Řidičák
Dcera bude mít za rok 18 a manžel jí chce k narozeninám zaplatit řidičák. Jenže z ní ted nedávno při jízdě autem vypadlo, že asi auto nikdy řídit nechce, že se bojí i jako spolujezdec. Máte s tímhle někdo zkušenost? Mě to docela překvapilo, já sama jsem se na řidičák těšila a možnost, že by se má dcera bála řídit mě nenapadla. Myslíte, že může změnit názor? Přece jen jí nebudeme platit něco, co dělat nechce.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
26.8.2015 21:07
Ja rizeni miluju, ale muj manzel je jako Vase dcera. Rika se, ze rizenim a zkusenostma to zmizi, ze se clovek musi vyjezdit, ale az teprve diky nemu jsem pochopila, ze to tak neni. On do autoskoly nastoupil kvuli me, ale bylo to pro nej utrpeni. Vzala jsem ho tedy ridit sama a ano, opravdu to utrpeni bylo jak pro nej, tak pro auto i ostatni na silnici. Proste k tomu nema ten vztah a cit a pro ostatni i pro sebe by byl spise nebezpecim. Takze za me rozhodne nenutit ridit nekoho kdo nechce a neciti se. Sveho manzela radsi budu vozit nez aby ublizil sobe ci ostatnim.
-
27.8.2015 11:21
Jizdy autem jsem se nikdy nebala, zkusila jsem si i trochu ridit, ale ridicak delat jsem odmitla, rizeni me nebavilo. Dnes mi tahne na tricet a nemam ho stale. Zjistila jsem, ze ho vlastne k nicemu nepotrebuju a navic se nemusim desit, ze jednou nekoho nekde vlastni rukou zabiju. Takze bych to nechala na dceri, delat ridicak s odporem neni dobry napad, bude to chtit mit rychle za sebou a toho v autoskolach radi vyuzivaji.... penize vemou, ale nic nenauci a zkracuji hodiny...
-
26.8.2015 19:50Je mi 23 a jsem na tom jako vaše dcera. Rodiče mi chtěli zaplatit řidičák, ale já jsem odmítla. V autě se prostě necítím dobře a vím, že řídit mi prostě strach nedovolí. Možná, že za pár let změním názor ale je to 5 let od mých osmnáctin a stále bych za volant nesedla. Mamina je na tom podobně až na to, že jí rodiče řidičák vnutili, takže doklad má, ale za volant by nesedla. Určitě můžete vymyslet něco jiného. Přeci jen je to celkem drahá sranda na to, aby se pak dcera zbytečně stresovala. Jednou na to třeba taky přijde a pak si ho ráda udělá.
-
26.8.2015 21:05
já dělala řidičák v 18 a moc se na něho těšila. pokud ale dcera nechce, asi bych to nelámala přes koleno. bud si ho časem zaplatí sama, nebo se bez něj obejde. Pokud má totiž strach sednout do auta, může být spíš ohrožením provozu, protože snadněji zazmatkuje. Až si bued více věřit a bude o to stát, přijdě tomu více na chut a bude to lepší celkově.
Manžel řidičák má, ale už dlouhý roky neřídil (a to předtím jezdil u dopravního podniku s trolejbusem) a odmítá sednout za volat. Takže pokud je potřeba někam zajet, řídím já. -
26.8.2015 21:05Mě je 22 a já jsem taky zjistila že v dnešní době bez řidičáku nemůžu fungovat. Do té autoškoly chodím s odporem a v autě mě to nebaví a do řízení se budu muset nutit stejně jako jít na těch posledních pár jízd co tam mám. Na jednu stranu bych to měla ráda za sebou jako všichni ostatní v 18ti na druhou jsem ráda že mě do toho mamka nenutila.
Já bych si s ní asi sedla a nabídla jí ať si to vyzkouší někde na parkovišti hodinku dvě a pak třeba změní názor a nebo se počká až zjistí za pár let že bez řidičáku to v dnešní době nejde.
