Vztah
Ahoj holky. Chtěla bych znát váš názor, radu. S manželem žiji 3 roky a máme 5měsíční miminko. Je velmi společenský, několikrát týdně se schází s kamarády na pivo ( až dvakrát týdně ) a sport ( až čtyřikrát týdně ). Kamarádi jsou prý jeho koníček tak to nejde omezit. Než jsem byla těhotná tak jsme jezdili spolu a bylo to fajn. Pak jsem nastoupila na rizikové a začal jezdit a bavit se beze mě a stále tak často jako dřív. A teď po porodu se stále nic nezměnilo. Většinou jsem sama s malým doma a nebo jezdím k rodičům ale je mi tak líto že nás nebere s sebou. Říká mi že si dělá co chce a já přeci můžu taky, ale já bych chtěla věci podnikat s ním a se synem. Zdá se to jenom mně a nebo je opravdu sobec. Nechci od něj odejít, ale nejsem šťastná. Bavíme se o tom každý týden, ale on nechápe že bych s ním chtěla trávit více času. Je mi smutno a nevím co dělat. Děkuji za komentáře
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.2.2012 21:26
Já bych mu dala ještě trochu času, je to od něj sobecký a taky bych takhle nebyla štastná. Ale chlapi někdy to miminko hned "nepřijmou". Oni necítí tu lásku co ty, vidí že to dítě potřebuje MAMINKU, on si připadá na vedlejší koleji. Najednou nejsi jeho, ale musí se o tebe dělit s prckem a určitě větší část má ten malej. Jak jste to měli před porodem? Těšil se? Neboj, určitě se to zpraví
Musíš tomu věřit 
Neřešila bych to vyhrožováním, to by se mohl spíš ještě šprajcnout. -
22.2.2012 21:05
No mně tohle sobecké přijde. Nějak nechápu, jak by si to představoval.. Máte miminko a to, co píšeš vypadá, že jemu se život nezměnil a tobě jo, staráš se o mimčo, tak je jasné, že si nemůžeš dělat, co chceš, zatímco on si dělá, co chce. Nevím, ale dle mého názoru, když si člověk pořídí rodinu, tak už si nemůže jen tak dělat, co chce.
-
22.2.2012 22:16Zkus se s nim dohodnout, ze potrebujes nejaky cas pro sebe a aby jednou tydne zustal doma odpoledne s malym on. Bez si zacvicit nebo nakoupit.. na par hodin vypadnout. Predpokladam, ze veskera starost je na tobe co se ditete a domacnosti tyce a pan chodi do prace a bavit se.
-
22.2.2012 21:21
U nás pomohlo když jsem mu řekla že pokuď neuvidím změnu bude znát malou pouze přes alimenty...
-
22.2.2012 21:28
já bych si s ním zkusila promluvit... naprosto tě chápu, jsem taky na mateřské, je to někdy na bednu...
-
22.2.2012 21:32
Ach ti muži
Omlouvám se, jestli je to nevhodné, ale zažívám něco trošku jiného, ale v celé své podstatě koukám, že ti tvůj drahý protějšek dává asi stejné "kapky", jako má drahá půlka, která po necelých 3letech vztahu zjistila, že si chce užívat svobody a na závazky je ještě mladý. Prostě po těch společných letech otočil o 180 stupňů a že si chce žít po svém.
Zkráceně ... nedokáže snést pocit, že mu mládí ufrnklo ve chvíli, kdy se váš společný potomek narodil. A teď nastaly pro něj časy plné povinností a stereotypu.
A když tě tak hezky vybídl, aby sis taky dělala, co chceš, tak to udělej a chovej se na krátkou dobu k němu stejně jako on k tobě. Ignoruj jeho potřeby a dělej si, co se ti zamane. Najdi si ještě nějaké další koníčky a věnuj se jim, nechej to celé plavat a co se má stát, stane se.... Manžel si určitě sám se sebou poradí, jestli o vás dva stojí, tak mu nebude zas tak jedno, co děláš, kde jsi apod. Z té "puberty" se někdy dostat musí...
