Tchýně a rodinný život...
Ahoj holky, jsme docela hodně nasraná nebo sklamaná, ani nevím, ale jdu si pro radu nebo nevím.....začnu od začátku, před třemi roky se nám narodila holčička, tchýně o ní doposud neprojevila zájem, nikdy jí nepopřála a zkrátka jako kdyby neexistovala, což mě štve nejvíc, ale co nadělám...manželovi taky nepřeje k narozeninám, na vánoce si nevzpomene a nic, my jsme jí přávaly, ale pak přestaly, protože když si nevzpomene ona, tak nepolezu nikomu do zadku...ona mě nemusí, jsempro ní jen nějáká mladá holka se kterou si udělal děcko...bydlí 100km daleko, takže byl relativně klid, na návštěvách poslouchat, jak je nemocná a jak je na tom finančně špatně a ve všech směrech je chudinka, což tak není...takže už tam ani s malou nejezdím, manžel když chce, tak si za ní jede...no ale te´d k věci, ona něco potřebuje, vzpoměla si dokonce, že má syna a tak mu zavolala, zda ju odveze na pohřeb, tak se sbalil a dnes jel k ní s tím, že zítra ju tam dopraví, to bych ještě zkousla, ale to, že jsme chtěla jet ráno, aby mě hodil cestou ke známé už mi nevyhověl, prej pojede už dnes, že jeto jeho matka....holky vím, že se vám to zdá jako blbost, ale já to cítím jako zradu z jeho strany, jsme těhotná, můžě mě to kdykoliv chytnout, mám nařízený ležet a šetřit se a on si jede už dnes k matce a zítra ju veze přes půl republiky na pohřeb....dal přednost jí a to já nemůžu zkousnout, navíc už vidím, jak ona mu zaplatí naftu....hrozně mě to sere...nevím jak se teď chovat dál, mám chuť to tchýni vytřískat a jemu se pomstít, vím, je to můj manžel a je hrozný, že takhle mluvím, ale já to prostě nemůžu nějak přejít, že jí dal přednost před těhotnou manželkou, já pro něj udělám cokoliv, vyhovím, ale on vyhoví jí, dá přednost jí, i když ona mu v životě nepomohla a nic....můžete mi napsat, poradit, jak by jste se zachovaly vy?Vím, že do situace se nikdo nevžije, protože by to musel prožít na vlastní kůži, ale chtěla bych vědět názor, snad se dokáže alespoň někdo trochu vžít do mojí situace...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.5.2011 2:00Já souhlasím s holkama...
-
14.5.2011 11:53Trošku o tom přemýšlej, než doma vyvoláš hádku, ano? Nenapadlo Tě že třeba toho dotýčného kdo umřel je někdo koho tvůj chlap zná? atd. ZAKAZOVAT NĚKOMU RODIČE JE S PROMINUTÍM NA přes držku.
Je to pořád jeho máma, to hned neznamená, že tebe nemá rád-
co si pomůžeš tím, že na manžela vyjedeš, když očividně byl rád, že za ni pojede o den dřív aby si s mamkou v klidu mohl popovídat? Souhlasím s holkami jak píší, že rodiče máme jen jedny. A když tady říkáš, jak jsi každým dnem k porodu, to neznamená, že si manžela přivážeš k posteli, co kdyby byl v práci? i to by jsi mu vyčetla? 
A věř že nejsi jediná ženská na světě, která nevychází ze svou tchyni, takový je spousty, třeba moje sestra která je vdaná 8 let, taky nemá světovou tchyni. Sestru také štvalo že se o jejích 7letého vnoučka ta stará ani nezajímá, ale to ona se připravuje o vnouče nemyslíš? -
13.5.2011 19:47
nezlob se, ale přijde mi že řešíš naprostou kravinu, není nic špatného, že se uvidí se svojí matkou jednou za čas nebo pro ni i něco málu udělá, přece jen je to jeho matka. Když se nebudeš cítit dobře, kdykoliv si můžeš zavolat záchranku nebo taxíka a do nemocnice se dostaneš. Možná je ten pohřeb na místě, kam by se tchýně těžko dostala nebo to byl nějaký jejich společný známý nebo prostě chce jen po nějaké době vidět svého syna.
Taky tchýni nemusím, probíhají mezi námi jen zdvořilostní návštěvy, ale když partner chce za matkou jít, tak jde, i u ní přespí. Chápu, že si spolu mají co říct. -
13.5.2011 20:57
Promin,ale máma je máma a i když manžela bych nevyměnila za zlatý prase a Miluju ho nadevše,tak vždycky budu stát za svojí mámou a vždycky bych si jí vybrala,stejne tak to ma manzel a melo by to tak byt.Rodiče mame jen jedny a nemeli by jsme pred nima nikoho uprednostnovat
já mam teda skvelou tchyni,v rodine problemy nemame,vychazi kazdy s kazdym až moc hezky,takže se nevžiju do tvé situace,ale mámu mu nikdy nevyčítej!! -
14.5.2011 8:40Ahojky, já asi vím o čem mluvíš. Manžel si se svými rodiči moc nerozumí, nevím čím to je, už je to někdy z mládí, ale vycházíme s nimi normálně. Na to, že na ně hodně nadává a dělá "ksichty", když se ohlásí na návštěvu (jsou u nás poměrně často, bydlí od nás 15km, ale návštěvy jsou krátké), jim dával vždycky přednost přede mnou. Jako např. byla jsem v 9tt, měla jsem chřipku, ještě jsem se starala o 2 letou dceru, bylo mi fakt mizerně, vůbec jsem nevstávala z postele, ještě jsem měla strach o mimi, chřipka je hodně zákeřná a o jedno miminko jsem díky ní přišla. Manžel měl sestru v Anglii, chtěla se přistěhovat nazpátek a tak rodiče poručili, že prostě Vašek pro ni s nimi zajede, vůbec je ani jeho v tu chvíli nezajímalo, že ho hodně potřebuji. Zajet pro sestru mohli sami, k tomu ho vůbec nepotřebovali. Samozřejmě, že odjel, aniž by si se mnou promluvil. A takových podobných situací byla spousta, nehledě na to, že když jsem vždycky po něm něco chtěla já, byl to obrovskej problém. Až jsem to už nevydržela a pěkně od plic jsem mu to vysvětlila. On na to, že jsem mu to měla říct, že to netušil... Ale od té doby, se mnou všechno konzultuje, co mám v plánu a tak, když chce někam jet a i více mi pomáhá, více se stará. Nevím jak to vysvětlit, asi potřeboval "nakopnout", aby si uvědomil, kde je jeho místo. Taky si s ním o tom promluv, podle mě, je lepší se trochu pohádat, než to v sobě všechno dusit.
