Co se se mnou děje?
Ahoj, mám takový problém. Poslední dobou si přijdu jak úplně jiný člověk. Dříve jsem byla veselá a kamarádská holka, která se ráda bavila a užívala si mládí. Nyní to už trvá asi měsíc, co se mi střídají návaly breku a jsem více agresivní. Rozpláče mě úplná blbost. Třeba dneska jsem se rozbečela, protože mi ujel autobus, taková pitomost. Nejhorší je, že se to nedá zastavit. Když jsem doma, jsem na všechny hnusná a nepříjemná, řvu na lidi, kteří si to nezaslouží, aniž bych chtěla a nevím, jak tomu zabránit. Chci být taková, jako dřív, ale přijde mi, že mám nějaký blok, který se mě drží a připadám si, že jsem úplně zbytečná. Nikdy jsem v životě nic moc nedokázala. Když jsem ve škole, snažím se působit jako největší pohodář, ale uvnitř trpím a mám chuť se vykřičet. Nevíte, co by to mohlo být? Mimochodem, už mi je 20, takže pochybuju, že to bude nějaká pubertální éra.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.9.2019 23:52
Taky myslím ze to bude hormonama. Neberes antikoncepci? Potom nebyla jsi ted nekdy preockovana? Mas pravidelny cyklus? Me tyto nalady delalo kdyz jsem prostě nemela menzes dost dlouho... Potom jeste dalsi možnost nejsi zamilovana? A z toho celá vynervovana?
-
3.10.2019 20:29
Ahoj, tak teda nevím, ale přijde mi, že jsem tohle psala já. Dříve veselá a společenská, teď se radši zavřu doma uklízím, koukám na seriál, čtu si apod, nebo s přítelem něco hrajeme, ale i tak mi čas od času dostaví pocit vzteku, jsem na okolí nepříjemná, vadí mi každá blbost, dost často jsem smutná, taky mě všechno rozbrečí. Dřív jsem koukala na Titanic a jo, bylo to smutný, ale slzy nikde. Teď? Vidím na facebooku video, jak malé dítě dostane k Vánocům štěně a už brečím. Antikoncepce neberu, tyhle stavy mám po celý měsíc, ne jenom před menstruací.
Poslední dobou se snažím přijít na to, co se se mnou děje a hlavně proč (ještě dodám, že tyhle stavy už trvají více než rok a půl..). Každopádně myslím, že první krok ke zjištění příčiny je to, že sis vůbec přiznala, že máš problém. Já jsem si dělala zpětnou rekapitulaci a došla jsem k závěru, že to může být způsobeno reakcí na smrt blízké osoby (blízkých osob) a na to, že je tu postrádám (za posledních 5 let jsem přišla o hodně rodinných příslušníků a dokonce i o dva skvělé kamarády, což jsem hodně špatně nesla, ale nikdy jsem neměla možnost nějak truchlit, protože jsem odmítala přijmout fakt, že už je nikdy neuvidím. Takže možná potlačený smutek? Možná by to mohl být i tvůj případ).