Dítě v 18letech
Už od dlouho toužím po miminku. Za půl roku mi bude 18, mám přítele, máme svůj byt s financemi je to trošku horší. Dítě bychom si oba moc přáli. Jaký máte názor na mladé maminky? Jak vyřešit školu?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.8.2017 21:20Jak vyresit skolu? Nejlip asi dodelat
Jestli na tom nejste financne nejlip, tak se prvne nejak stabilizujte, dodelej skolu a pak hura na dite. Ale zamerne nedodelat ani stredni a bez financi si poridit dite je fakt nerozumne. -
13.8.2017 21:24
Souhlasím s LS88, dodělat si maturitu je minimum. A byt že máte je fajn, ale ty finance... měli byste oba pracovat a pak až myslet na dítě. Nic proti mladým maminkám, právě naopak.. Ale s rozumem
-
14.8.2017 7:03Je fajn, pokud nechceš mateřství odkládat, ale dodělat si maturitu/výuční list a jít na rok pracovat je podle mého lepší řešení. Po odpracování jednoho roku budeš mít nárok na mateřskou a budeš si moct zvolit výši rodičáku. Navíc píšeš, že financí moc nemáte. Dítě fakt něco stojí, i když,se spokojíš s levnějším vybavením, tak to prostě tak je.
-
14.8.2017 13:39
Můj názor je takový, že kdyby se ti stala nehoda, tak se to asi zvládnout dá. Mám kamarádku, co měla první miminko v 18, školu dodělávala až při dětech. Ale pokud je to plánovaný, tak bych počkala aspoň na to, až doděláte školu. A nejlépe aby aspoň on vydělával, v lepším případě i ty.
Naprosto ti rozumím, sama patřím spíš k těm "mladším" maminkám. S manželem jsme se poznali, když mi bylo 17. A nějaké biologické hodiny mi začali tikat už v 18. Když jsem slavila 19. narozeniny, tak jsem od něj dostala mimo jiné slib, že k příštím narozeninám se začneme snažit. Oba jsme odmaturovali, našli si práci. S bydlením to bylo horší, jistý plán byl, ale v průběhu těhotenství se to pokazilo, takže jsme nakonec bydleli první dva roky u jeho rodičů. Prvního syna jsem měla ve 20. A nedovedu si představit, že bych třeba čekala do 30+, jak je poslední dobou trendem. Ano, spousta lidí nám tvrdila, že máme času dost, nic jsme si neužili... Ale doteď jsem nepřišla na žádné negativum, nenapadá mne nic, o co jsem přišla. Já jsem abstinent, manžel si občas dá nějaké pivo, ale ani jednoho nás nikdy nelákaly akce, kdy se pije a baví do rána. Na diskotéce jsem byla jednou s kamarádkou a doteď jsem se z toho zážitku nevzpamatovala.
Manžel tam byl maximálně tak pracovně během dne. A když náhodou se nám zadaří být bez dětí, tak stejně nevíme, co sami dělat a podnikneme něco, co bychom mohli podniknout stejně i s dětmi (např. výlet na hrad).
