Narodil se mi chlapeček jménem Matěj

10.10.2015 0:59

Měří 53 cm a váží 3,94 kg
Porod byl přirozený na sále ,
probíhal v porodnici Nemocnice s poliklinikou Havířov, p.o. a trval 300 minut

Tak využívám volna k sepsání románu Rovnou upozorňuji, že to obsahuje informace jak komické, tak pomalu tragické, takže bude jistě co číst

Čtvrtek 9.10.
Odchází první část hlenové zátky.

Pátek 10.10.
Manžel vstává na ranní 12-ku, ptá se, jak mi je, doufajíc, že třeba cítím, že se něco blíží, bohužel nic Tak se snaží ukecat prcka, aby to konečně bylo a mohl vypadnout z práce
Během dne mi párkrát napsal, že mám ukecat prcka, nakonec skoro nadával, že taťka musí pracovat a on si stále v pohodě lebedí v bříšku!!! Dopoledne odchází zbytek zátky a na mě padají první myšlenky - Mám se těšit, nebo bát? Už to opravdu brzy přijde. Do termínu 3 dny, že by to už bylo dnes? Hlavně, aby bylo v pohodě hlídání dcerky.
Dodělávám zbytek věcí - uklízím, dochystávám pro miminko, pro jistotu vařím už v poledne. Jinak vařím až na 18:30, kdy se manžel vrací. Co kdyby to přišlo? Ať se aspoň ještě v klidu nají Přijíždí po práci, hned sprdunk bříška, nají se a dává si relax na gauči. Bere si prášek, bolí ho hlava.
Dcerka zatím touží hrát pexeso a domino, tak koukám na televizi, u toho na zemi hrajeme hry. Blíží se čas koupání, je osm hodin. Dcerka si chce kutálet s míčem, tak sedíme, kutálíme si a najednou cítím trochu mokro. Zvedám se a vtipkuju - Teď nevím, jestli jsem si čůrla, nebo je to tady. Manžel se probírá a čeká, s čím přijdu. Na záchodě ze mě zase něco vyteče. A je to tady. Jdu do sprchy, manžel zatím volá mamce, že jim tam nejspíš dovezeme malou, vypadá to, že mi odtíká voda. Sprcha proběhla, bolesti občas přišly, nic víc.
Omotaná v osušce jdu do ložnice, abych dochystala věci a najednou kapky na koberci. S úsměvem a slovem Neee prchám ke dveřím, kde máme podlahu bez koberce a najednou to ze mě teče. Přichází dcerka, kouká, co se děje a vidí, že se pode mnou tvoří kaluž. Kouká, nechápe a dává mi přednášku: Mami, ale v ložnici se nečůrá, na to máme záchod. Už tak jsem se smála, že to teče, nezastavím to a ještě musím poslouchat takový přednášky
Manžel nadšený, volá do práce, že je to tady a nemají ho pár dní čekat. Volá mamce, že tam přijedeme. Já stále stojím, voda teče, směju se, dcerka kouká a ptá se, proč tam čůrám? Opět opakuju, že nečůrám, ale teče vodička, ve které plavalo miminko, ale už chce ven, tak ho už budeme brzo mít. Zítra se přijede na nás podívat
Čekám, kdy to přestane a říkám, že to musím něčím vytřít Přestává to téct, prosím dcerku, aby mi podala ručník - ještě, že tam byla kupka prádla na žehlení Vytřu a jdu znovu do sprchy. Manžel zatím chystá dcerku na odvoz Vylezu ze sprchy, oblékám se a opět to teče. Hmmm, super, zase běžím do sprchy Beru si šaty, kalhotky, dám vložku a naštěstí v koupelně další vlna. Vložka naskrz mokrá, kalhotky taky, začínám být naštvaná Manžel uznal, že to bude na dýl, tak se mám zatím dochystat a on odveze dcerku, jinak bysme ji vyložili cestou
Sprcha, punčochy neberu, hledám ručník, jediná záchrana Dobalím poslední věci do porodnice a jedeme

Cca 21:15 přijíždíme do porodnice na příjem. Sestřička mi rovnou připla "jednorázovku", beru si kočili, vypisujeme papíry. Jedeme k sálu, manžel čeká na chodbě, absolvuji vyšetření. Monitor, bolesti přicházejí nepravidelně, zatím kolem 10 minut. Monitor se nelíbí, miminko stále spí, vrtí mi břichem. Do toho vypisujeme papíry a probírámě mé přání z porodního plánu. Hlavní přání bylo - nedávat urychlováky, oblbováky, atd. Do toho jsem hlavně nechtěla předem zavedenou kanylu. A už to začalo - kanyla je lepší, nikdy nevíte, pak se to blbě zavádí. Nechci, ale klesám, zavádí mi kanylu. Miminko stále spí. Další požadavek - porod ve dřepu nebo v kleče. Další rozmluva. Je to fyzicky náročné, jestli si na to troufnu, není problém, ale nikdy nevím, jak to bude, můžu se potrhat, nástřih by šel hodně špatně. Domlouváme se tedy, že uvidíme, je mi jasné, že to nebude nic jednoduchýho.
A konečně ultrazvuk. Mimino hezky hlavičkou dolů, odhad 3400g - to mi přišlo fakt málo, dcerka měla odhad 3700g a měla 3840g, takže jsem po 3800g nevěřila. Hned jsem všem hlásila, že pohlaví nevíme, aby se náhodou někdo takhle před finále neukecl. Doktorka kouká, hraje si, nakonec to vzdává, že i kdyby chtěla, tak pohlaví nevidí, nevidí ani druhou nožičku, je to náš šikula, nechce se ukázat Ovšem nález - branka sotva zašlá, bolesti nejsou časté, potrvá to. Volají manžela, že se máme domluvit, co a jak. Domlouváme se, že bude tedy nejlepší, když se pojede vyspat, i když cesta trvá cca 25 minut. Manžel tedy odjíždí, že mu zavolám.

