Chtěla bych miminko,ale....
Holky, mám takový dotaz. Od cca 12 let mám psychické problémy a úzkosti díky mému né příjemnému dětství. Byla jsem již 2x hospitalizovaná na psychiatrické klinice na otevřeném odd. C Hradec Králové. Strašně bych si přála mít s partnerem miminko, ale bojím se, že bych to třeba nezvládla, že bych měla ty poporodní deprese a já nevím co všechno... Nemám ani mámu a ani pořádnou kamarádku se kterou bych o tom poradila. Jinak máme svůj domeček a vlastně vše co by miminko potřebovalo. Je tu tedy někdo kdo má miminko i přes ty ....... psych. problémy?? Děkuji moc za odpovědi... 
- 10.10.2016 15:45:12 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.10.2016 13:20souhlasim s holkama, akorat mam jdve pripominky:
- stres neni jen tehotenstvi, porod a prvnich pra mesicu, ale i snazeni a pak cely zivot (nemoci, naladicky deti, obdobi vzdoru, nastup do skolky, skoly, problemy ve skole...). asi by to chtelo probrat s dr., zda jsi na to pripravena, nebo co pro to muzes udelat
- je nutne zajistit, abys k dr. opravdu chodila porad. nekdy to cloveka opravdu vsechno zmuze, at v negativnim smyslu ci pozitivnim smyslu, az si pak muze rict, ze uz je v pohode a ze nemusi nikam chodit, brat leky, atp. mame v sirsi rodine dva podobne pripady, ale zatim bezdetne a takovehle relapsy se tam bohuzel obcas objevuji. chce to se urcite domluvit s partnerem, ale treba si taky napsat dopis ve smyslu, i kdyz ti bude dobre, musis chodit k dr. ,, musis myslet na dite, muze se to kdykoliv zmenit... idealne aspon 2 kopie, jednu si nechat u sebe, druhou dat partnerovi pro pripad, ze bys tu svou "zaprela" ci znicila. samozrejme je to jen navrh, nevim, co funguje na tebe, ale neco takoveho by to chtelo vymyslet a naplanovat idealne s tim psychologem.
jinak primo tady na wz je maminka, ktera byla take opakovane hosptalizovana s psych. problemy. ma 2 deti a k hospitalizaci opakovane doslo, snad az po roce toho mensiho (ted fakt nevim, ale proste to nebylo v sestinedeli, nebo aspon o tom nevim). takze i s timto je nutne pocitat a zvazit, jak ty deti zajistit potom... -
10.10.2016 12:50já myslím, že pokud by tě těhotenstvím i několika měsíci po porodu provázel psycholog třeba formou ambulantní léčby, že by to neměl být problém
-
10.10.2016 13:04Souhlasím se Zaplatilkou. Klidně bych se do toho pustila a celé těhotenství bych si prošla s dobrou psycholožkou, která vám bude naslouchat a třeba i leccos probere s partnerem, aby vám i on byl oporou. Zvážila bych ispolupráci s dulou, opět už během těhotenství. Poporodní blues může člověka pěkně vykolejit a to i bez psychických problémů. Nenechala bych to náhodě. Já si blues užila po prvním porodu a to jsem myslela bůhví jak nejsem připravená na všechno a malý děti a miminka miluju. Držím pěsti, ať to vyjde. Mit deti ja prima a to špatné už jste si určo vybrala. -
10.10.2016 13:10Všechno se dá řešit,dokonce jsou psychiatrické léky,které se dají užíva jak v těhotenství,tak i při kojení,jen musí být člověk ve spojení se správnm lékařem a najít podporu u partnera
-
10.10.2016 15:04
Spousta traumat chce především čas a jak se dívám na tvůj profil, jsi opravdu hodně mladá, takže toho času od "příjemného" dětství zatím moc neuplynulo. Proto bych s tím ještě počkala. Jestli nemáš nějaké závažné zdravotní problémy, tak nemáš kam spěchat. Je klidně možné, že se ty problémy časem stabilizují. Jinak taky souhlas s holkama přede mnou - proč ne, ale pod dohledem psych. lékaře a po zralém zvážení situací, které mohou nastat.
-
10.10.2016 15:39
Velmi mi tvůj příběh připomíná maminku mého manžela...měla taky celý život psychické problémy kvůli dětství, byla několikrát hospitalizovaná v Kroměříži...neměla štěstí na chlapy,první manžel ji bil, několikrát potratila, manželova starší sestřička po dvou dnech zemřela a když už konečně donosila zdravé miminko a porodila (manžela), tak jí zase chytly nervy a skončila v nemocnici a o malého se musela starat teta, nechtěl pít mléko, hrozně ubýval na váze a málem taky umřel...no hrozné, ale je to doba před 30ti lety, teď už je ta informovanost lepší, ona nevěděla, nikdo jí neporadil když měla nějaké problémy...teď už se na vnoučka dívá z nebíčka, ani se ho nedožila. Tím tě samozřejmě nechci nijak odrazovat, pokud máš milujícího manžela, který tě ve špatných chvílích podrží a budeš určitě pod dohledem doktora, tak bych do toho šla
držím palce.
