Smíření se ztrátou
Ahoj děvčata... Tohle není ani tak dotaz, jako zpověď. Před dvěma dny jsem musela nechat uspat nejlepší bytost mého života, mého šestnáctiletého pejska. Poslední týden chátral, přestal jíst, pít a když jsem ho vezla na poslední injekci, byl v komatu... celou dobu jsem byla s ním, hladila ho a nakonec jsme ho zakopali. Nejhorší je, že nikdo v mém okolí nechápe, proč si to tak beru ( vždyť to byl jen pes a pořídíš si štěňátko a bude dobře... ). Tu noc jsem se totálně zlila. V práci nefunguju. Doma nefunguju. Propadám beznaději, myslím že nikdo kdo psa neměl takhle dlouho a tolik ho nemiloval nepochopí. Ani to, proč už nechci dalšího psa... co se dá dělat s tím vším zármutkem? Připadám si jako blázen, když myslím na to že je teď úplně sám, pod hromadou země. Pořád ho vidím jak tam leží ... nedokážu si připustit, že už není, že je mu to už jedno. Nikdy v životě jsem se necítila tak hrozně. Jak jste se se ztrátou ať už domácího mazlíčka nebo někoho blízkého vyrovnávaly vy? Jak dlouho to trvá, než zmizí ta bolest?
Holky dekuji vsem za komentare a podporu. Moc si toho vazim, jste skvele... Je to uz 6 dni co mne Jackynek opustil a citim se porad hrozne. Chvili to zvladam, ale pak to na mne spadne. Hlavne kdyz nejsem v praci ale doma a nikde ho neni videt, koukam na prazdy misto po miskach a nedavam to. Stalo se mi ze jsem ho slysela jak zaknucel a uz jsem letela z postele.. nez mi to doslo. Pritelovi ktery moji ztratu zpocatku chapal uz asi taky dochazi trpelivost... Alespon ze mam pochopeni tady. Diky vam 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.8.2014 17:43
prošla jsem si s tím peklem (8 let včetně piplání od 4 týdnů) a pomohlo mi dát péči a lásku utulkáčkovi - nikdy mi Rexe nenahradí, je povahově úplně jiná ale vždycky ví když potřebuju potulit a vím, že by byl REX rád že mám doma takovouhle dračici
-
29.8.2014 14:44Dulezite je, ze na nej nezapomenes, vzdycky si vzpomenes na krasne spolecne chvile. Zadny jiny nebude stejny, ale to je zase prilezitost pro nove zazitky. 16 let je nadherny vek a za tu dobu jsi ho radne opecovavala, takze zadne vycitky a jenom si uvedom, ze uz se netrapi a ze je to zivot.
Dej tomu tyden a vyber si noveho partaka, ktery te zamestna a budes mu moc dat svoji lasku. -
29.8.2014 14:46
klidne se z toho vybrec, teda po alkoholu ti bude akorat este vic zle...casem to otupi a bude to bolet min a treba za nejakou dobu budes schopna prijmout zase nejakou zvireci dusicku. Je to urcite smutna vec, ale co budes delat, az ti umre nekdo blizky? to bude mnohem horsi a svet se nezbori, jen se s tim musis naucit zit, vzpominat na to hezky, ikdyz je to tezky. Me ve stejny den umrela babicka a moji cicinu srazilo auto, takze dvojita naloz. Do ted na ne myslim, ikdyz zbytecne se v tom porad placat nechci, ze tu uz nejsou a ze nevidej malou vyrustat, pac i po dvou letech to moc boli...