Dávají mě na hekárnu, že mi sím dle potřeby měnit vložky, dát si sprchu, dívat se na telku, nebo zkusit spát. Hlavně nevycházet, kdyžtak zvonit. Dávám si sprchu, odpočívám, dívám se na televizi. Občas nějaká ta kontrakce, takže mi bylo jasné, že spát mi nepůjde. Ale dávají akorát v televizi Kurňa co to je?, tak se bavím a je mi docela dobře. Kolem 23:30 cítím bolesti více a více. Najednou jsou co 2-3 minuty, zvoním tedy. Monitor, zjišťují čípek, sotva 1,5 prstu. Zatím se to moc nepohnulo.

Sobota 10.10.
S kontrakcemi už nemůžu ležet, procházím se po pokoji, jdu do sprchy. Bolí to čím dál více. Zase monitor, začínám funět, bolesti začínají být krutější. 00:30 už zatínám ruce do matrace, funím, mám chuť křičet. Ouha, 4cm, můžu volat manžela. Začíná to být horší, přecházím do boxu.

PA začíná chystat klystýr, ať se mi uleví. Svíjím se na křesle v bolestech. Představa, že mám něco udržet v sobě, to nejde, po domluvě jdu tedy do sprchy a čekám, až přijede manžel. Nevím už ani, jak stát, bolesti jsou nesnesitelné, hekám, potácím se ze sprchy, vydrápu se na křeslo a trpím. Přichází personál, neskutečná bolest, hlavička už jde dolů. Mám chuť kopnout dr, hlavička jde dolů a ona do mě strká ruku!!!!!!
Pomalu nechápavě, ale uznává, že je to tady, mezitím prosím, abych mohla tlačit. Respektive tlačím, i když nic neřekly, mám kontrakci. Opět v bolestech sýpu, že musím tlačit. Manžel stále nikde, on to snad nestihne!!! Ptají s etedy na polohu. Nemám sílu ji měnit, jen prosím, že chci přizvednout. Zvedají mi záda, nohy dávám do žlábků. Maminko tlačte. Tlačím, křičím, že to hrozně bolí!!!!!!!!!!! Pomalu jsem se nemohla nadechnout, 4x za sebou jsem zatlačila, hekala, že to hrozně bolí a najednou pláč.

Tak maminko, je to chlapeček. Nevím, zda mám brečet radostí, nebo smutkem. Manžel to nestihl Volala jsem mu 00:32, kdy mi oznámila 4cm a 00:59 už byl malý venku. Běhm půl hodiny jsem se otevřela o 6cm, ty bolesti bych nikomu nepřála. Přesto jsem se hned ptala, zda byl nástřih. Kupodivu tentokrát bez nástřihu, jen malé oděrky, takže pár vnitřních stehů. Malého jdou vážit, přichází manžel. Kouká, došlo mu, že přijel pozdě Nevěděl asi v tu chvíli, co na to říct, nechtěl jít ani kouknout za malým a čekal, až ho přivezou. Podle modrého náramku zjišťuje, že je to kluk. Kouká smutně.

Kýveme, že sedí jméno Matěj, přiváží nám ho, přijde mi maličký. Najednou oznámení, že má 53cm a 3940g, nechápu Dr mě šije, manžel si bere Matýska do náručí, stále kouká tak všelijak. Personál ale říká, že to bylo tak rychlé a na jeho váhu úplně super, že vyšel tak rychle a bez nástřihu. Gratulují nám, nechávají nás o samotě.

Už jen podepíšeme nějaké papíry, přichází dětská sestřička se slovy, že ho musí pozlobit. Nebyl ajsem na testu cukrovky, musela mu tedy vzít z patičky krev a koukat, zda je u něj vše v pořádku. Naštěstí je. Zkoušíme přiložit, pravé prso hezky chytil, levé později nechtěl, nevadí. Před 3:00 se loučíme s manželem, jel se vyspat a my jeli odpočívat. Moc jsem toho nenaspala, zážitek silný na to, aby mě nechal v klidu spát.

Až na tu ukrutnou bolest to bylo jinak krásné, rychlé a jsem ráda, že nám vyšel kluk, jinak by byl manžel schopný mě ukecávat časem do třetího. Po tomhle porodu už opravdu další nechci - hlavně skrze tu váhu. Nevěřím, že by to šlo pod 4kg potom

Matýsek se má čile k světu, krásně prospívá, mlíčka mám až až, takže ho hezky nasytí a hodně spinká. Jen ho dost trápí bříško, trvá, než si odkrkne, ale i to zvládáme

Velká ségra ho přijímá pomaleji. Je za něj ráda, pomáhá, chce ho chovat, je zlatá v tomto. Ale zase naopak chce hodně věcí dělat se mnou, přeci jen už nejsem jen její, tak snad to brzy nějak skloubíme, abysme byli všichni spokojení

A tím bych to ukončila, už tak je to dlouhý až až