18 let a stále nezadaná
Dobrý den,
Asi si říkáte, že je to hloupé, ale já už opravdu pomalu ztrácím naději a říkám si, že už musí být někde chyba. Většina mých kamarádek je zadaná, to samé i ve třídě. Jsem z holek stále jediná, která ještě nikdy neměla vztah a je panna (i když tohle mě opravdu netrápí). Bohužel čím jsem starší tím prostě už cítím potřebu toho, že bych už měla mít vztah. Jsem hlavně i ten tip holky, která by se ráda do 30 vdala a založila rodinu, i přesto že vím, že můj první kluk nebude ten pravý.
Ze začátku střední jsem tedy byla "stydlivá", bála jsem se nějako jít s klukem ven, i přesto že jsem o nějakého měla zájem. Na střední jsem se pokoušela o pár kluků, a s jedním jsem dokonce překonala i svůj "strach". Šli jsme ven a scházeli jsme se, rozuměli si spolu a já začala konečně doufat, že by to mohlo vyjít, ale skončilo to pouze jako přátelství a on si bez tak nakonec našel přítelkyní. Překousla jsem to. Byl tu i další kluk, který měl o mě zájem, psali jsem pár dní a když (o něj jsem zatím neměla zájem) byla možnost s ním jít ven, bum zase si taky našel holku 
. To samé se stalo i nedávno...kamarádka mě chtěla seznámit na maturáku s jedním klukem, to nakonec nevyšlo, ale naléhala jsem na ni, aby mi třeba dala na něj kontakt či nás nějako seznámila a opět...řekla mi, že má přítelkyni (sama vím, že už to zní směšně).
Poslední 2 roky si opravdu spíše připadám, jako nějaký talisman, který přináší klukům štěstí na vztah. Je pravdou, že si nejsem nijak extra krásná (aspoň si to myslím), pár kilo navíc mám, ale když vidím svou spolužačku, která šťastný vztah má, tak si myslím, že bych mohla mít také (nijak ji nehaním, mám ji ráda, ale vím, že má pár kilo více než já). A je také pravda, že poslední dobou nechodím moc ven, za jedno ani nemám s kým. Soustředím se hlavně na blíží se maturitu a na sebe. Na diskotéky nijak ani nemohu jít, jelikož také nemám s kým, mé blízké kamarádky na to nejsou, s kamarádkou se kterou jsem chodila, už bohužel přítelkyně nejsem (to je zase jiný dlouhý příběh 
) a sama tam jít nechci, navíc většině klukům zde jde pouze o to jedno. Je pravda, že jsem zde potkala toho svého kamaráda, se kterým jsem překonala strach, jít s někým ven, ale říkám si, že to byla výjimka.
Matně doufám, zda bych měla to štěstí někoho potkat na VŠ, ale když jsem si nedokázala nikoho najít během střední, pochybuji o tom, že by to nyní bylo jiné. Hlavně mám strach z toho, že asi nebudu mít to štěstí zažít svatbu, apod., protože vím, že bych neměla to štěstí, aby ten první byl ihned ten osudový.
V jednu chvíli jsem i přemýšlela, že bych zkusila seznamku, díky které si ta dotyčná spolužačka našla přítele, ale nějako si říká, zda to má vůbec smysl, už nyní v 18 zkusit seznamku a vypadat, jako holka, která si opravdu nedokáže najít kluka?...hlavně mám na jednu stranu i strach, abych zde nepotkala někoho, kdo by mě jen zneužil.
Dlouho mě to netrápilo, jelikož jsem tyto a jiné "deprese" (jako třeba nízké sebevědomí) díky terapeutce překonala, ale toto trápení ohledně vztahu se ke mě opět nějako vrátilo. Už opravdu nevím, co dělat či co si o tom myslet...
Omlouvám se o dlouhý text, ale šlo spíše o svěření se někde.... Zajímal by mě vás názor na toto, budu moc ráda
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.2.2018 17:25prosím tě, máš spoustu času a kus studentských let před sebou
Byla jsem na tom podobně, taky jsem věděla, že do 30 chci aspoň jedno dítě, že nehledám jen tak nějakýho kluka, ale někoho, kdo to bude brát vážně, i kdyby to nakonec nevyšlo.. hlavně mi jen tak někdo nestál za to, abych si s ním začala. Až na VŠ jsem se seznámila s mým současným manželem..a stihli jsme všechno vystudovat, pocestovat po světě a do 30 svatbu i první dítko. Takže klid, v 18 je fakt brzy se tím trápit, mysli pozitivně a měj radost ze života, tím k sobě spíš někoho přitáhneš, než když si budeš zoufat jak hromádka neštěstí, kterou jistě nic hezkýho nepotká -
15.2.2018 19:02mně je taky 18 a jsem na tom úplně stejně jako ty..
