Aspergerův syndrom
Dobrý den, začala bych tím, že už od 5 let jsem věděla, že jsem "jiná".
Ve školce to ještě šlo, máma vysvětlila moje zvláštnosti a nebyl problém, mám pocit, že učitelky mě možná vnímaly jako lehce opožděnou. Ve škole to bylo horší, sice jsem se stala nejchytřejší v ročníku, ale nad mými zvláštnostmi učitelky kroutily hlavou a děti mi do očí říkaly, že jsem divná a šikanovaly mě. V pubertě mě jedna holka šikanovala dost hnusně, říkala, že takového magora by vůbec neměli pouštět mezi lidi, ale poslední rok před střední školou jsme se usmířily a řekla mi, že bych měla jít k psychologovi, že něco tam prostě bude.
Naši ale vždy byli proti tomu, něco podobného se řešilo s mým bratrem, špatně psal a četl, učitelka navrhla pedagogicko-psychologickou poradnu, ale máma se strašně urazila a doma řekla, že postižené děti ona prostě nemá! Bratra pak trestala a tvrdila, že jeho problémy jsou způsobeny leností. Nakonec tam šel, tedy až v 15 letech, zjistili mu vysoké IQ, ale dys poruchu.
Vlastně mámu chápu, ona naše nedokonalosti vidí a nechce, abychom kvůli nim dopadli špatně.
Přečetla jsem hodně materiálu o psychologii a narazila jsem na Aspergerův syndrom a postupně mi došlo, že to na mě přesně sedí. Řekla jsem o svém podezření jednomu svému známému a ten řekl, že by to spoustu věcí na mě vysvětlovalo, že si vždycky na mě všímal, že jsem jiná.
Narazila jsem i na diskuzní fóra o tomto syndromu, a když jsem vznesla dotaz, jestli se mám nechat otestovat, překvapilo mě, že přímo diagnostikovaní jedinci mi radili, ať to nedělám, Že tím nic nezískám, jenom to budu mít navždy v papírech, nebudu si moct kvůli tomu pořídit řidičák atd. Navíc ta diagnostika stojí docela dost peněz.
Teď váhám, jestli na to mám jít, dozvědět se pravdu a dostat ten "papír" na to, že jsem jiná. Vím, že spousta lidí si dodnes o mně říká, že jsem divná, v rodině i na brigádě. Doslechla jsem se, že na brigádě mě pár lidí pomlouvalo, že takovou divnou, blbou nánu ještě nevidělo, ale další lidi se mě zastali, že jsem "jiná", ale ne horší. Kdybych to měla v papírech, aspoň bych to lidem mohla vysvětlit, že prostě cítím a uvažuji jinak. Byla bych ráda, aby to pochopila aspoň moje rodina. Nebo na to jít nemám, nechat to tak s tím, že pro spoustu lidí budu prostě zvláštní?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.10.2020 11:39Taky si myslím, že diagnostikování, abys na to měla "papír" je k ničemu. Důležitější pro tebe je, abys věděla, jak s Aspergerem zacházet, aby tě to v životě omezovalo co nejméně a netrápilo. Dobrý psycholog nebo terapeut, se specializací na autistické spektrum by mohl pomoci. Vzhledem k tomu, že si to uvědomuješ, určitě by se našel způsob, jak bys mohla efektivně zvládat nepříjemné nebo problematické situace, které s Aspergerem souvisí.
-
27.10.2020 10:28
Já bych tam nešla. Budeš mít omezení (jak ti radili lidé), ale zašla bych k psychologovi aby sis o tom s někým kdo tomu rozumí popovídala
-
27.10.2020 17:02
Nauč se mít ráda sama sebe takovou jaká jseš, i když tomu říkáš jiná. Někteří lidi budou vždycky pomlouvat. Mimochodem když bude skupinka 10 lidí, z nichž bude devět hloupých a jeden chytrý, bude ten chytrý pro tu skupinku taky jiný, divný, a budou ho pomlouvat. A měl by si to ten chytrý vyčítat, že je jiný? Prostě to je všechno o úhlu pohledu. Snaž se chovat k lidem hezky a slušně a buď pozitivní. Opravdu platí že jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá....tzn. se správným přístupem budeš mít okolo spoustu kvalitních lidí, kteří tě budou mít rádi takovou jaká jsi, bez přetvářek.
-
27.10.2020 18:32Ja, podľa všetkého, tiež mám Aspergera, ale nikdy mi nenapadlo to ísť riešiť k psychológovi. Nevnímam to totiž ako poruchu, ale ako... No proste akési psychické nastavenie, ako ja neviem introverziu či cholerickosť. Čiže celé to uvedomenie si tohto syndrómu beriem ako pomôcku pre mňa, aby som sa jednak neubíjala za to, za čo ani nemôžem a jednak vedela, na čom osobne potrebujem viac pracovať... A na druhej strane aj kde sú moje silné stránky (ono je rozdiel nízko a vysoko funkčný, ale tu sa očividne bavíme o vysokofunkčnom, ktorý nie je taký závažný a nevidím dôvod v takom prípade nemôcť si spraviť vodičák, keďže ho mám a dokonca aj môj brat, ktorý má sociálnu fóbiu). Čiže moja rada, zober si z toho to pozitívne, na testy sa vykašli a rovnako sa vykašli na ľudí, ktorým nie si sympatická, lebo takých stretávajú všetci, aj tí bez "diagnóz". Každý sme jedinečný a to je dobre.