-
29.8.2014 14:52Ahoj. Tvá ztráta mě mrzí a naprosto Ti rozumím. Před dvěma roky mi v náručí umřel můj králíček, kterého jsem měla od mláďátka. Dožil se "jen" pěti let (někteří se dožívají i 10 let), ale nezvládl boj s těžkou nemocí. Nebyl to sice pejsek, ale skoro jako pejsek se choval. Byl to právoplatný člen naší rodiny. Týden na to jsem nemohla normálně fungovat, co chvíli jsem brečela. Pohřbila jsem ho u známé na zahrádce. Je pravda, že časem ta bolest ustoupí, ale nikdy úplně nezmizí. Je znát, že jsi citlivá dušička a vůbec si nemyslím, že jsi blázen. Taky jsem si nedokázala představit to, že je pohřbený pod tou hromadou země...ale na druhou stranu mě tišila myšlenka na to, že už ho nic netrápí. Co mi třeba moc pomohlo bylo to, že cca. týden po jeho odchodu jsem mu napsala dopis (ano, teď si zase jako blázen připadám já
) a s tím jsem se i snažila uzavřít tu díru v srdci, která mi po králíčkovi zbyla. Po králíčkovi mi zbyl ještě jeho kamarád, tak jsem nebyla úplně sama, ale nového jsem si pořídila až po roce. Poradila bych Ti snad jen trpělivost, chce to čas, ten alespoň trochu zhojí i ty nejhorší rány. Drž se, posílám hodně sil! -
29.8.2014 16:30Plně tě chápu to já musela nechat bohužel našeho Badíka ještě jako 6 měsíční štěnátko jelikož nám ho někdo otrávil ale asi dva měsíce na to jsme si pořídily 4.5 měsíční fenku jelikož děti to nemohly nějak skousnout a na Badíka určitě nikdy nezapomeneme byl členem naší rodinyLadka
-
29.8.2014 16:35Ahoj, opravdu mě Tvoje ztráta hrozně mrzí, nedávno se mi stalo to samé, akorát s tím rozdílem, že pejska jsem měla 3roky, byl to můj mazel a udělala bych pro něj první poslední... Nechala jsem ho doma pouhé 4hodiny, protože jsem musela odjet a po návratu domů jsem našla jen bezvládné tělíčko , které leželo na pelechu... Je to něco, co bolet bude pořád... U mě je to jiné, já si i vyčítám , že jsem nebyla schopná pomoci nebo, že jsem musela otočit... Dodneška nevím zda šlo o otravu nebo jestli se mu nepřetočil žaludek, byl dost aktivní... Kamarádka, která takhle přišla o pejska mi psala , že ví, že nebudu chtít slyšet jak moc chápe mojí situaci a že žádná slova neutiší tu obrovskou bolest, která se ve mě vaří... Ale , že bych měla dát šanci novému pejsku... Který bude mít to štěstí a bude mít milující paničku... Dostávala jsem se z toho 14dní... Musela jsem se první večer maximálně opít bez ohledu, že jdu druhý den do práce (nedostala jsem volno) Byla jsem 14dní pod Lexaurinem, a musela jsem bydlet u našich... Nebyla jsem schopná spát doma a nebo vůbec domů jít... Viděla jsem ho všude před sebou, až jsem si po 14ti dnech řekla, že si nového pejska pořídím... Samozřejmě, že pokud tohle přejde i přes Tebe a pořídíš si nic Ti nenahradí Tvého prvního... Vždycky budeš srovnávat , ale je hrozně důležitý uvědomit si, že tu šanci milovat nějaké zvíře můžeš poskytnout dalšímu mazlíčkovi... Jinak se drž ... Posílám velké obejmutí ... Snad pomůže to co jsem napsala alespoň špetkou...
-
29.8.2014 17:11Ahoj úplně tě chápu,jednou jsem si vyhlídla fretečku pro kterou jsem si měla jet do Frýdku,inzerát jsem našla asi když byla freťule stará 2 týdny,tudíš jsem si pro ni mohla jet nejdříve za 6 týdnu,celých těch 6 týdnů jsme byli s chovatelkou v kontaktu každý týden mi posílala fotky jak freťulka roste.Pak jsme si pro ni teda dojeli,no byla úplně úžasná (mám s nimi několik let zkušenosti) oproti jiným fretkám naprostý mazel.Když jí bylo kolem 4 měsíců tak já blbec jsem zapoměla zavřít balkon,takže si asi domyslíš co se muselo stát,pro info bydlím v 10. patře
Hned když jsem zjistila že je dole tak jsem letěla.Když jsme tam s přítelem doběhli s pusinky a čumáčku jí tekla krev,blbě dýchala,já se jí vůbec bála vzít do ruky abych jí neublížila ještě víc.Veterináři poblíž byly buď u případu nebo někde pryč.Musely jsem na pohotovost.Celou cestu jsem bulela jak želva a dívala se jak lape po dechu a neustále jí říkala že to zvládne...Když jsme dojeli na veterinu položila jsem ji na stůl,měla snahu chodit ale půl těla táhla zasebou A já se rozbrečela ještě víc...Vet na mě že jestli mi je špatně že mám odejít,v ten moment jsem měla chuť ho praštit...Verdikt zněl zlomené žebra a páteř,propíchané plíce a slezina...Takže jsme ji museli nechat uspat...Do dneška lituju že jsem si ji nevzala a neudělala jí hrobeček.Celou cestu dom jsem řvala,celou noc nespala a řvala.I když jsem jí měla jen 2 měsíce dostávala jsem se s toho asi čtvrt roku.Zcela tě chápu...Jedině čas to může zahojit...Drž se! -
29.8.2014 21:20
Je mi to moc líto. Taky jsem v 16,5 musela nechat uspat svoji jezevcici. Seskocila z gauce a ochrnula. Nejhorší byl první týden. Časem se to otupi... dalšího mazlicka jsem nechtěla. Žádný by nebyl, jaká byla Bettynka a přišlo mi to nefér....kdo nezažil, nepochopí... Držte se!
