Věčná nespokojenost
Holky, bude to znít divně, ale asi jsem zapomněla, jak být šťastná. Mám vše po čem ostatní touží a přesto si to neumím užít..Mám 22m syna a neuměla jsem s ním být doma, prostě jsem před časem akutně potřebovala zpět do práce. Ale ani v tomto stadiu nejsem a neumím být šťastná. Jsem psychouš?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.2.2015 23:51Jeden by řekl, že tě pálí dobré bydlo... Zaráží mne ale jedna věc, píšeš, že máš všechno po čem ostatní touží. Ale po čem toužíš ty? Co si doopravdy přeješ? Máš to? Pokud ne, tak ti nic nebude dost dobré.
-
16.2.2015 23:11
To je takový věčný lidský úděl. Vnímala bych to jako výzvu přestat hledat štěstí vně, ale začít pátrat po vnitřním zdroji
. -
16.2.2015 22:42
Ahoj
v jistém slova smyslu tě plně chápu.. někdy má člověk období, kdy ho nenaplňuje nic, jak v práci, tak ve vztahu, doma se cítí tak nějak prázdný. Zkus se na všechno dívat optimističtěji, začni si víc užívat života a hlavně zkus si zajít někdy jen tak do přírody, uvidíš kolik ti dá energie do života a budeš se cítit líp. ) -
17.2.2015 0:13
je to normální stav, taky mám občas takový pocit. Včera jsem se dozvěděla o úmrtí jednoho známého a vzalo mě to tak, že jsem pohled na svůj život částečně přehodnotila a tak nějak si už jen toho, že žiju, mám kolem sebe rodinu, mám zdravé dítě vážím mnohem víc.
