Dát tomu šanci nebo konec?

Ahoj, už jsem zoufalá z aktuální situace...Mám přítele, budeme spolu půl roku. Už když jsme se poznali, jezdil pracovně v neděli odpoledne do pátku do zahraničí, takže jsme se vídali o víkendech. Jednou kvůli velké zakázce odjel na celý měsíc. V pondělí mi zase odjede do konce měsíce do zahraničí. Oznámil mi to před pár dny...zrovna máme velkou rodinnou oslavu, kam se teda nestihne dostavit. Pořád to nemůžu nějak strávit, nejen tu oslavu, ale i to, že zase na tak dlouho odjede. Uvědomila jsem si, že se za tu dobu nemáme ani šanci poznat, o víkendech si užíváme společné chvíle a pak jsem tu přes týden zase sama, problémy s ním vůbec neřeším, nechci kazit víkend. Navíc mi rodina začala předhazovat, že kdyby fakt nechtěl, nepojede tam a upřednostní mě, což mi fakt nepomáhá. Už nějakou dobu hledáme společné bydlení, jelikož jsme od sebe dosti daleko, tak přistoupil dobrovolně k tomu, že budeme hledat bydlení u mě (mám tu dobrou práci) a on, že by si tu začal hledat taky zaměstnání. Už jsem poslední dny přemýšlela nad rozchodem, protože mi vadí, že tu není, měla jsem ted osobní problémy, které jsem s ním neměla ani kdy řešit, prostě tu chyběl a začal se mi odcizovat, proto se bojím, jestli to teď vydržím. Uklidnuji se tím, že po jeho návratu se začne řešit to bydlení a jeho práce, ale mám strach, aby se kvůli mě všeho nevzdal a pak jsme zjistili, že si spolu vlastně nerozumíme, když spolu budeme bývat každý den...To vše ještě doplňují obavy, jestli trochu nepije...když si spolu dáme večer víno, on je schopný poté ještě vypít 2 piva než já se osprchuji...v jeho autě neustále plechovky nebo flašky od piva, je fakt, že si rád dá a i u nás, ačkoli říkal, že tvrdý nepije, do něj čistý panáky vodky padaly dost lehce..tohle člověk ale za tu chvíli, co spolu o víkendu jsme, nepozná, ale nerada bych pak řešila ještě tyhle problémy...jelikož jsem měla krizi poslední dny, doma jsem jim i o tom alkoholu řekla, což jsem neměla, protože ted do mě spíš naráží, at se s ním rozejdu. Jsem z toho už unavená a nevím, co dělat dál...jak byste se zachovaly vy? Děkuji za názory