadí, tak to už přehání. Mě by to také vytáčelo.
Nemůžu radit přímo ze své situace, ale něco podobného jsem u jedné příbuzné (jedna ze sestřenic) také zažila. Nejdřív vypadali jako ideální pár, ale po porodu se to úplně otočilo a bylo dost podobné, jako u vás. Jen to možná neměli vystupňované ještě tou bejvalkou. Teď už ale je to zase dobré, krize přešla a je z nich zase normální rodina. Tak ti zkusím popsat, co u nich zabralo. Ale uznávám, že každý vztah je jiný a že u vás to nemusí takhle zabrat. Ale třeba si z toho něco vybereš.
Petra (ta sestřenice) chtěla nejdřív zkusit do toho vztahu vložit co nejvíc, aby jí pak manžel nevyčítal, že nic nedělala. Tak požádala příbuzné, aby jí sem tam přišli s malým pomoct (aby si mohla něco zařídit nebo se vyspat, odpočinout si), nebo uklidit domácnost, aby se prostě manželovi doma líbilo, ale přitom, ona nebyla strhaná. Snažila se mu přichystat oblíbené jídlo nebo dát mu prostě najevo, že o něj stojí. Snažila se přejít tu jeho aroganci, ale o to víc ho chválila, pořád na něj mluvila (i když se dost často nedočkala odpovědi), vůbec nic nevyčítala. Také se ho snažila nějak do toho vztahu víc zaangažovat, navrhnout mu, aby vymyslel společný program, výlet třeba jen do blízkého okolí. Snažila se ho s malým co nejvíc fotit a ukazovat mu, jak je skvělý táta. Po pravdě, chlapi jsou prostě stvoření namyšlená a potřebují vědět, že jsou pořád pány sitauce a že jsou nejlepší.
A když se to ani po pár dnech nezlepšovalo, tak najednou udělala přesně to opačné. S manželem také přestala komunikovat, byla u nich tichá domáctnost. Jednoduše se začala chovat tak, jak se choval on k ní. A jednoho dne se sebrala a odjela na pár dní k jeho mamince. Nejdřív také do toho nechtěla zatahovat další rodiče, ale pak si řekla, že to zkusí a myslím si, že to pomohlo. Vůbec manželovi o odjezdu neřekla, když přišel jednou domů, tak tam prostě nebyli. A když jí telefonoval, kde jsou, pustila před jeho mamkou telefon na hlasitý odposlech, aby i ona zjistila, jak s ní jedná a spolu si před ní povídali. Na otázky, proč odjela a že mu nic neřekla, tak jen s klidem odpovídala, že jak mu to měla říct, když s ní nemluví a dělá, jako když je jen duch. A docela to zapůsobilo, manželovi se teprve pak rozsvítilo. Možná se i trochu styděl před svojí maminou. Ale po pár dnech za nima přijel a ledy začali roztával.
Já vím, chce to silné nervy a hodně používat diplomacii. Ženská holt musí něco vydržet, když na to chlapi nejsou. Oni mají sice silné svaly, ale to ostatní musí vydržet ženská.
Tak přeju, ať to u vás také takhle dobře dopadne.