Držím palce, ať ti to dobře dopadne. Vím, jaké to je, ale věřím, že se to dá spravit.. -
22.2.2012 23:13Oni to ti samečkové mají posazeno poněkud jinak. Narození mimča je velká radost, ale taky velká změna, a chlapům to nejednou dojde teprv později. Ano, je to od nich sobecké, ale jim to často nějak nedochází a řekla bych, že tím, čím si procházíš, prochází mnoho párů po narození miminka. Narozením dítěte se život chlapa většinou změní minimálně (pominu-li pocit větší zodpovědnosti za dalšího člověka a status výlučného živitele rodiny); koníčků se vzdávat nemusí, pořád chodí přes týden do práce, pak 2 dny volna, které máš Ty úplně stejné jako zbytek týdne a život se Ti obrátí o 180°. Dítě je obrovský dar a za nic bych ho nevyměnila, ale není to jenom o tom "Jééé, vy máte krásné malé miminko, to je skvělý....", ale taky o obětech, odříkání a zejména v prvních měsících o téměř úplném podřízení svých potřeb potřebám dítěte. A to je nejednou náročné nejen fyzicky, ale taky psychicky. Chlapovi to často dojde až později, dost často až v době, když se z nemohoucího miminka konečně začne stávat již akčnější batolátko. Chápu, že bys byla ráda, kdyby trávil víc času s vámi, ale on v dítku zatím vidí spíš brzdu: pořád to stejný, pochopitelně je s kámošema větší sranda. Taky může u chlapa trvat delší dobu, než si k dítěti vytvoří pouto - a to jde právě ruka v ruce s tím, jak dítě roste, začíná se víc projevovat a tudíž má člověk již lepší zpětnou vazbu. Upřímně řečeno, rodinné zžívání u nás trvalo po narození dcery cca rok, značný pokrok u partnera byl vidět, když začala lézt, sedět, byla již prostě akčnější a začala s ní být fakt sranda. Nemohu říct, že by mu do té doby byla lhostejná, to vůbec! - jen se prostě ten vztah najednou víc utužil a z mého pohledu si začal čas s ní víc užívat a tráví ho s ní opravdu rád. Někomu to zkrátka dojde hned, jinému to trvá déle. Máš alespoň to štěstí, že máš k ruce rodiče, tak netrávíš veškerý čas s prckem jenom sama - to by bylo teprv na palici. Nicméně pořád by se dalo snad domluvit na kompromisu, aby sis alespoň jednou týdně mohla jít pro změnu vyvětrat hlavu Ty.
-
23.2.2012 9:01
Ahoj. Tak mi prijde jako by jsi mi psala z duse. Mame taky maleho 5mesicu a v podstate muj ma 3x tydne konicky a 3x hospodu, v sobotu kdy je vetsinou s nama se vyspava po opici a v nedeli odpol uz jde na tenis a vecer zase do hospy. Jak psala lulatko je to o psychice a jelikoz ja nejezdim za rodicema, max jednou za mesic na kafe a nemam maleho kam davat, tak mi ruply nervy a spavala jsem v obyvaku a zili jsme jak ty rikas vedle sebe. Kdyz on prisel do loznice, ja sla do obyvaku,..... Ze zacatku rval po celem baraku, pak si zvykl a pak mi jednoho dne zacal psat z loznice sms a kdyz to nepomohlo,tak jednoho dne prisel a rekl,ze to takto nejde, ze to chce resti, ze klidne pujde do poradny. Ja uz mela rozmysleno ze odejdu, ze kdyz zijem vedle sebe, ze to aspon nemusim varit a uklizet tam ponozky, tam slipy, tam hrnek,sklinku po nem a ze mi bude s malym lip. Dokonce mi nabidl, ze se odstehuje a ja mu rekla, ze nemusi, ze odejdu ja s malym,jen jeste nevim kdy. No a za tyden jdeme na prvni poradnu. Zmena u neho moc neni,porad hospoda, konicky,dokonce si zve kamose uz i k nam do sauny kazdou sobotu kdy jsme mohli byt sami. Ale domluvili jsme se,ze ja budu chodit vice ven,tzn ze on chce jit dneska na fotbal do hospy a ja jdu pred tim s holkama na kafe. A v patek miva tenis a ja predtim pujdu na jogu na dve hodky. Popravde se mi moc nechce, upnula jsem se na maleho a radsi bych byla s mojim doma,ale musim to zkusit a pokud to nepujde tak vim, ze jsem to zkusila. Za 14dni nas opusti na mesic a budeme mit po jedne poradne a ja budu mit spoustu casu na rozmyslenou. Tak jsem si popsala vicemene sebe,ale aby jsi vedela,ze takovych chlapu je vice.Musime bojovat. Zkus mu oznamit dopredu ktery den kam chces jit anebo kdy by mu to vyhovovalo. Jejich vztah s malym to utuzi kdyz tam nebudes ikdyz on neudela malymu vsechno jako ty,udela to jiste nejlepe jak umi kdyz ho miluje jak pises. Ja kolikrat silim kdyz vidim jak mu daval jidlo,ale pak jsem prestala s poucovanim a uvedomila si, ze ten muj to vlastne jinak neumi a ze se snazi to udelat jak nejlip umi, protoze maleho tez miluje. Moc bych ti prala aby jsi nasla nejakou cestu a netrapila se, nedavno jsem si tim prosla a je to na palici,drzel me nad vodou jen ten maly
