Další dítě?...

Otázku položila: Anonymní uživatelka #264965 25.1.2022 0:15

Ahoj, máme 3,5letou dcerku, šikovná a milá holka, občasně trpící syndromem jedináčka:D Mně bude letos 34,muži o rok víc. Porod jsem měla ze svého pohledu příšerný, přenášení, vyvolávání, PA byla zlá a neempatická, ukončeno akutním císařem. Šestinedělí jsem prožila v nějaké podivné depce, na to dám krk. A bolavá po císaři. Pro mě tak traumatický zážitek, že už nikdy NIKDY více, říkala jsem si......
Nicméně uběhly 3 roky, nedávno se nám stala při sexu nehoda, a já si uvědomila, že by mi to vlastně skoro ani nevadilo, naopak že pro malou by sourozenec byl fajn..První otěhotnění byl maraton, nešlo to, takže si říkám, že teď by se to taky nepodařilo napoprvé, i když náhody se dějí, že:-) Už si i tak se zájmem zase pročítám diskuze ohledně porodů a tak...láká mě to, být ještě jednou těhotná:-)
Spíš si říkám, jak vidíte vy - mít případně druhé dítě v 34letech? A co s tou mojí úzkostí z porodu? Mám z toho fakt trauma (už asi menší, jak jde čas), ale bojím se, že kdyby se těhotenství potvrdilo, že se mé obavy z šíleného porodu začnou stupňovat...řešit to s psychologem? Není to kravina?..nikdy jsem nic podobného u žádného doktora neřešila.
Budu ráda za tipy, jak jste třeba řešily tyhle úzkosti?

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Dobrý den,
    zkuste psychologa (ale najděte nějakého opravdu dobrého), nebo by mohla pomoct nějaká dula, PA.
    Já rodila první dítě v 28. letech. Rozhodnutá, přesvědčená porodit co nejpřirozeněji. Asi málo..., nebo co.
    Přenášela jsem a byla jsem úplně zavřená, tak se zkoušelo úplně všechno. Nakonec to zkončilo císařským řezem za pět dvanáct. Také jsem z toho byla dlouho, jako vy hodně zklamaná. Asi i sama ze sebe, že jsem to nezvládla.
    Ale po 4 letech jsme začali zkoušet znovu pak se to dvakrát (zamlklé těhotenství na konci 1. trimstru) nepovedlo a já byla už úplně zoufalá.
    Potom všechna možná vyšetření, proč a jak a nakonec nic nezjištěno.
    Když jsem se už téměř smířila s tím, že to prostě přirozeně nepůjde a manžel nechtěl nepřirozenou cestou, tak se povedlo. Sice děsné nervy, jestli to nedopadne jako před tím, ale kontroly a i chvilku i pobyt v nemocnici (ale jen 4 dny - pro jistotu), a v 35. letech se mi narodil chlapeček, přirozenou cestou (byl vyvolávaný, protože už byl přes termín ultrazvuku - jinak se narodil na termín, co jsem měla zpočítaný já přesně), ale zvládli jsme to oba dva.
    Tehdy jsem byla nejštastnější na světě a měla pocit, že dokážu úplně všechno.
    Moc Vám držím palce ať všechno proběhne v úplném pořádku a ať najdete ztracenou sebedůvěru.

  • Já měla tak "příjemný porod" jako vy. Úplně jak když bych popisovala svůj. Rodila jsem první až v 34letech, a plánujeme druhý až budou malýmu tak dva roky, že na to vlitnem. Mě veškerý myšlenky z porodu pustili velmi brzo asi 3-4m po porodu. Jediné co bych ráda, aby se druhé narodilo normálně.
    Pokud se na to cítíte, určitě zkuste.
    A co s hlavou...docházela jsem jednu dobu k psychologovi skrze rozchod ( 7lety vztah ) už je to sice pár let, ale hodně mi to pomohlo i do dalších vztahu a rozchodu. Takže taky doporučuji, není to nic "za co se stydět". Určitě by vám to pomohlo.

  • Ve 34 letech není problém mít druhé dítě. Klidně do toho jděte. Trauma z porodu bývá časté, také jsem zažila, také císař, také sprosté chování personálu. Podruhé už jsem si vybrala jinou porodnici, měla dulu, syn se narodil normální cestou, všecko bylo o hodně lepší. A pokud byste chtěla psychologa, tak se za to nestyďte, trauma je důležité řešit a neodsouvat do pozadí. Najít si dobrého terapeuta taky zabere čas, takže se do toho pusťte hned. Držím palce, ať to dobře dopadne.

  • Mě je momentálně 34 a čekám druhé dítě, jsem v 10tt. První jsem čekala v 27 letech, po půl roce úplně normálně, druhé jsem chtěla až syn trochu odroste a čekala jsem přes dva roky než se to povedlo, už jsme málem ficeli na kliniku:'-( takže pokud chcete druhé běžte do toho hned a necekejte, protože člověk nikdy neví co se za tu dobu mohlo změnit a jestli to půjde hned nebo budete čekat. Pořád se bojím jestli se něco nestane nebo bude všechno v poradku. Vím, že to k tomu patří, ale nedokážu se pořádně těšit a pořád čekám nějakou facku. :-(Co se týká odborníka, není to nikdy od věci. Přeju hodně štěstí a na konci krásné miminko.

  • Určitě bych do toho šla, dokud na to máte věk. Já vím, že je to kruté, ale v poslední době kolem sebe vidím čím dál tím více příběhů o tom, že mamky po prvním čekají a pak jim ujede vlak a doma jim zůstane jedináček. Jasně, je to sice hezké a užijete si to, ale víte jak to bývá. Ty myšlenky vás nikdy nepřejdou. :) Mimochodem našla jsem teď super článek o vitamínech pro děti, tak mrkněte, třeba vás to inspiruje: https://zivotavyziva.cz/vitaminy-pro-deti/

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 425 otázek, kterým se dostalo 272 169 odpovědí a 410 159 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist