Dát najevo, co cítím?

Ahoj holky,
bude tomu rok, co jsem se seznámila s jedním klukem. Doslechla jsem se, že má o mě zájem, přišlo mi to neuvěřitelné, protože nás dělil věkový rozdíl, mně bylo tehdy 17, brzy už osmnáct, on byl už dospelý chlap, za pár let mu bude 30. Přesto jsme se začali stýkat. Nikdy jsem se necítila šťastnější, ale i přesto jsem se hodně trápila, protože jsme se nikam neposunovali. Byli jsme jako pár, ale přesto jsme nebyli. Spali jsme spolu, jednou... Nevěděla jsem, zda to bylo správné rozhodnutí, protože jsme spolu nechodili, ale říkala jsem si, že pokud se máme rádi, nic na tom není. Přece jen to není o nějakém potvrzeném vztahu, k tomu stačí láska. Jenže pár týdnů na to mi řekl, že spolu nemůžeme být kvůli věkovému rozdílu, který ho trápil. Říkal, že si za pár let najdu mladšího, že mě má strašně rád, ale neví, jestli já jeho budu mít ráda třeba za rok. Obrečela jsem to, byla to moje první opravdová láska. Teď už je to šest měsíců, co se nestýkáme, nepíšeme si. Přesto se vidíme, bydlíme totiž ve stejné vesnici. Měsíc zpátky se opil a začal mě líbat, já po polibku odešla. Hlavou mi bliklo, že už k němu nic necítím, jenže jsem se asi snažila obelhál sama sebe, protože ten posledních pár dní zjišťuji, jak strašně mi chybí a jak moc ho mám ráda... Když procházím kolem něj, vidím, jak se na mě kouká a říkám si, že ke mně nejspíš ještě i on něco cítí. Ty jeho pohledy poznám, navíc mi připadá takový smutný, občas dokonce žárlí... No a nejsem jediná, kdo tohle vidí. Už více lidí mi řeklo, že mě má pořád rád. Já teď netuším, co mám dělat, zda se k tomu vracet nebo to nechat jít, odeznít, třeba za rok už bych na něj ani nepomyslela. Musím říct, že v těch začátcích jsem byla ještě hodně naivní, přijde mi, že jsem se hodně od té doby posunula, asi mě to zklamání trošku obrnilo, a tak netuším, zda se k tomu opravdu ještě vrátit, dát mu najevo, že ho mám pořád ráda...