Deprese? Psycholog? Psychiatr?

Zdravim, posledni dobou mam pocit, ze se mi nic nedari. Mame zkouskove, su ve tretaku a je toho na me nejak moc. Misto toho, abych zabrala, oprela se do toho, tak zkousky odkladam, ze se na ne naucim poradne a budu na to mit aspon dost casu. No jenze to takto odsouvam dal a dal. Mam celej volnej den na uceni, ale misto toho sedim, cucim do blba, premejslim, sem tam i brecim. Mam pocit, ze je toho na me moc. O zkouskovem mi chybi i socialni kontakt. Ptz kazdej se jen uci, nema moc cas chodit nekam se odreagovat a me to docela ubiji. Vidim se samozrejme s par lidma, ale je to spis rodina, kamos na squash a tak. Stereotyp. Ted do toho jeste jeden kluk, se kterym se schazime asi 3 mesice. Docela flegmatik. Ani nevim jestli to povazovat za chozeni, proste se schazime, jen sme ted spolu asi 14dni nespali, vcera jsme se tak bavili a rekl mi, ze by bylo dobry, kdybych si popremejslela o mych vykyvech nalad - zmeny nalad mohl zaznamenat tak dvakrat, to si sama uvedomuju, to je pravda. Ale neprijde mi, ze bych byla nejak emocionalne labilni. Parkrat mi prislo na mysl, ze se s nim rozejdu, ptz mame docela rozdilny nazory, jsou to takove male roztrzky, ale pak si reknu, ze ho mam rada a tesim se na objeti, fyz. kontakt a tak a prepadne me z toho smutna nalada, plac apod. Nejak se posledni dobou nedokazu smat, nejsem stastna. Docela jsem si zvykla na bylinkovy caje z lekarny na spani, nervovy smesi, jasminovy caje, proste veci, po kterych se "uklidnim" a navodijou mi jakz takz dobrou naladu. Rano se mi ani nechce vylizat z postele, rikam si proc, abych byla zase celej den smutna..? Docela me napada jestli nemam zajit za nakym odbornikem, nevim teda co bych mu tam vykladala, ani jak to probiha, nic.. Nebo ze bych si o tom jen promluvila s mamou treba, mame dobry vztah. Kdyz nevim za kym, tak jdu za ni, i s problemama co se tykaji partnerskych vztahu, coz nvm jestli je uplne dobry. Docela se bojim, ze jsem fakt uz zmagorela..