Dr. mi řekl, že mám do půl roku otěhotnět, ale jsem bez partnera, kamarád se nabídl, že bych mohla mít dítě s ním...
Ahoj holky prosím chtěla bych znát váš názor. V září jsem byla na laparoskopii kvůli odebrání vejcovodů. Nakonec mi dr řekl, že mi je oba nechali a zkoušeli je profouknout,. Na několikátý pokus se to podařilo ale mám je hodně poškozený a všude mám srůsty a dal mi ultimátum, že do půl roku musím otěhotnět. Potom už mi je seberou úplně a zbude mi jen umělí. A teď ten problém. Momentálně jsem bez přítele a čas mě tlačí. Mám prostě čekat než se najde ten pravý a rovnou se připravovat na umělí nebo si prostě mám s někým udělat mimčo a hold s ním potom zůstat sama? Kamarád se mi nabídl, že by mi pomohl ale s tím, že prostě bude jen "dárce" a tím to hasne. Nad těmi otázkami přemýšlím každý večer. Co by jste dělali v mé situaci? Děkuji
- 16.10.2016 17:35:34 - full.avl změnila kategorie otázky
- 16.10.2016 17:35:34 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.10.2016 17:04
Tak možná, že ti lékař vysvětlil, proč by ti na otěhotění nechal zrovna půl roku to je na tvém případu asi nejzajímavější. Jiný lékař by řekl rok a jiný třeba dva. Hrnout se do těhotenství, když nemáš partnera, to je dost šílené. Kdyby lékař věděl, že partnera nemáš, jistě by to takto neformuloval (mimochodem - o tom, jestli si necháš vyoperovat vaječníky, rozhoduješ ty). Rozhodně bych se zeptala více lékařů na jejich názor. A ze svého okolí znám případ spolužačky, které řekl kvůli srůstům lékař něco podobného (že pokud nebude mít děti hned, tak už je pak nebude mít vůbec), ale ona studovala vysokou, partnera taky zrovna neměla, tak to nechala být. Za dalších 10 let se jí narodilo dítě a o 3 roky později druhé. Obě počaty přirozeně. Takže si myslím, že bez důkladného zvážení bych se k nějakému odoperování vaječníků nehrnula. A s tím pak souvisí i ten zbytek... na partnera se dá počkat Držím velice palce!
-
16.10.2016 15:23
Asi bych na Tvém místě uvažovala úplně stejně, ikdyz bych očekávala od okolí spíše ty reakce, že raději počkat a že si dítě s někým upichnout jen, aby bylo, je nesmysl. Rozhodující je podle mě Tvůj věk. Osobně znám spoustu žen, které podstoupily umělé oplodnění a otěhotněly na první pokus. Škoda, ze u nás není uzakonene oplodnění ženy bez partnera darcovskym spermatem, prý je to v projednavani. V některých státech to možné je, ale bylo by to nákladné. I toto by byla pro Tebe varianta. Pokud bys zkoušela možnost otěhotnět s někým při pohlavním styku, je tu riziko pohavni nemoci. A to by bylo pro Tvůj život daleko fatalnejsi než být bez vejcovodů. Kamarádka přišla o oba vejcovody při dvojím mimodeloznim těhotenství. Nyní ma čtyřletého chlapecka na první pokus při IVF. Stejně ikdybys zítra potkala toho pravého, zda je to on, nepoznas jen tak. A když na něj příliš brzy vybalis, aby Ti udělal dítě, protože....., hrozí, že se zalekne a odejde. Vždycky je tu ta možnost IVF, v nejhorším usetris a zajedes si někam do zahraničí. Přeji Ti, ať se rozhodnes správně
-
16.10.2016 17:17
Ahoj,
podle mě hodně záleží na Tvém věku. Pokud by mi bylo 35 a opravdu toužila po dítěti a zároveň věděla, že to zvládnu sama,, šla bych do kamaráda. Pokud 25, počkala bych na toho pravého... (a teď dost značně zjednodušuju).
Záleží, na co se osobně cítíš. Případné IVF je samozřejmě komplikace, ale ne neřešitelná... spoustě lidem se to podařilo.
Btw: Jak vlastně doktor přišel na to, že máš problémy s vejcovody? Myslela jsem, že tohle ultrazvuk nevidí... -
17.10.2016 21:35
Ja bych ti jednoznacne poradila pockat a az prijde cas a bude s kym, vyrazite rovnou na ivf. Vzdyt to neni zadna katastrofa, jesteze existuje s muze spouste paru pomoci