jsem úplně na dně
Včera mi můj partner oznámil, že miluje jinou a že mě opouští. Byli jsme spolu deset let. Strašně moc mě to bolí, nemůžu tu bolest překonat. Nevím co dělat.
Zjistili mi endometriozu, snažili jsme se tři roky otěhotnět. Teď mám za sebou první injekci ze tří na umělý přechod a v červnu jsem měla jít na ICSI. Těšila jsem se na miminko.Teď nevím co dál. Mám si nechat píchnout ty další injekce, nebo co teď? Možná je lepší antikoncepce, kterou budu brát nonstop a tím pádem si tu endometriozu trošku poléčím. Ale pochybuji, že si najdu chlapa, který bude ochoten jít se mnou na umělé oplodnění. Je mi 30 let a mám pocit, že můj život právě skončil..........
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.3.2011 6:14
Ahoj je mi to líto co píšeš ale já si před 2 roky prošla tím obdobným.7 let jsem žila s partnerem tak jsme se rozhodli vzít se,založit rodinu.No tak byla svatba a dva měsíce po svatbě jsem zjistila že má poměr s mojí nejlepší kamarádkou.Skoro 3/4 roku hádek,smiřování,hádek,smiřování a nakonec rozchod a rozvod.Začala jsem znovu a bylo mi 35 let.
Není slov které by tě utešili,každý si tu svojí bolest musíme vytrpět a odžít.Je důležité mít teď vedle sebe lidi,kteří tě mají rádi,kteří tě utěší,rozesmějou........prostě nebuď na to sama.I když se ti nechce choď mezi lidi,najdi si činnost,zábavu která ti v tuhle chvííli alspoň na chvíli zaměstná mozek.Na rozchod a bolest z rozchodu je totiž jenom jediný lék a to je čas.Jsem taky bezdětná a bohužel normální cestou otěhotnět mám minimální šanci a v tuto chvíli mám už pouze rok na to abych měla alspoň něco hrazené pojišťovnou než mi bude 39.
Píši ti to aby jsi věděla,že nejsi na tom takhle sama.Tak hlavu vzhůru,nikdy nevíš co hezkého tě v životě ještě čeká! -
17.3.2011 7:21
Ahoj, moc mi to mrzí, co se stalo, to peklo, co teď prožíváš musí být ukrutné. Nechápu, že to je takový sobec, že to nechal dojít až tak daleko, moc to nevypovídá o jeho charakteru. Bohužel, tohle všechno potřebuje teď spoustu času, aby se rány trošku zahojili. Hlavně se neuzavírej sama do sebe. Být tebou, tak se zaměřím na své zdraví, zkus tu endometriozu zaléčit, abys byla připravená na pozdější čas. Já mám taky diagnostikovanou endometriozu, je mi téměř 32 a jsem taky bezdětná. Nikdy nevíš, co se může za rok stát, rok je dlouhá doba. Příkladem je můj bratr, našel si holku, do půl roku měli dítě a vzali se. Takže neházej flintu do žita, na každého čeká to jeho štěstí, i když už tomu nevěří. Moc ti držím pěstičky, ať se z toho dostaneš co nejdřív, ať překonáš ty bezesné a proplakané noci a ať se zase brzy na svět usmíváš, protože jen tak tě potká někdo, kdo se do tvého úsměvu zamiluje a bude mu stát za to prožít celý život, který máš ještě před sebou.
-
17.3.2011 8:15
To není fér sakra. Chlapům to může být ukradené kdy budou mít děti, ale my máme tu pomyslnou hranici, která nás děsí Oni potom mají asi pocit, když se déle snažíte, že jsou tu jen proto, aby zplodili mimi a něco je táhne k jiné. To je potom pro tu novou holku strašně snadné ho odlákat. Moc mě to mrzí, Kačko a moc ti přeji, abys potkala někoho, kdo do toho s tebou půjde. A kdo to bude hlavně myslet doopravdy a navždycky. Nedovedu si vůbec představit, jak ti je.
-
17.3.2011 8:41
Ahojky, v téhle situaci je těžké něco radit, ale jak píše bodlakov pokus se něčím zaměstnat a hlavně se tomu nepoddávej.Hlavu vzhůru, určitě zase bude líp a nemyslím, si že 30 je věk, kdy by sis nemohla najít nového partnera, se kterým se vám mimi povede třeba přirozenou cestou. Držím pěsti.
-
17.3.2011 9:26
Ahojky, je mi velice líto, co se ti stalo, bohužel ve většině přípdadů to tak bývá, chlapi to vzdají moc rychle. Nechápou jak moc těžké to je pro nás ženy, cítíme hroznou touhu po mimi a bohužel dnešní doba nám nepřeje mít děti dříve. Každý se honí za prací a penězi, aby mohl nějak začít, ale i tak to moc nejde a je pochopitelné, že s dětičkami začneme později, než naše maminky.
Ale každopádně, teď mluvím ze své zkušenosti, nevzdávej to, nejen toho "nového" parntera ale ani to mimi, protože se na tebe usměje štěstía a bude to určitě brzy. Ale určo to chce čas, ale abych se vrátila k té mé zkušenosti, mám stejnou diagnózu jako ty.......mám dva krásné kluky, jednomu budou v květnu tři a druhýmu jsou čtyři měsíce.......první klučina nám nešel skoro rok, zatím jsme to nemuseli řešit nějakým léčením, injekcí jako v tvém případě...nakonec se zadařilo a já ani nevím jak, byla jsem moc ráda. Každopádně jde o úplnou psychickou pohodu, jinak se nezadaří a druhé dítko vyšlo hned na první pokus. Byla jsem i před prvním na operaci, vyndavali mi cystu a diagnostikovali mi právě tu endiametrózu. Moje kamarádka má to samé, měla smůlu na partnery, takže ani nevěděla že jí to nepůjde, nakonec potkala svého prince, věkově je tak jako ty, no o tři roky více a podařilo se jí to a to má komplikované tím, že také byla na operaci a přišla o jeden vaječník, měla pořád nějaké problémy a teď se jí to podařilo asi po dvou letech.....
Takže když to vezmu kolem a kolem, na TEBE TO ŠTĚSTÍ ČEKÁ A UVIDÍŠ ŽE BUDE LÉPE. A možná je to dobře, i když to teď tak nevidíš, že jste se rozešli, jde vidět, že na to nebyl ten pravý, když to s tebou nevydržel a neustál vaší situaci, neboj najdeš jiného a půjde vám to hned, uvidíš. Moc ti držím pěstičky a věřím, že budeš brzy šťastná. -
17.3.2011 10:47
Hlavu vzhůru, bude líp! Ve 30 život nekončí. Já taky začínala po 10 letech, před třicítkou. Teď mi bude 33, zatím také stále bezdětná a jedoduché to asi tayk nebude. Ale našla jsem si úžasnýho partnera právě v okamžiku kdy jsem to vůbec nečekala, který dokáže úžasně podržet. Takže já být na tvém místě, léčbu bych nezvdávala. Do června je ještě daleko, a do té doby klidně můžeš někoho osudového potkat. A nebo to bude později, ale vlak ti jistě neujede