Bydlení v dvougeneračním domě
Holky, šly byste do dvougeneračního domku? Řešíme to už nějaký čas, líbí se nám barák v jedné vesnici. Já, mamka i její přitel jsou z toho nadšený, ale můj přítel trošku váhá. Nějaké názory, zkušenosti? 
)
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.6.2013 7:09Ahojky, bydlíme s našima. Máme celé patro pro sebe, naši bydlí pod námi. 4 roky to bylo dobré, jak se nám narodilo mimčo, tak to šlo do kytek. Hlavně s mojí mamkou. Pořád dolízala podívat se na dítě. Manžel z ní byl na prašky. Začal jí i nadávat, když něco chtěla,ale nenadával jí před ní, ale jen předemnou. A kdykoliv manžel je v práci a ona doma, tak je u mě často nakvartýrovaná. A kdykoliv malá zabrečí, tak přiutíká nahoru a začne do ní hustit, kdo to tady brečí.......... A to už i mě leze na nervy. Do dvou měsíců se chceme odstěhovat. Protože je to akorád mezi náma napjaté. Akorád se bojím, jak to vezme taťka, že mu odejdu. S tím problém nebyl. Za náma nechodí. Vždy čekal, až mu ji příjdu ukázat já sama.
Takže poradím takto, Pokud to má jakoby oddělené vchody, tak do toho jděte. Pokud je to jeden barák a museli by jste mit společný vchod, a počítáte s tím, že budete mit miminko, tak nedoporučuji. Sice každý rodič je jiný, ale myslím si, že už pro tu možnost, že by jste se pak museli stěhovat, že by to nedělalo dobrotu... A většinou jsou takové babičky, které své první vnouče chcou vidět co nejčastěji a muchlat si ho v náručí. Sice u nás je malá 4 vnouče, ale jelikož jsme spolu v baráku, tak o to je to horší.
Než uděláte ten velký krok, tak prvně zvažte všechny možnosti. Pro a proti. A jak se říká, mladí by měli bydlet sami. A já už to teď, po narození malé, taky vidím.
A moc mě to mrzí, že musíme odejít. Protože předělání patra, nás stálo přes půl milionu, a teď to tu budeme muset nechat (kuchyň si odneseme, ale drahá kvalitní dlažba tu zůstane, nová koupelna, celá předělaná...).
Vážně prvně si to pořádně rozmyslete, ať nelitujete -
6.6.2013 7:25taky moc nedoporučuju.
bydleli sme takto s tchánovci. jak píše anonymka výše - došli kdykoliv bez pozvání za malou, kontrola co dělám, jestli sem s ní šla ven... sice je to vtoje máma, ale nikdy nevíš, jak to bude.
rohodně to chce oddělené vchody i měřidla na vodu, plyn a elektřinu. i to bývají jablka sváru. pokud by jste měli i jen část chodby společné začnou dohady o úklid apod. přítelovi se nedivím, že váhá
jaké mají vztahy s tvojí mamkou a jejím přítelem? jaké máte vztahy vy všichni dohromady? společným soužitím se mnohdy zhorší. -
6.6.2013 7:34Ahoj, my bydleli také tak. V patře a dole tchýně. Byla u nás taky stále. Pak jí manžel vysvětlil, že takhle to nejde, aby tam chodila kdy se jí zachce. Moc to nepomohlo - a to jsme žádné dítě neměli. Bylo toho víc, ale to se mi nechce popisovat. Takže se Tvému přiteli moc nedivím, já už bych do toho už nešla, kdybych měla na výběr.
Nakonec jsme se rozestěhovali a vztahy se výrazně zlepšili. Tak pokud není vyhnutí, tak bych také doporučovala samostatné vchody.... -
6.6.2013 8:06Ráda bych TI napsala kladnou odpověď. Myslela jsem si, že to taky dám, ale bohužel po 4 letech to začalo skřípat, žádné soukromí, nerespektovali že večer si návštěvy nepřejeme a pak takové maličkosti, protože máme pouze jeden vchod, tak nám babi uklízí boty jinam, kočár taky musí být o pár centimetrů jinde atd...Jsou to sice maličkosti, ale bohužel není to vůbec příjemné. Od té doby, co je malá, tak to je ještě horší. I přesto, že to ze začátku vypadalo slibně, tak nedoporučuji. My to máme tak, že já bydlím s tchýní, ale slyšela jsem od kamarádek, že to ještě může fungovat, když se svými rodiči bydlí dcera. To prý ještě jde. Ale doporučovala bych opravdu oddělené vchody.
