Sestra

Ahoj, potřebuji se spíš vypovídat. Je mi 15 a doma s námi bydlí ještě moje starší sestra, která má 20 let. Už ji nedokážu ustát. Pořád mi vykládá, že pane bože puberta, a už mi to leze dost na nervy. Když jsem ji to říkala, tak se na mě podívala, jakože vždyť to je přece pravda. Ano, je, ale nemusí mi to stále říkat. Ale už to nějak neposlouchám, protože se to jinak opravdu nedá. Ale ona teď studuje vysokou, a nevím jestli to je tím, ale pořád má potřebu vem všechno vysvětlovat. Jako příklad, třeba se koukáme na film a o reklamách začne odborně říkat, že je přece hustý, že se blesky vytváří takhle. Studuje psychologii a myslí si, že má lidi přečtený. Třeba se při krájení něčeho říznu, tak jako normální člověk udělám nějaký zvuk, nebo si to jdu oplachnou a dát náplast. A Ona se hned na mě podívá a začne říkat: se snažíš, aby jsem se tě zeptala, co se děje, viď?. Snad chápete co tím myslím. Ano, studuje psychologii, ale já taky nejsem blbá, nepotřebuju všechno vysvětlovat a taky něco vím. Pořád se ke mě chová, jak kdyby mi bylo 8. Navíc všem pořád říká, jak je dospělá, přitom oběd vařím já (když rodiče nemohou), protože ona není schopná si nastavit den, nebo si to rozvrhnout tak, aby to uvařila. Nebo má morčátko, kterému nedokáže ani ráno dát čerstvou vodu a něco na papání, a také to musím dělat já. Nebo uklízím, protože se ji nechce. Uz nevim jak ji mam vystat. Pokaždé, co jí vidím, se ji snažím prostě nevšímat, protože to už jinak nejde. Navíc ona hned začne být nepříjemná a nejchytřejší na světě. Mám z ní opravdu ponorku. Nevíte co s tím? Já už fakt dál nemůžu. Moc děkuji za odpovědi.