ano, na jednu stranu není kam spěchat, ale přesto bych ráda prožila svou první lásku teď a ne až za x let, to už pak podle mě nemá takové to kouzlo mladické naivity a nerozvážnosti...
asi tě to moc neuklidnilo, ale jenom chci říct, nejsi sama a určitě je nás takových víc -
15.2.2018 19:49
Žijeme v 21.stoleti a není nutné mit v 18 letech muze a deti vedle sebe.
Porad máš dost času na to zamilovat se, vdát se a mít děti před 30.rokem.
A nezatracovala bych takhle na začátku ani to, že by to mohlo vyjít hnedka s prvním chlapem. Proc by nemohlo? Je dost takových, kterým to vyšlo. -
15.2.2018 21:18Neves hlavu. O me taky nikdo nikdy nestal. Na zakladce jsem byla ten nejvetsi outsider na stredni to bylo o trochu lepsi, ale nic moc. Nikam jsem moc nechodila. Za prvy me nechtela mama moc poustet a za druhy nebyly ani penize. Svou pubertu jsem si co se tyce kluku prozila na ruznych chatech, kde stejnak vesmes vsem slo jen o jedno. Na vejsce jsem si psala se dvema klukama nebo teda s vice klukama, ale mezi tema dvema jsem se rozmyslela, chtela jsem nejaky vztah, i kdyz jsem si byla jista, ze oboum jde hlavne taky jen o to jedno, ale zkratka jsem uz byla zoufala. Psala jsem si o tom s kamoskou a do toho SMSky i s tim jednim klukem a bum prohodila jsem cisla, kdyz jsem zrovna chtela napsat kamosce o tom druhem klukovi. Takze ten prvni mi dal sbohem. V te dobe bylo jeste docela popularni ICQ, tak jsem si tam do statusu napsala jaka jsem nejvetsi pi*a na svete. Na to mi napsal jeden kluk co se deje. Cele jsem mu to odvypravela. Ale tim jak tam kazdy mel svou prezdivku, jsem si neuvedomila, ze je to ten druhy kluk. Takze i od nej jsem dostala sbohem. Bulela jsem, ale nakonec jsem si jeste na tehdejsi lide.cz napsala do seznamky inzerat. Ozvalo se mi celkem dost kluku. Ale opet vsem slo o jedno. Az jeden mi napsal a byl fajn. Navic to bylo presne na den 3 roky od smrti me babicky, kterou jsem vzdy kdyz jsem sla na hrbitov zapalit svicku, prosila, abych uz mela nejaky vztah. Takze uz tehdy jsem si rikala, ze by to mohl byt osud. Na 14.2. jsme si domluvili prvni schuzku, ktera byla nezapomenutelna. No a vcera uz to bylo 6 let. A celych tech 6 let jsme spolu a cekame miminko. Takze neboj, bozi mlyny melou. I kdyz nekdy pomalu, ale jiste a i tebe urcite ceka nejaky pekny vztah. Preji ti to.
A pardon za takovy sloh. -
15.2.2018 22:30Času dosť, neboj. Práve na výške budeš mať oveľa viac príležitostí sa s niekým zoznámiť. Väčšina párov, ktoré poznám a dali sa dokopy v období strednej sa rozišli, naopak vzťahy, ktoré začali keď mali kamošky 20 a viac vydržali. Zoznamka aj diskotéky sú blbosť, je malá šanca, že tam nájdeš niekoho, kto to myslí vážne. Určite nechceš chlapcov striedať, radšej si počkaj, a možno aj ten prvý bude ten pravý, to predsa nemôžeš vedieť
-
16.2.2018 6:08
Času dost,já sama měla první vztah až ve 23letech,i když to jsem spíš byla já zamilovaná a on si chtěl jen užít. Takže jen dávej pozor,abys někomu nenaletěla a věř svým instinktům.
Pak už jsem potkala někoho kdo mi ukázal jaká ta láska opravdu je a jsem moc šťastná -
16.2.2018 9:4318 let je ten nejlepší věk. Netrápila bych se tím, že nemám partnera ale užívala si každého volného času s přáteli, na toho partnera můžete narazit vždycky a ted ani netušíte jaká to třeba bude náhoda. Není vůbec proč se tím trápit
