Vliv porodu na dítě
Maminky, podělíte se o Vaše zkušenosti s porodem a chováním dítěte po porodu? Jaký byl porod, bonding, zda bylo dítě klidné, plačtivé po porodu a v následujících letech? Sama mám dvě děti. První po komplikovaném porodu, bonding v zavinovačce a čepici, prvních 24hodin po porodu odděleně. Miminko hodně plačtivé, spalo jen v náručí mámy. Druhý porod krásný, bonding kůže na kůži. Od porodu bylo u mě. Miminko klidné, spavé, usměvavé. Usíná i samo. První potřebovalo i ve třech letech při usínání držet mámu za ruku. Budu ráda za Vaše příběhy, postřehy a zkušenosti.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.2.2021 10:16
Vliv na dítě nemá jen samotný porod, ale už i pobyt v břiše - zda se matka stresuje nebo je v pohodě a tak.
Mám taky dva porody, každý jiný a každé dítě je jiné, ale souvisí to podle mě nejen s porodem, ale i s prenatálním pobytem v děloze. -
14.2.2021 8:17Spíše jak na porodu záleží na povaze miminka.
-
13.2.2021 23:51
Ja deti nemám, ale viem za nás troch súrodencov... Každý z nás sa narodil inak a bol úplne iný ako dieťa. Najstarší brat sa narodil pridusený kvôli komplikovanému pôrodu, v tej dobe bonding nebola vec a skončil v inkubátore. Ako dieťa kľudný, dobručký a bez problémov. Ja som sa narodila normálne, bonding nebol ale mama ma mala skoro stále pri sebe. Ja som bola veľmi náročné, plačlivé bábätko. Sestra sa narodila akútnym cisárskym dokonca pod narkózou lebo nebol čas strácať čas, čiže bonding už vôbec, skončila v inkubátore. Tiež dobré dieťa, nie až tak ako brat, ten sa vo vyššom veku aj hral sám, ona nie, potrebovala spoločnosť, ale oproti mne 😁 u mňa mala mama dosť stresy v tehotenstve, asi to zohralo rolu. A z okolia mám takú skúsenosť, že dobručké boli hlavne neplánované deti, u nás to tiež platí...
-
14.2.2021 21:20Tak ja mam jedno dieťa. Tehotenstvo som mala v pohode, bez komplikácií, bez stresov, porod prirodzený a až na to ze ma riadne zasivali, tak bez komplikácií a pomerne rýchly. Bonding som mala hneď po porode a s babom celý čas, čo som bola v nemocnici. Napriek tomu bol malý, odkedy zo mňa vyšiel ukricany a uplakany. Neplakal, len keď som ho mala na hrudi... Podotýkam, že prisať sa nechcel ani za ten svet. Plakal skoro stále, bol to horor. V nemocnici som vôbec nespala, prišla som odtiaľ ako zombik, na pokraji psychických a fyzických síl. Vedľa mňa späť nechcel, iba na mne....tam bol spokojný, vtedy nemusel ani jest, ani nič. Po príchode domov to bolo ešte takéto počas šestonedelia, postupne sa to po troskách zlepšovalo.od troch mesiacov bolo lepšie, od šesť ešte lepšie. Teraz ma vyše roka a je to zlatý, usmievavý, kľudný chlapček.
Neviem, prečo bol taky... A to nemal kolíky, bol zdravý, narodený v termíne, 3530g.....aj keď mu idú zúbky, tak cez deň je úplne v pohode, len v noci pomrnkava, a odrazu na druhý deň vidím 2 nové stolicky... Ale to až po roku. Takže asi to niekedy nezavisi len od pôrodu a tehotenstva. -
15.2.2021 7:59Take věřím že ma porod vliv.. dcera se narodila po vyvolaném porodu a nakonec ji museli vytáhnout vexem, nebyla ode mě pryč dlouho jen cca 6 hodin než jsem se vyspala a dala nějak dokupy ale i tak.. odmala spala většinou jen na nas, kočárek neexistoval jen nosítko, za pár dní ji budou 3 roky a pořád potřebuje být v kontaktu, v noci se většinu času potřebuje tulit..
-
15.2.2021 8:26
Já myslím, že ne, respektive ne ořímo, ale hodně přes samotnou matku. Mám 4 děti, 4 fyziologické porody, přičemž jeden s ústavní s veškerou tou separací, nulovým bondingem, pak druhý lepší a pak 2 domácí porody bez jakýchkoliv rušivých elementů s maximálním naplněním...A největší vliv měl porod právě na mě samotnou... Miminka jsou různá a je jasné, že jakákoliv překážka stíží to napojení na miminko, ale i vnímání sebe jako schopné-neschopné matky...Ten první nemocniční porod byl pro mne velmi náročný, následovalo věčně nespokojené miminko a já jako matka cítila naprostý pocit selhání, a i když se tehdy o bondingu a tak nemluvilo, já se obviňovala, že jsem nedokázala zabránit ani tomu, aby mi nebylo dítě odebráno, nenapadlo mě, že je v porodnici normální brát děti, myslela jsem, že je chyba ve mě..Ta x hodinová separace rozhodně ničemu nepřidala, ale je jasné, že nejsme tak slabí jedinci a nestačí jen jeden vliv, jeden zásah do přirozeného procesu, aby se vše zhroutilo, spíše je to souhrn okolností a pak jednotlivé části toho, co se stalo, buď člověku pomohou nebo mu jeho cestu ještě více stíží. Matka a dítě jsou sice po porodu fyzicky odděleni, ale stále sebe navzájem hodně ovlivňují, čím víc je posilněna kompetence ženy jako matky, tím má větší šanci jako matka obstát, ať už ne její dítě jakékoliv.. Krásný a snadný, nenarušovaný porod rozhodně sám o sobě nezajistí nejšťastnější a nejméně náročné miminko v okolí. Porodem totiž život zdaleka nekončí, ale pokračuje a život není snadný, záleží jen, jak se s ním dokážeme vyrovnávat..