Jen tak naokraj (ne že by to byl Váš případ
) rodiče co to zaplatili těm co to dělat nechtěli ti to ani neodjezdili a peníze rodiče vlastně vyhodili z okna... -
26.8.2015 21:10Já bych ji nenutila. Sama řidičák mám od 19 (tedy již 15 let!), i jsem ho chtěla, i jsem se na něj těšila, ve finále ale nejezdím. Třeba k tomu jednou dojdu, ale nesmí mě to toho nikdo nutit. Ano, je to fajn, když je člověk "mobilní", není na nikom závislý a odveze se sám, kdy chce, kam chce. Ale i bez řidičáku se pořád dá žít. Druhá věc je, když člověka donutí okolnosti - žije třeba na vesnici, kde je problematická veřejná doprava, krámy jsou daleko, nutnost vozit děti do školy na vzdálené místo, dojíždět do práce... Pak si myslím, že člověk snadněji překoná strach, sebere psychické rezervy a dá se na to. Mně to ale ve způsobu života, jaký vedu a kde ho vedu, za ty nervy a stresy zatím pořád nestojí.
Nechala bych to prostě na ni, ať se rozhodne. Na to se člověk musí cítit, sám musí zhodnotit svoje schopnosti a ostatní by to měli respektovat, byť je to nesporně užitečná dovednost. -
26.8.2015 21:30
Já jsem teda řidičák chtěla, brala jsem to v dnešní době jako nutnost. Tak jsem si ho hned v 18ti udělala, dostala jsem ho od našich k narozeninám.
Řízení mě celkem bavilo, ale moc mi to nešlo, měla jsem strach, o sebe i o auto navíc jsem měla nic moc instruktora... Teď je mi 21 a pořád si netroufnu jet všude. Jezdím sama, s manuálem, ale nerada parkuju někde kde není moc místa, nejezdím sama po velkém městě, kde to neznám... Prostě jde to postupně, žádný učený z nebe nespadl a časem je to lepší a lepší Řidičák je v dnešní době určitě základ -
26.8.2015 21:45Já dostala řídičák od našich taky k 18. narozeninám..ja to odtrpěla a to doslova. Jak se moje kamarádka těšila na každé jízdy, mně se zvedal tlak a odpočívala jsem ve stresu minuty, kdy budu muset zase sednout za volant. Teď je to přesně 10 let a ja od složení zkoušek řídila 2x a to z donucení..jinak mi řidičak sloužil vždy pouze k tomu, abych dokázala, že mi 18 již bylo nebo jako 2. doklad totožnosti
Naši mi říkali, že jim jednou poděkuji, že ho mám, protože mě jednou situace donutí řídit, zatím mě nedonutilo nic..spíš ja donutila mého muže, aby si ve 30 udělal řidičák on, abych ja za volant nemusela.. Za mě tedy pokud Vaše dcera nechce, nenuťte ji..pro mě to byl fakt stres..a když si přijde sama na to, že ho chce, může si ho udělat kdykoliv.. -
27.8.2015 10:42
Je mi 34 a jsem na tom stejně, řidičák nemám, přišlo mi to zbytečné se nějak překonávat vůči svému pocitu, když do auta sedám, byť jako spokujezdec. Moje mamka i babička řidičák sice měla, ale kvůli strachu ze řízení jej nepoužívala, mamka se bojí do provozu i na kole, ale jako spolujezdec v pohodě, já se bojím právě i jako spolujezdec a čím míň člověk jezdí, tím víc se samozřejmě bojí. Manžel řidičák také memá. Děti si sice celkem často stěžují, ale auto nám neschází, občas by se sice hodilo, ale jak jsme zvyklí vše zvládat bez, tak mi ani nepřijde jako nějaká nezbytnost, spíš naopak.
-
26.8.2015 19:18
Mela jsem to stejne, ale vedela jsem, ze bez ridicaku v dnesni dobe nejde byt. Nakonec jsem si ho i pres svuj veelky strach udelala v 21. Pomohlo mi, ze jsem mela skvelou autoskolu a instruktora.
-
26.8.2015 19:24
Ahoj, ja jsem na stredni ridicak nechtela, nezajimalo me to. Pak jsem litovala a udelala ridicak asi deset let potom. Muj mi poridil automat, razeni jsem se strasne bala vic a vic. I v automatu jsem se klepala, ale dojela sem na znamych trasach, nakonec jsme ho prodali, zas tolik jsem nejezdila a porad tam byl strach, ze nekoho srazim, cyklisti byli moje nocni mura. Mrzi me to, ale zaroven jsem si oddychla. Kdyz vidim, jak nekteri ridici nerespektuji pravidla, zmatkuji a nepriznaji si to, je to strasne bezohledne.
