Chybějící vztah
Ahoj.
Mám takový zvláštní dotaz a celkem se bojím, že mě pošlete řešit dětské věci,ale tak zkusím to.
Je mi 14 a mívám období, kdy mi chybí přítel, mám deprese z toho že nikoho nemám. Většina si myslí, že ve 14 je brzo, ale ja jsem od mala dost vyspělá, neřeším to co moje vrstevnice,nechovam se jako ony. Nechci ani přítele jako mají ony, dětská láska není to pravé. Chci kluka, který mě bude mít rád, bude se mnou trávit čas venku a nebudeme si pořád jen psát na soc. Sítích. Bylo by i lepší, kdyby byl starší, ale to je moc velký požadavek, přeci jen starší kluk by se mnou chtěl co nejdříve spát a na to já nespěchám, chci být připravená. Je divné, že mám takové stavy? A jsou ty požadavky vůbec reálné? Přijde mi, že v dnešní době už si nikdo moc nehraje na chození ven... Poznala jsem jednoho kluka, už tedy spíše může, ale to je opravdu velký věkový rozdíl, 10 let... Párkrát jsme se viděli, ale bydlí dál. On je hrozně fajn, rád chodí ven, máme stejné zájmy... Nejde mu jen o jedno. Ráda bych poznala někoho takového v bližší věkové kategorii.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.7.2018 4:42
Měla jsem to stejně jako ty - vyspělejší než ostatní, touha po příteli, jenže já jsem s tím 25letým klukem začala fakt chodit. Tvrdil mi, že mu nejde o sex, že mu imponuje, že nejsem jako moji vrstevníci, že ten věkový rozdíl ani nevnímá a byli jsme pořád venku. Jenže žádný chlap bez sexu dlouho nevydrží, i když by ti tvrdil opak. Děláš dobře, když si uvědomuješ, že by to nebylo ideální. Ale až ti bude 20, ten rozdíl 10 let už tak vadit nebude.
Jinak se obávám, že kluci ve tvém věku ti nemají čím imponovat. Kluci dospívají později než holky, takže zatímco ty už máš rozum (podle psaní se zdáš být chytrá holka), oni si na něj ještě pár let počkají. Ty touhy po příteli přicházejí v takových vlnách. Někdy přijdou, potom odezní, za pár měsíců se zase vrátí... Neboj se, že by ses od teď trápila pořád.
-
28.7.2018 6:20Na druhou stranu jsou i výjimky. Můj bratr se dal dohromady s holkou o 9 let mladší, jí bylo čerstvě 15 (resp. ještě pár dní nebylo). A dneska už je to skoro 20 let a jsou svoji a mají 3 nádherné děti a pořád se mají moc rádi. Ale jsou oba věřící a hodnoty mají trošičku jiné než většina populace.
Depresím bych rozhodně nepropadala a věřím, že tak vážné psychické problémy to zase nejsou, byť to je někdy úmorné. Vždyť můžeš hledat toho pravého intenzivně už teď (poznávat různé lidi a tak) a věřím že určitě najdeš. Možná už za půl roku a nebo za 10 let, to nevíš. Ale těch 10 let může být naplněno radostným a zajímavým poznáváním, kdy můžeš mít stále naději, že třeba už zítra potkáš toho pravého.
