Bojovat dál pro někoho, kdo o to nestojí nebo nebo pro někoho, kdo o to stojí?
Krásné dopoledne, jdu si tady pro radu/názor nebo možná se jen vypsat... Ke konci minulého roku jsem se sblížila s jedním klukem (chlapem), se kterým jsme však měli mezi sebou velký věkový rozdíl, mně to nevadilo, jemu očividně ano. Několikrát jsme byli spolu, moc jsme toho však nenamluvili, což mně ani nevadilo. Stačilo mi, když jsme vedle sebe jen leželi a já se na něho mohla dívat, nebo jen se k němu mohla tulit. Přišla jsem si v bezpečí a ani ta slova nebyla potřeba, jako by jsme přesně věděli, co ten druhý cítí, ale nepotřebovali jsme to říkat. Jenže tím, jak naše rozhovory nebyly nijak obsáhlé, tak jsme o sobě vlastně nic nevěděli, i když mně přišlo, že už o něm vím dávno všechno. Problém nastal, když jsme se zasekli někde v půlce přátelství a vztahu. To já nechtěla, přijde mi to totiž jako obyčejná hra. A to se táhlo snad čtyři měsíc, pořád na stejném místě, pořád mi bylo říkáno, že mě má opravdu rád a že chce být se mnou, ale... ALE... Pokaždé nějaká výmluva. Pak přišel moment, kdy jsme mi řekl, že jsem jeho přítelkyně, ale tomu já nevěřila. Ovšem z blbosti, jsme spolu spali a to byl asi velký zlom všeho. Na dlouhou dobu se odtáhl a já si říkala, že tohle je už konec, že k tomu vůbec nemělo dojít. No, naše cesty se zase střetly, ale zase úplně stejně. Scházeli jsme se, ale pořád jedno hloupé ALE. Chtěla jsem to tedy už ukončit a normálně si s ním promluvit. Jenže on se k tomu neměl a my se pohádali přes internet, takže to skončilo přesně tak, jak jsem nechtěla. V tu chvíli mi napsal kamarád, se kterým jsem nebyla venku od té doby, co jsem se scházela s tím předešlým. S tímhle mým kamarádem si mám pokaždé co říct, i když to sem tam drhne. Ovšem nečekala jsem, že by ke mně mohl něco cítit. Pozval mě na "rande" a já souhlasila. Celou dobu, když jsme byli venku jsem však uvažovala nad tím, jaké by to bylo sedět tady s tím předešlým a proč nemůže být jako ten můj kamarád. Teď se cítím ve všem zamotaná. Vím, že jsem měla počkat, až nebudu cítit nic k tomu prvnímu, a pak bych možná byla připravená na to scházet se s někým jiným. Zároveň si říkám, jak je to všechno zvláštní. S tím prvním bych nic nezažila, vadilo mi na něm příliš moc věcí a přesto jsem je zvládla překousnout a vidět jen ty hezké věci. Vím jistě,že by mě nikdy takhle nikam nevytáhl atd... Ten můj kamarád je zase hrozně moc hodný a přesně ten typ, kterého bych si vysnila několik let zpět, tak proč si ani teď neumím představit, že bych se s ním jen držela za ruku? Zvláštní je, že s tím prvním jsem ten vztah tak moc chtěla, ale teď bych před vztahem raději utíkala pryč. Upřímně si myslím, že bych tomu kamarádovi měla napsat pravdu, co doopravdy cítím a nemotat se v tom, ale zároveň si myslím, že už v tom jsem neskutečně zamotaná. Je mi teprve osmnáct, takže možná vám to bude připadat jako hloupost, že něco takového řeším, ale já jsem teď z toho dost špatná.
- 19.03.2019 14:03:21 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.3.2019 12:26Tvůj popis není moc konkrétní, ale cítím z něj, že starší o tebe nestojí a s mladším to sama úplně necítíš. Takže bych doporučila zůstat sama, uklidit si v hlavě a kdo ví? Většinou se naskytne úplně jiná a zpravidla lepší příležitost než nyní
-
18.3.2019 11:34Bude to znít blbě...ale buď tam a s tím, kde se cítíš vnitřně nejlíp. Pokud o tebe chlap nestojí, nevnucuj se. Pokud druhej chce a ty citíš, že by to šlo...jdi do toho.
Každopádně život je krátkej na to ho ztrácet s člověkem kterej o tebe na 1000% nestojí.
A ze zkušenosti vím, že když chlap jednou řeší, že jste věkově daleko má to v hlavě napořád. -
18.3.2019 19:06
Na toho prvého sa rozhodne vykašli. Ty si teraz zmätená, lebo si si s ním už niečím prešla, vysnívala, vložila si do toho energiu a nevieš si predstaviť práve kvôli tomu, že by to malo byť inak. Lenže on sa nezmení, kým mu budeš po ruke.
Druhému každopádne povedz, že máš teraz niečo za sebou, že si s ním rada, ale potrebuješ sa ešte doliečiť. Choď s ním von, zabav sa a nesústreď sa zatiaľ na to, čo by s ním ešte len mohlo byť. Sama si myslím, že cítiš, že si ťa môže získať, potrebuješ len trošku viac času. -
18.3.2019 11:36
No jo, je to jako z románu. Já jsem taky kdysi prožila takovou romantickou komedii. Měla jsem ještě tak o rok míň než ty, ale to neznamená, že tím věkem je to méně opravdové nebo důležité, takže si nemyslím, že je hloupost. Už od 14-i let jsem byla totálně zblázněná do o tři roky staršího vedoucího našeho školního kroužku. Jenom kvůli němu jsem v tom kroužku pokračovala další dva roky, chodila jsem kvůli němu v neděli do kostela, abych mu hodinu hleděla na záda a před kostelem řekla ahoj. Nikdy jsem mu neřekla, co cítím, protože jsem byla praštěná puberťačka, jeho sestra moje spolužačka a on se někdy v prvním roce mé zamilovanosti vyjádřil, že "kdosi cosi říkal, že já a on a že kdyby něco tak nic, že ne?" Což jsem mu celá červená odkývala, týden to obrečela a zase na něho zbožně hleděla...Tak to plynulo tři roky, než mě konečně pobláznil jiný kluk, s kterým to sice nikam nevedlo(i když já bych ho klidně brala
), ale uvědomila jsem si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a z vedoucího jsem byla vyléčená. Načež vedoucí mě za 14 dní po mém prozření zdržel po kroužku (na Valentýna), pozval mě na rande a chtěl mi dát dárek. Já jsem se jako v mrákotách otočila na patě a prchla domů, on mi potom volal, že si uvědomil že mě má rád a že se mnou chce chodit. Tak jsem mu řekla, že kdyby mi tohle řekl před čtrnácti dny, udělal by ze mě nejšťastnější holku na světě, ale teď už je to pasé.Odhlásila jsem se z kroužku, abych ho zbytečně netrápila a žijeme si každý svůj život, už o sobě ani nevíme, ale stejně na něho nikdy nezapomenu....
Můj verdikt: Vykašli se na chvilku na oba dva a buď ti srdce či hlava ukáže směr a nebo se může stát, že potkáš někoho třetího
