Asi to tam je
Ahoj, jsem poslední dobou hrozně zmatená. Je tady jeden kluk (o skoro 3 roky mladší), uhání mě už 4 roky určitě. Odmítla jsem ho mnohokrát. Teď ale nastal zlom. Vždy jsem cítila, že ho mám ráda, ale bála jsem se a brala ho spíš jako mladšího bráchu (známe se od malička). Říkávala jsem, že nikdy mladšího nechci (u jednoho jsem si opravdu naběhla). Ale teď tam něco cítím, když se mě dotkne, když se mnou mluví. Mám mu dát najevo mojí náklonost, nebo od toho upustit? Připadám si jako puberťačka. Nevím jestli nějak pomůžete, vím že to je vše na mě, ale co by jste dělaly na mém místě vy?