Chtěla bych dostat spoření na bydlení dříve.

Ahoj, bydlím už přes rok a pul s prarodiči kvůli rozvodu rodičů, taťka špatné vztahy mamka odjela na jižní moravu za přítelem já chtěla a tehda musela zustat tady kvůli školy, kamarádům. Takže prozatím než si najdu bydlení prarodiče z tátovy strany. Nemáme vůbec dobré vztahy, i když u táty by to bylo horší, ale zkuste si představit 21 letou holku a "důchodce" v jednom bytě. Oni nepochopi mě já je. Opravdu tady 100% nežiju, a to mě ubíjí. Mám už svou práci, normálně vydělávám, jsem bezproblémový člověk, ani nekouřím nechodím po barech. Ale logicky ve svém věku mám svůj život, kamarády chodím ven, je prostě normální že občas přijdu domů v 11 v noci, jednou za čas třeba později, nebo běžně kolem 10h. že chcu jet na noc k partnerovi, kámošce,prostě věkově naprosto přiměřené chování a zájmy. Jde o to že oni tohle prostě nedokážou pochpit a přijmout, pořád jsou hádky, kecy protože chodím domů v "noci" (jak říkám nejčastěji fakt max do 10) kecy ohledně toho co dělám, nedělám přitom to jsou moje záležitosti, neustálé hlidání kam jdu s kym, do kolika, kdy prostě přesně člověk kolikrát ani neodhadne do kolika přijdu, jsem opravdu vysazená na tohle soužití už. Jo, v hloubi duše si samozřejmě vážím toho že mě vzali k sobě, že u nich mám pokojík, taky jim za nájem platím nežiju tu zdarma, osobní věci a kolikrát i jídlo si hradím taky ze svého, jsem slušný člověk, pracuji ale sakra mám 21 let, a tohle? Je pro mě prostě na jednu stranu teror, a nemít kolem sebe v pohodě chápavé kamarády tak jsem pro smích, že ve 21 letech je problém jit pryč na noc nebo do 10 v noci A to není vše kvůli rozsekaným vztahům v rodině tu často slyším pomluvy na druhou část rodiny, nebojí se to mluvit ani předemnou, už mě to dost nebaví, kdybych měla možnost odcházím ze dne na den do svého. Jenže zatím mám práci placenou trošku hůře obyč. prodavačka plat kolem 13 000, jenže odjakživa na práci nemám moc štěstí, zezačátku než jsem našla něco co mi šlo tak jsem to akorát střídala, a vlastně nikdy jsem nikde větší plat neměla. Ale já chcu jen garsonku, které jsou většinou do 6000 , 6500 max 7000 i se služby už třeba. Takže na jídlo, osobní věci mi naprosto v pohodě vyjde, vždy něco našetřím, podporu bych od mamky určitě měla, i teď mi často pošle něco navíc na účet takže toho se nějak nebojím, mám spoustu kamarádek co takto žijí na vlastních nohách. Jde spíš o to, že je to ted všecko kvůli této situace takové nejisté, trošku jsem měla strach aby mě nevyhodili z práce, což můžou klidně i pak v pruběhu když by se firma rozhodla že je to nějak špatný ta situaci ekonomická .
Já byla ve zkušebce než nás zavřeli která už mi za pár končila, a měla jsem jistou smlouvu že si mě nechají, dokonce i s tím, že mi zvýší uvazek, čili o pár korunek vyšší výplata, což je samozřejmě super, jenže ted nepracujem nebudem asi do 8. červa,takže je vše takové nedohledné a to mě hrozně ted zdržuje a štve protože jsem opravdu už hledala bydleni a měla v umyslu uz kolem prázdnin odtud odejít a na léto mít konečně svůj klid. Jenže teď to vypadá že léto ještě budu trávit tady, a z toho jsem docela nešťastná, protože kdo by v mem věku chtěl mít o letni pracovní dovolené za zády lidi, s kterými jste ve špatném vztahu, jsou protivni málem vám zakazuji v tomto věku jit nekam na noc nebo ven do noci atd. (taková perlička je to že dědu hrozně ruší a prý budí sprcha, když se vrátím třeba později večer a jdu do sprchy atd. ale to že pak ráno tady dělají rámus s nádobím, nebo mi kolikrát babička vlezla do pokojika zapnout wifi, a vzbudí mě v 7 ráno, to už přece problém není.) Vím ze mi rodiče dělají spoření, už ted bych tam měla mít okolo 100 000 jenže tehdy to prý nešlo jinak, než do 23 let mě je 21. No a mě by se to hodilo zachránilo by mě to teď, protože bych mohla odejít uz ted kolem léta, a pak uz by se vše dalo dohromady, práce, povýšení, a já bych díky spoření prostě akorát měla tu jistotu, že to ted zezačátku zvládnu finančně. A nějaká výbava garsonky případně Nechcu peníze všecky, a klidně bych navrhla tátovi at si je nechá na učtě on, a mi jen posilá kolik uzná za vhodne na potřebné věci ohledně bydlení. Jenže tátu mám podobně povahově založeného jako tady prarodiče, a říkal, že se tam o nějakou částku pak přijde, a tehdy s tím teda nesouhlasil když jsem to naznačila. Chtěla bych si s ním sednout a poprosit, říct mu toto, ale nevím ani jak začít. Co myslíte? Co by jste dělali, je to dobrý nápad nebo prostě kravina a ani to nemá cenu zkoušet? Táta je takový, že pak většina těchto řešení skončí taky hádkou a ještě výsměchem, že ty? bydlet sama? haha.