Alergie na tchýni, jak to zlepšit
Hezký den, žiji s partnerem v domě s jeho rodiči. Máme každý své patro, ale společný vchod, takže úplné soukromí nemáme. Do doby než se nám narodila dcerka, bylo soužití v pohodě. Od té doby se můj vztah, hlavně ke tchýni, změnil. O dcerku se starám krásně, o muže taky, uklizeno kromě pár výjimečných dní máme taky, ostudu nedělám... I přesto je mi stále řečeno, co mám a nemám dělat. Jsou to maličkosti, nejedná se o nic zásadního, ale když vám každý den někdo řekne "Tohle bys té malé dělat neměla, je malá" (dcerka se vzteká, že chce klíče od auta nebo peněženku, na hraní, já to nechci dovolit), "To jí nedávej. Nemá hlad, chce spát" (dcerka má hlad, spala před hodinou a spát se jí OPRAVDU nechce), "Obuj se tady v kuchyni" (nevím proč bych si boty z chodby měla přinést do kuchyně a obout se tam, a jít pak zase zpátky do chodby), "Nesundavej jí ten svetr, bude jí zima" (Dcerce je rok a půl a opravu si nemyslím, že by doma, po příchodu z výletu měla mít na sobě kalhoty, punčocháče, body a teplý svetr...), atd. atd. Zkrátka začínám mít alergii na tchýni. Nechci chodit okolo ní, nechci se s ní bavit, protože stejně nikdy nepochválí, ale jen radí a kritizuje. Ona to má v povaze, u nich doma velila ona, kdepak chlap. Je hrozně pečovatelská, ale o mě jako 30tnici už pečovat nikdo nemusí. A kort ne cizí člověk. Co mám dělat, abych to doma zvládala? Řešit s partnerem to nechci, protože ona babička nedělá nic špatného. Jen mě nesedí její povaha a způsob chování. Děkuju
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.12.2014 8:25
každá rada drahá. můžeš jí to zkusit hezky říct, že se zvládáš o svou rodinu postarat dobře a pokud budeš potřebovat radu, že se zeptáš. třeba to pochopí. no a když ne tak nevím. chápu tě, vím o čem mluvíš
-
2.12.2014 8:43a jak na ty její rady odpovídáš? V tomhle případě to chce slušně ale jasně říct svůj názor. To je asi jediná rada...ale úplně ideální to asi nebude nikdy a co vím, tak tohle blízké soužití nedělá dobrotu nikde. Já bych to tak nechtěla ani s vlastními rodiči, natož s tchyní, a to s oběma rodinami vycházíme super. Ale asi i díky tomu, že každý máme svoje, svůj klid a soukromí, my jim nemusíme být za nic vděční, nemusíme poslouchat, že nám dali půl baráku atd.
A s kým jiným než s partnerem bys to měla řešit? Pokud ho vychovávala matka generálka, tak asi bych nečekala, že nějak zásadně zasáhne, ale aspoň by sis měla komu postěžovat a třeba by ji i on občas usměrnil a nebylo by to celé jen na tebe, že ty jediná s ní máš problém. -
2.12.2014 9:07rozumím
až moc dobře a pokud nenajdeš zastání u chlapa, tak to bude narůstat i do budoucna. a mám obavu, že u chlapa zastání nenajdeš, protože málokterý půjde proti své mámě (generálce ještě ke všemu) a když spolu bydlíte v jednom baráku.
bud tchýni odkážeš do mezí kam její rady patří, nebo si to vyslechneš, budeš si myslet svoje (at ti vleze na záda) a nebo budeš trpělivá (což nejde do nekonečna) a budeš odpovídat - ne babičko, to opravdu nepotřebuje, ne babičko, boty si obuju v předsíni. případně začneš i ty jí přispívat podobnýma radama jako - nechcete se obouvat v předsíni, abyste tady nemusela vytírat
apod.
přeji pevné nervy a ideálně bydlení samostatné. do budoucna toto není nic moc k životu. -
2.12.2014 9:26Ahoj, já si naopak myslím, že s partnerem bys to měla řešit především. Vždycky mám v podobných případech pocit, že hlavní problém není tchýně,ale právě partner, který zavírá oči a přitom by měl být tím, kdo nastaví jasné mantinely. Není tak docela pravda, že tchýně nedělá nic špatného - sekýrování třicetileté snachy špatné je. On by měl být ten, kdo svojí matce vymezí jasné hranice - je to daleko účinnější a diplomatičtější než když to uděláš Ty a od něho by to také měla lépe přijmout. Bydlení s rodiči je bohužel vždycky složité, ať jsou tchánovci sebehodnější, takže jako nejlepší "rada" se mi jeví osamostatnit se a odstěhovat se,ale je mi jasné, že ne každý má tu možnost...
-
2.12.2014 8:31Ja radu pre teba nemám, len ťa chápem a držím ti palce!
-
2.12.2014 8:38Máme to úplně stejně, akorát já jsem zatím bez dětí! Taky mám strach, že tohle jednou nastane :/ Ale naštěstí je přítel fajn a když už mi něčeho přerůstá přes hlavu, řeknu mu to a nějak to spolu zařídíme.
-
2.12.2014 9:22Preju pevne nervy, protoze tohle je narocna situace. Tchyni i pratchyni mam 80km daleko a jen vzdy musim prezit vikend jednou za dva tydny a to byva napor na moje nervy. Kdyz hrozi konflikt, tak na to manzela upozornim, at si je usmerni nebo ja reknu svoje a to se jim libit nebude. Malemu je 7,5mes a porad se neco resi - jidlo, pohyb, oblekani, hracky. Vysvetlit ze mu nemaji davat hracky pro 2lete, ze obleceni chci takove, aby se dalo susit v susicce a ze slazene presnidavky mu fakt nechci davat, ze ma svuj rezim a ze ona zrovna chce jit s nim ven, tak akorat skonci revem, protoze bude mit za pul hodiny nebo spat nebude, protoze je vyspalej a drncani fakt nezabere. Vsude je neco
Ja byt tebou, tak to resim s partnerem, at to vi, at vi jak se citis. -
2.12.2014 12:48Sama mám takovou tchyni v baráku a že by to byla idylka se opravdu říct nedá... Zkusila bych přestat ty její rady poslouchat. Když víš, že máš pravdu, stůj si za ní. A klidně to podpoř slovy:"Děkuju za radu, ale udělám si to po svém." Ty jsi máma, ty víš co je pro dcerku nejlepší, co aktuálně potřebuje a jakou metodou jí vychováš. Neustupuj tchyni jen pro klid v baráku. Nejde tu jen o tebe, ale především o malou. Buď asertivní a neústupná. Možná se tchyně stáhne, je tu ale možnost, že se i pohádáte. Neměj výčitky svědomí, jde o dobro tvé rodiny - ty ho jen budeš hájit. A navíc, vždycky je lepší to napětí vyventilovat než ho držet v sobě. Já ze začátku taky ustupovala a ustupovala, až už to nešlo. Teď mi tchyně říká, že jsem arogantní a namyšlená, ale víš co? Je mi to jedno! Nenechám ji, aby dávala mému dítěti nebezpečné hračky (autíčko, kterému upadávají malinká kolečka, která pak strká do pusy), aby mu dávala cukrovinky, které mají víc éček než jiných surovin, v létě ho chtěla nabalit tak, že by z toho měl úžeh... Prostě budu své dítě chránit, ať to stojí co to stojí.
-
2.12.2014 17:22
moje máma je to samé, mít ji za tchyni, tak se s ní hádám několikrát denně. Strašně mi to vadilo, když jsem byla mladší. Teď už se tím spíš bavím a kolikrát ji vytočím tím, že něco co stále opakuje, tak řeknu ještě před tím, než to stihne ona. Nebo jí někdy dělám i to, že se k ní chovám stejně, takže ji stále něco připomínám a bavím se tím, jak jí to není příjemné. Už to dávno nevnímám jako něco špatného, prostě vím, že taková mamka je. A je zajímavé, že totéž dělala její matka i jí a strašně jí to vadilo a dušovala se, že to nikdy dělat nebude a teď co zestárla je to jak přes kopírák.