-
6.6.2013 8:18
Já jsem 100 % proti. Naši bydlí v baráku s tatkovýma rodičema a hrůza. Mamka si nemůže nic udělat po svým, přestože ten barák je už napsaný na naše. Děda prostě jde a vykope stromy a odůvodnění je, že si je zasázel tak si je může i vykopat
-
6.6.2013 8:36ani nahodou
zaklad dobrych vztahu s rodici je u nas oddeleny bydleni. Kdybychom bydleli at s nasima nebo s manzelovyma rodicema, pozabijeli bychom se. Takhle je to idealni - vsichni bydlime v dosahu, ale na nervy si nelezeme -
6.6.2013 8:53
já bydlím po narození syna u svých rodičů a ač jsem jim za moc vděčná, tak už jsem i jim řekla, že to nedělá dobrotu a hledám si jiné bydlení. I na synovi je vidět, že mu tento způsob nesvědčí, babička nad ním drží ochrannou ruku ať se děje cokoliv, i když to není příliš vhodné. Když plakal jako malý, pořád jsem slyšela co že to jsem za matku, že mi brečí dítě, teď už je větší a vzteká se, opět jsem podle babi špatná matka a syn není vychovaný. Ale nejvíc mi synovu výchovu kazí právě oni svou nedůsledností. A i když syna nutím, aby se sám oblékal, přiběhne babi a tajně ho obleče i obuje. Půjde do školky a prarodiče ho stále vozí na kočárku i na krátkou cestu, on je přece ještě malý. Malý sice je, ale už musí leccos zvládnout sám. Za pár měsíců se stěhuje a moc se na to těším. Syna na to už teď připravuju. K babi a dědovi to bude mít i tak blízko a uvidí je denně,a le přece je budeme bydlet bez nich sami.
-
6.6.2013 8:59
taky jsme měli možnost bydlet v baráčku s přítelovými rodiči, vycházíme s nimi dobře, ale ani jeden jsme o to nestáli, protože by se vztahy časem určitě zhoršili. Slyšíme to všude, že to nedělá dobrotu. Sice jsme mohli bydlet v baráčku na okraji města (který by na nás i přepsali), mohli jsme mít velkou zahradu (ale taky společnou a nevěděla bych, na co bych tam mohla nebo musela šáhnout) a bydlení určitě levnější než v platit nájem v paneláku, ale šli jsme radši do paneláku, máme svůj vlastní klid, můžem si dělat co chceme a jsme spokojený
i když - taky tu každou chvíli tchýně zvoní že nám nese oběd nebo buchtu, protože bydlíme půl kilometru od sebe... to je taky pořád něco takže bydlení s rodiči ti rozhodně nedoporučuju a když už se pro to rozhodnete, tak jedině oddělený vchody. -
6.6.2013 11:38
Bohužel s tím musím souhlasit. Společné bydlení není dobré. Za mě určitě ne. My s rodičema nebydlíme a i tak mi takhle tchýně nosila jídlo. Já měla čerstvě navařenej gulášek na celý víkend a ona přiběhla v pátek nebo v sobotu se smaženým květákem a nebo polévkou a nebo a nebo. Nakonec jsem ji ani nemusela vysvětlovat že to nechci. Nejedla sem to a šlo to do koše. Přítel na to taky neměl chuť. A to nebydlíme spolu. Pořád vaří tuny jídla, ale my tam nechodíme. Už to začínaj chápat. Ale je na cestě mimi, tak jsem zvědavá jak se budou chovat, hlavně ona.
-
6.6.2013 13:35Ahoj, také se Tvému příteli nedivím, že váhá. Představ si sebe na jeho místě.... a také se na to začneš dívat trochu jinak. Vztahy mohou být sice super, bez jediného problému. Ale společné bydlení udělá vždy své... Chlapi se ještě dohodnou. Ale ženský? Každá má trošku jinou představu. Jedna by radši toto, druhá toto... a už je oheň na střeše.
Pokud není jiná možnost, tak ano...ale jen dočasně, pokud si chcete zachovat dobré vztahy. -
6.6.2013 14:13
Ahoj...hodně zíleži jaké máte vztahy...mám dvě kamarádky, které tak bydlí. Jedna se svými rodiči v domečku a jedna s rodiči svého partnera a ani jedna by to nikdy za nic nevyměnila...jsou spokojené jen záleži na vašich vztazích...kdykoliv potřebují, babičky rády poradí pomůžou, ale do ničoho jiného se tzv. nevnucují...já se v nejbližší době také budu stěhovat k příteli do dvougeneračního domku, kde bydlí jeho rodiče budeme mít celé patro vztahy máme výborné...již teď tam částečně bydlím a nikdo se tam k nám necpe, je jim jedno jak to tam máme, jsme přece dospělí, tak proč bychom si nemohli dělat co chceme...je to jen o mezilidských vztazích
-
6.6.2013 22:16
ahoj, já teda nečetla ostatní odpovědi.. my takhle bydlíme, důvod byl jednoduchý- FINANCE.... ale máme to uděláno jako dvojdomek, tchýně mi do našeho bytu nechodí- ani nemůže, společného nemáme nic, ani venkovní posezení.. bydlíme už tady nějakou dobu, my nemáme problém, je to hodně o tom jak si to člověk udělá - jak si určí hranice, kdybysme měli společný hlavní vchod, nešla bych do toho, vadilo by mi, že by tchýně měla přehled kdy odcházím pryč, že je u nás návštěva apod...
-
7.6.2013 7:47
Hranice je dobrý nápad, ale druhá věc je, jestli jsou obě strany ochotné - schopné je tolerovat.
