Co s tim?
Moc vam holky tu svatbu preju a tise zavidim,ze jste stastne 
proto mam dotaz. S pritelem jsme spolu pet let. Ne vzdy to bylo idealni,ale jsme na sobe tak citove zavisli,ze nedokazeme byt bez sebe.ale posledni rok a pul je nas vztah v takovych srackach,pardon,ze to moc boli,kdyz jsme spolu,ale kdyz jsme bez sebe,tak jeste vic.ani jeden z nas nedokaze mlcet o krivdach co jsme si provedli.strasne s nim chci byt zase stastna,ale nevim,co pro to mame udelat. jestli neni lepsi tu bolest prekonat a byt sama...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.6.2010 14:25Jestli se trápíte i když jste spolu, tak bych sebrala odvahu a vztah ukončila. Sice to bude bolet, ale vše časem přebolí a začneš žít nový jiný život. Když spolu zůstanete ve stavu jak jste teď, bude to podle mě jen horší a zbytečně ztrácíš roky života. Zkusila bych teda jít od sebe a vidělo by se. Buď se k sobě vrátíte, že si uvědomíte, že bez sebe nemůžete být anebo se najde jiný muž, který Tě osloví a zapomeneš hodně rychle
-
25.6.2010 14:47Souhlasim s DDDeni, pet let vztahu neni az tak moc a pokud to nejde, tak to nejde. Prijde mi, ze jste spolu jen ze zvyku, takze byt tebou bych sebrala silu a ukoncila to. Bude to tezky, ale da se to zvladnout.
-
25.6.2010 14:50no ja nevim, me se oplatilo vzdycky vyckat nez krize prejde. Prijde na to, jak moc se vase problemy prohloubily, za tu dobu, co uz bojujete. My meli pred dvema lety, ktera trvala tak mozna dva mesice a pomohlo nam o tom psat. Me to vyrikavani nejak nejde...clovek pak rekne, co by nemel, v tom emailu nebo dopisu si clovek aspon precte, jaky blbosti zase napsal a muze s tim jeste neco udelat...v navalu vzteku, ale uz neudela nikdo nic..
-
25.6.2010 16:11
Buď to půjde nebo ne. Vztah bych neukončovala hned, ale snažila bych se ztratit tu vzájemnou závislost, protože to je asi to, co nejvíc ten vztah ničí. Když jeden ani druhý nemáte soukromí, vlastní přátele a svoje zážitky, časem si nemáte co říct a vztah jde do háje. My takhle málem dopadli, ale právě protože jsme se měli přesto moc rádi, hledali jsme cestu. Dnes jsme spolu 10 let, máme mrně a druhé na cestě. Manžel má volnost a já taky, o hlídání lumpa se střídáme a nebo když si chceme užít spolu, podnikneme něco společně.Buď celá rodina nebo nám večer švagrová nebo bráška mrně pohlídají když spinká a my vyrazíme třeba do kina nebo na ples. Vztah tak netrpí ani zanedbáváním manžela, ale ani závislostí jednoho na druhém a hlavně si máme stále co říci, protože máme i rozdílné zážitky.
