Byla jsem v dětství pohlavně zneužita?
Mám syna v pubertě,je mi 45 let a žijeme spolu sami jen sami dva. Jsem zoufalá z toho, jak si v poslední době spolu nerozumíme, a proto začala jsem pátrat v paměti, jak to bylo se mnou, když jsem byla malá, jestli jsem se chovala stejně. Postupně se mi skládá jako skládanka, že jsem musela zažít něco v dětství, co mě hodně změnilo, ale já nemám z té doby žádně vzpomínky. Jako bych neexistovala. Do té doby jsem byla normální holka, co lítala venku s dětmi, pak najednou jen jak jsem stále doma s knížkou nebo sama na zahradě. Vůbec si nepamatuji na tátu, on si mě vůbec nevšímal a mamka jako by se na mě stále zlobila, jako bych ji otravovala svou přítomností. Stále jsem se snažila, aby mě měli rádi, ze školy jsem nosila samé jedničky a neustále jsem mamku omlouvala, že na mě nemá čas, že má hodně práce. Zvláštností pro mě je, že jsem někdy v té době (při nástupu na základní školu) začala mít sexuální představy, které mám dodnes a které se týkají sexu dcery a otce (nikdy v nich ale nevystupuje můj vlastní otec). Pohlavně žít jsem začala asi v 18 letech, ale své partnery jsem nedovedla vlastně pořádně milovat, nikdy jsem ve vztahu nebyla dlouhou dobu šťastná, sex mě moc nebavil (pokud jsem při tom nenechala pracovat mou vlastní představivost). Ale ani když žiji sama šťastná nejsem. Vždy se pro něco nadchnu (ať jsou to koníčky, zájmy, sport nebo budování domova), ale poměrně rychle ztratím zájem nebo to dotáhnu do konce, ale nenaplňuje mě to. Vlastně přemýšlím nad tím, že nedovedu mít ráda. Moc bych chtěla, ale najednou, jako bych se něčeho lekla a vycouvám z toho. Před 15 lety můj otec umřel a na smrtelné posteli mi poprvé dal najevo , že mě má rád. Já přijela domů a on měl velikou radost, že mě ještě vidí, že se stihneme rozloučit. Mamka u toho byla taky a zase pak vrátila ta její odtažitost vůči mně, dokonce i na pohřbu se mnou nechtěla nic mít společného. Jak si mám vzpomenout, co se tehdy v dětství stalo? Mám pocit, jako by mě otec pohlavně zneužíval, ale je to jen pocit, nemám žádnou jistotu, nevzpomínám si na nic, co se z té době týká jeho. Ráda bych si vzpomněla, chtěla bych to nějak v sobě zpracovat, zbavit se toho a uzdravit se.
- 22.10.2016 20:32:19 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.10.2016 18:48
Taky bych to spíš viděla na problém s matkou. Některé ženy na dcery žárlí, zvláště na takové ty 'tatínkovy holčičky'. Je klidně možné, že i vaše maminka žárlila a otec si vás raději pro klid v rodině moc nevšímal. Nepíšete jak máte staré dítě, ale dítě vycítí váš neklid, musíte mu vyjít naproti. Dávat najevo emoce, city, začít sama a pak se situace může nějak změnit. Chápu, že to je těžké, když jste to v dětství sama nezažívala, ale o to víc si to musíte nyní uvědomit a snažit se s vlastním dítětem jednat jinak. A pokud na to sama nestačíte, je určitě dobré navštívit terapeuta.
-
23.10.2016 11:36
Taky bych to viděla na pobavení se s někým, kdo tomu rozumí. Nejlépe psycholog.. Myšlenka na hypnózu mě taky napadla, ale tohle bych prvně konzultovala s odborníkem. On by měl poznat jak na tom jste a co je pro Vás vhodné. Určitě to chce, ale čas a nepůjde vše hned na první schůzce.. Držím pěsti