Začínající "dospělácký" život
Ahoj holky, je to asi hloupá otázka, ale poslední dobou nad tím pořád přemýšlím a docela mě to už trápí, zajímalo by mě, jestli jste to nějaká cítila stejně. Dodělala jsem ted VŠ a nevím co dál, musím nad tim myslet každý den. Jestli jít studovat dál, ikdyž do toho se mi moc už ted po tech nervech nechce a když si tak prjizdim ty portaly, kde nabizeji práci, tak me skoro nic nezaujme. Nevím jak to napsat, ale mám nejspíš strach, že ted už je to období, kdy sem se "přehoupla" do zcela dospělého života. Bydlím s přítelem a děsí me ta obava, že bych mela kaazdy den, tyden, mesic chodit do prace pak domu, uvařit, spát a nanovo..., práci bych měla ráda na to se i tesim ted po tech letech skoly, ale bojim se co bude dal. Jsem jediná nebo to napadlo někdy i Vás? Takx mám strach, že zachvili budu ve věku, kdy se ode me bude očekávat dítě, mnoho holek v mém okolí už ted mají děti (což absolutne nechápu), slýchávám často, že je to jen ted a názory se změní, já vím, ale že u mě ne - děti nechci, vždycky když je v mém okolí nějaké dítě, tak sem z toho hned na nervy a děti v mém případě určitě nebudou bojím se i toho, že by kvůli tomu mohl můj vztah ztroskotat, vím že přítel by miminko chtěl, ale já k tomuhle tematu nemam absolutni žádný vztah. Jste na tom někdo stejně? Připadám si ted opravdu v koncích, nevím co dál. Díky za všechny názory
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.7.2015 16:36
Byla jsem na tom velmi podobně - nikoliv tedy názorově, ale určitá krize po VŠ nastala...myslím, že je to normální a nějakou dobu potrvá než si najdeš svoje místo v životě. Mně to zabralo cca dva roky.
Nechtít mít děti je zcela legální, ale měl by to vědět Tvůj přítel a měli byste v tom být zajedno.
Ostatní se časem vyvrbí samo. Dej tomu čas, ať si ujasníš, kterým směrem bys chtěla napnout své síly, nemusíš něco dělat jen proto, že to dělají i ostatní, můžeš si žít po svém. Dokončením školy život nekončí, je jen jiný. -
9.7.2015 16:16Tobe je 23? TIpuji dle konce VS.
Nemusis tomu verit, ale s obrovskou pravdepodobnosti se ty nazory zmeni. Jak na praci - zacnes se za chvili nudit a do prace/kolektivu/k denni povinnosti se tesit, tak na deti - ne za tyden, mesic, nebo rok, ale zmeni (vim o cem mluvim, byla jsem stejna). -
9.7.2015 16:53
Napíšu Ti, jak jsem to měla v životě já. Je mi 3 měsíce 26 let. V 19 letech jsem byla rozhodnutá, že chci jít na VŠ - Učitelství pro mateřské školy. Děti jsem měla vždycky ráda, chodila jsem na praxe do MŠ a byla jsem tam spokojená. Tak jsem se na to hlásila. Ale měl ajsem 2 varianty - klaskické a jako speciální pedagogiku předškolní. Vzali mě "jen" na tu specku, což mělo lepší rozhled, ale během roku jsem zjistila při různých exkurzích, že specka (postižené děti) pro mě nejsou.
Na přestup ale bylo pozdě, tak jsem přešla jinam - tam, kde se hlásilo málo lidí a brali bez přijímaček na 2. kolo. To jsem po půl roce taky nechala a uznala jsem, že mě to studium prostě nebaví a právě naopak chci do práce
Do toho jsem poznala muže svých snů, takže jsem se přestěhovala, ukončila studium, byla 3 týdny na pracáku a i s maturitou jsem sehnala práci. Ovšem oba jsme chtěli brzo děti, takže na tom hned po týdnu snažení pracovali
Zadařilo se po 4 měsících, kdy jsme se i vzali (že to vyšlo jsme se dozvěděli až během příprav), ale v práci jsem byla jen 2 měsíce a pak mi neprodloužili skrze těhotenství smlouvu, tak jsem byla dlouho na nemocenské.
Byli jsme šťastní, že se nám narodila dle přání holčička a hned po skončení mateřské šla dcerka spokojeně do školky a já brzy našla práci, kde jsem byla půl roku a v říjnu očekáváme druhé miminko
Já jsem právě typ rodinný, který chce prostě raději vydělávat a starat se o rodinu, než třeba dělat kariéru - dlouho studovat a odsouvat práci na co nejdále.
Takže ve svých 26 letech mám 4-letou holčičku, jsem skoro 5 let vdaná a na 5. výročí svatby už budeme 4 -
9.7.2015 16:33Neboj, nejsi sama, mám to podobně.
Ten stereotyp, který popisuješ, mě taky dost odpuzuje, ale tak nějak pořád doufám, že se mi podaří upíchnout se v práci, která je natolik pestrá, že mi to vadit snad nebude (konkrétně to spočívá v tom, že bych ze studia plynule přešla k práci na tomtéž místě, takže bych vlastně ze školy vůbec neodešla). Jen aby to taky vyšlo, no...
A s těmi dětmi je to jakbysmet - ne že bych je vyloženě nechtěla, spíš to vidím až tak někdy kolem třicítky (zatím absolutně žádné mateřské pudy nemám). Nenech se do ničeho tlačit, kdy (a jestli vůbec) budeš mít dítě je tvoje věc.
Možná by stálo za úvahu aspoň zkusit dál studovat, skončit můžeš vždycky