-
29.8.2014 21:36
Tak jsem tady všechny komentáře pěkně obrečela...
tuhle situaci si nedokáže představit nikdo, kdo takhle nemiloval zvířecího miláčka. Mám takového doma, je zdravý, čtyřletý, ale taky se o něj bojím a tohle si v budoucnu vůbec ani nepředstavuju!
Buď silná, chápu že to teď moc bolí. Uvidíš sama, jak se budeš cítit na nového psího kamaráda, to chce všechno čas. Ale do ničeho se nenuť a neposlouchej kraviny typu "je to jen zvíře". Takoví lidé neví co říkají. Drž se! -
30.8.2014 20:14Ahoj, uplne te chapu.. V breznu mi umrela ma skoro 16leta jezevcice..v naruci u vytahu v baraku mych rodicu...umrela tyden pred svyma 16tyma narozeninama
U bytu jsem se zhroutila na zem a zacla bulet...2xmi zaknucela v naruci a pak bylo po vsem...jeli jsme pak na veterinu ji dat jeste dat injekci at se netrapi dlouho uz je to par mesicu,ale furt na ni myslim...mam ji na plose v mobilu na plose pc...ted jsem videla u nasich jeji voditko a uz jsem mela slzy v ocich..mam je i ted jak pisu:'( byla tu semnou celych 16 let..je a byla to pro me velka ztrata...ja miluju psi da se rict vic nez lidi...a taky me rodice a rodina nechapal hold kazdy to bere jinak...i kdyz vi ze jsem na psi citlivka...brali to ze uz byla stara a da se rict ze umrela na stari...ale ja se s tim nechtela strovnat...mam jeste belgickeho ovcaka ale nemam ho doma je skoro od dubna do zari na chate s tatkou a ja si ho beru na par dni domu kdyz muzu a nejsem v praci...ale uz mu je take 12 let... taky se bojim jak to ponesu... Chtela jsem a achci si poriidit noveho jezevcika ale furt dumam...kvuli hlidani...oba s pritelem jsme vetsinou do vecera v praci peggynku mame pohrbenou na chate...Jak jsme i pohrbivali rozbulela jsem se znova a nechtela ji dat z naruci :'( taky jsem nemohla fungovat v praci...a i ted sem tam pred spanim si na ni vzpomenu jak s nama spavala a rozbrecim se v srdci bude naporad... A pokazdne co dojedu na chatu jdu k ni kouknu na ni a mam slzy v ocich ale jednou to prijit muselo...ale tezko se s tim srovnava.... -
30.8.2014 21:24Ahoj, naprosto Ti rozumím. Před třemi lety stejně odešel můj pejsek, kterému bylo 19 let, mně bylo 6 let, když se narodil, vyrůstali jsme spolu, byla to moje nejbližší duše, skoro jako další sourozenec. Také ho stále vidím, také si stále říkám, jak je tam chudák sám pod zemí, ty pocity jsou strašné. Myslím, že tady pomůže jenom čas. Teď po třech letech je to o mnoho lepší (i díky tomu, že se od té doby v mém životě stalo hodně zásadních a pozitivních událostí), ale přesto není den, kdy bych na něj nemyslela. Sice jsou ty nejstrašnější bolestivé pocity pryč a začínají převládat vzpomínky na to, co jsme spolu prožili, ale i teď mám slzy v očích, když to píšu. Posílám na dálku hodně sil, drž se. To nejhorší přebolí...
