Co mám dělat když už prostě nemůžu?
Dobrý den. Je mi 12 let a doufám že mi někdo poradí protože už nemůžu. Vždycky jsem věděla že můj život není v pořádku ale za poslední 2 roky to na mě padá. Už tak nějak od vždy si pamatuji ostré hádky rodičů kvůli kde čemu. Kvůli počítačovým hrám, úklidu, výchovy dětí....atd. Rodiče mámy se taky často hádali a musela doma žít v chudobě a nepřiměřeně pracovat. Můj táta jako dítě taky hodně pracoval a jeho rodiče ho nevychovával i láskou ale bitím. Mám je oba ráda ale vadí mi že se pořád hádají a ke mě se sestrou se moc hezky nechovají. Když pomyslím na náš život dohání mě to k pláči. Moje sestra byla na ně hodně naštvaná a tak se bavila se špatnými lidmi, utíkala z domova, kouřila marihuanu , pila alkohol, a měla jeden průšvih za druhým.Nechtěla se vracet domů a 2× jí odvezla sociální pracovnice na její přání. V tu dobu jsem na tom byla hodně špatně když se doma pořád jen ječelo což se dělo i bez toho rodiče na mě jsou kvůli tomu až moc přísní. Často nás se sestrou mlátili. Pruty, mamka si schválně koupila velkou dřevěnou vařečku, táta do nás kopal ... dostávali jsme za každou blbost. Teď už se to děje o dost méně ale občas mě máma i táta dost zmlátí. Navíc neustále poslouchám jak jsem k ničemu dost sprosté nadávky až je mi z toho zle. Pořád poslouchám že je mi 12 let a ještě neumím vařit, žehlit, a tak dál. Nevím jestli jsem fakt tak hrozná ale když poslouchám kamarády nepřijde mi že museli umět vařit a že by to po nich doma vyžadovali každý den. Jsem z toho smutná a znechucená. Rodiče mě naučili nenávidět samu sebe. Nevím co mám dělat protože kdybych to někomu řekla tak jedině za cenu že bych je už nikdy neviděla. Navíc kdyby se to prošetřovalo tak by na nic nepřišli protože mi dávají najíst a mám celkem slušný pokoj. Sestra už dávno je dospělá teď se snaží odstěhovat ale nemá kam jít. Pořád na ni křičí a chovají se hrozně. Kvůli tomu jsem se i řezala a kdykoliv jsem se snažila jim něco říct tak to nedopadlo dobře. Místo aby mi řekli něco hezkého tak mi ještě přidají. Nevěřím jim a nechci jim cokoliv říkat. Ani ven mě nechtějí pouštět a divím se že mi vůbec dovolili hrát na kytaru. Opravdu nevím co mám dělat. PS: omlouvám se za pravopis.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.9.2020 22:41
Beruško, je mi to hrozně líto. Nejradši bych si tě vzala domů, milovala tě a ukázala ti, jak vypadá milující rodina. ❤️ Prosím tě, řekni to někomu! Paní učitelce, kterou máš ráda, někomu dospělému nebo se obrat na linku bezpečí, můžeš na ně poslat i sociálku. Jestli chceš, tak mi napiš co zprávy...
-
28.9.2020 21:10
To, co dělají Tvoji rodiče je psychické a fyzické týrání. Není to v pořádku, ani zdaleka ne a to, jak se chovají, není Tvoje chyba. Linka důvěry je jedna možnost, existují zařízení, kam tě mohou přijmout i na Tvou vlastní žádost (Klokánek). Pobyt v tomto zařízení nemusí znamenat konec kontaktů s rodiči - to už pak záleží na nich a na Tobě. Starost o děti opravdu nekončí tím, že se jim dá najíst a věř, že kdyby se to prošetřovalo, rozhodně nebudeš za blázna ale za oběť psychického a fyzického teroru. Je mi to moc líto.
-
28.9.2020 18:42To je mi líto, že se ti to děje, je to opravdu těžké. Nemáš někoho kolem sebe, komu by ses mohla svěřit? Třeba babičce, tetě, paní učitelce? Kdyby ti nepomohly, můžeš zavolat na linku bezpečí, tam jsou odborníci: 116 111, http://www.linkabezpeci.cz/sluzby/chatuj-s-nami/.
-
28.9.2020 23:06Neskutečné...někteří lidé mít nemohou ani jedno zdravé dítě a někteří mají dvě zdravé a týrají je. Hnus takovým lidem uřezat pohlaví aby nemohli dal přivádět na svět děti které budou trpět.
já si zažila 17 let fyzického i psychického týrání a to jen z jedné strany rodiče a i tak hrůza natož ze dvou. co je teď s tvou sestrou ? Ještě u vás bydlí ? Nebo kde? Nemůžeš třeba žít s ní ? Co prarodiče? 
Určitě se někomu sver s takovou se odvážim říct že se budeš mít lépe v decaku.
a určitě psychologa, atd. 
